Werichova vila, známá také jako Dobrovského domek, je historická budova nacházející se na pražské Kampě, která se pyšní bohatou a mnohovrstevnatou historií. Tato vila, původně rybářský domek, se postupem času proměnila v sídlo české šlechty, centrum šíření české kultury a útočiště pro významné české osobnosti, jako byli Jan Werich a Vladimír Holan. Její stavební vývoj odráží tuto pozoruhodnou historii.
První zmínka o sledovaném pozemku pochází z roku 1495, kdy byla část obecního gruntu prodána rybáři Duchkovi. Později, v roce 1590, je již vedena zahrada s domem jako majetek mydláře Jiřího Komínka. Renesanční jádro domu tvoří sklepy, část přízemí a západní polovina patra. Podle dendrochronologického průzkumu se dům stavěl ve dvou fázích, nejprve kolem roku 1510, později v letech 1616 - 1619.
Zásadní proměnou prošel dům při přestavbě podle projektu architekta Ignáce Palliardiho z roku 1803. V rámci této přestavby bylo v přízemí rozšířeno východní křídlo o podloubí, v patře zvětšeny obytné místnosti a na západní straně byla provedena mansardová střecha s obytným podkrovím. Původně byla plánována valbová střecha se štítovými vikýři.
Historie domu je úzce spojena s vlastnickými převody pozemků přilehlé části ostrova Kampa. Po Jiřím Komínkovi se dům vlivem událostí třicetileté války dostal do majetku rodiny Schonfeldů, která spojila menší pozemky v okolí vily do tzv. Schoenfeldské zahrady (1725). V polovině 18. století prodává poslední z rodiny dům i se zahradou Nostic-Rieneckům. František Václav hrabě Nostic-Rieneck a jeho syn František Antonín Nostic-Rieneck významně upravovali zahradu a pozvedli její status. Dům se stal centrem společenského života, místem setkávání aristokracie i učenců.
V letech 1798 - 1803 dům užíval učenec, český filolog a zakladatel slavistiky abbé Josef Dobrovský. V letech 1929 - 1940 bydlel v bytě v prvním patře a podkroví domu historik umění a památkář Dr. Zdeněk Wirth. Po druhé světové válce zde kromě Jana Wericha žil v letech 1948 - 1968 básník a překladatel Vladimír Holan.
V rámci prvního číslování v letech 1770 - 1771 obdržel dům č. 323, později, po roce 1805, získal číslo čp. 501, které si podržel dodnes.
Poslední významnou adaptací vily, která od roku 1918 přechází do vlastnictví státu, byla přestavba podkroví pro Dr. Wirtha podle plánů architekta Bohumila Hübschmanna.
Během druhé světové války se měla Kampa stát cvičištěm nacistické mládeže, což vedlo ke zboření zdí vymezujících šlechtické zahrady, s výjimkou zachované části zdi s branou u severní strany vily.
Po druhé světové válce se do vily nastěhoval Jan Werich, který zde bydlel až do své smrti v roce 1980. V letech 1948-1968 žil v přízemním bytě současně i Vladimír Holan.
Objekt Werichovy vily byl značně poškozen při povodních v roce 2002. Záměr obnovy byl projednáván několik let. Současná podoba vily je výsledkem investice Městské části Praha 1. Práce byly zahájeny v roce 2005, ale byly přerušeny s cílem připravit program pro zpřístupnění vily veřejnosti.
Projekt rekonstrukce vily byl zpracován architektonickou kanceláří TaK a realizován v letech 2015 - 2017. Spolu s rekonstrukcí vily byl nově upraven i přilehlý pozemek, který se stal součástí Parku Kampa. Rekonstrukce vily je vedena snahou oživit příběhy tohoto magického domu.
Důraz je kladen na vyznění původních renesančních, ručně upravovaných povrchů, které jsou doplněny řadou drobných současných detailů ze skla, kovu a dřeva. Renesanční suterény jsou ponechány v čistě bílé barvě, podtržené dlažbou z přírodních cihel kladených atypicky na svislo v parketovém vzoru.
Úpravy přízemí jsou vedeny snahou přiblížit složitou stavební historii domu. Původní malá rybárna je čtvercovým, centricky osvětleným prostorem s dřevěnou podlahou. Hlavní vstupní prostory vily a historické schodiště jsou z pískovce. Někdejší salla terrena, vytvořená při rozšiřování objektu podle projektu Ignáce Palliardiho, má podlahy z litého terazza, klenuté stropy jsou doplněné vertikálami ze skla. V prostoru je neformálně rozmístěn drátěný bílý mobiliář, který slouží jako pojítko interiéru a exteriéru vily.
Inspirací pro prvky propojující vilu se zahradou se staly poetické fotografie Josefa Sudka pořízené v 50. letech minulého století.
Přízemí vily je dispozičně řešeno tak, aby umožňovalo provozně oddělit salla terrena a v nočních hodinách i nadzemní podlaží. Využívá se sociální zázemí vily pro letní scénu vytvořenou na dvoře směrem k Čertovce, veřejnosti přístupnou zahradou od mostku Nosticovy zahrady.
Rozhraní obou pater je realizováno jako skládaná mříž v portálu schodiště, tvořená z liter se jmény nejvýraznějších obyvatel vily a texty z jejich děl.
První patro, tzv. piano nobile sídla Nosticů z 19. století, je charakteristické enfiládou prostor směrem k Vltavě a dřevěnými výplněmi ve světle šedých tónech. Z ploch byly odstraněny všechny novodobé konstrukce, celé patro je opticky spojeno a rozšířeno podlahou s geometrickým rastrem ze dvou druhů dřeva.
Univerzální prostor pro přednášky a výstavy na půdě Werichovy vily je současně prezentací původního sanovaného krovu a restaurovaného renesančního schodiště. Nově zpřístupněné patro provází nenápadný detail výplní z ocelových lanek, „pavučin“, které plní funkci zábradlí a předělů.
Všechny části vily jsou autenticky osvětleny, část světel je určena k prezentaci architektury, část je navržena jako univerzální systém osvětlení expozice.
Jedním z prvních známějších obyvatel domu čp. 501 byl Servác Engel. S rodinou svého otce, původem z Toneren u Maastrichtu, se kolem roku 1630 přistěhoval do Prahy. Na Kampě založili velký závod na zpracování kůží (koželužnu). Servác Engel se významně zapsal do historie Prahy v roce 1648, kdy se podílel na obraně Staroměstské mostecké věže proti Švédům. Za to byl povýšen do šlechtického stavu a získal přídomek z Engelsflussu. V roce 1655 zakoupil zámek a panství v Mníšku pod Brdy.
V letech 1798 - 1803 dům užíval učenec, český filolog a zakladatel slavistiky abbé Josef Dobrovský. Po studiích se stal vychovatelem synů hraběte F. A. Nostice. Nosticové se stali jeho celoživotními patrony. Dobrovský spoluzakládal Českou (později Královskou) společnost nauk a zasloužil se o založení Národního muzea v Praze. Je považován za nejvýznamnějšího osvícenského vědce spojeného s českými zeměmi, položil základy dějin slovanského elementu v evropských dějinách a analyzoval český jazyk.
V letech 1929 - 1940 bydlel v bytě v prvním patře a podkroví domu historik umění, znalec Prahy a přední pracovník památkové péče Dr. Zdeněk Wirth. Zastával řadu veřejných funkcí na Ministerstvu školství a národní osvěty, kde se vyjadřoval k organizaci kulturního života, architektuře a památkové péči. Vytvořil systém ochrany památek v podobě, která z velké části existuje dodnes.
Nejznámějším obyvatelem domu čp. 501 byl národní umělec Jan Werich. Byl divadelním a filmovým hercem, komikem, autorem scénářů a spisovatelem. Spolu s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem patřil k nejdůležitějším představitelům divadelní avantgardy. Do vily se nastěhoval na podzim roku 1945 a bydlel zde po celých 35 let až do své smrti v roce 1980. Vila byla místem mnoha setkání a návštěv.
Přestože bydlel ve vile nejkratší dobu ze všech uvedených osobností, Jiří Voskovec patří k Werichově vile neodmyslitelně. Vytvořili spolu s Janem Werichem téměř nepřekonatelnou profesní dvojici. Voskovec byl Werichův přítel z gymnázia, umělecky talentovaný, přijatý do uměleckého sdružení Devětsil. Po roce 1948 emigroval, pracoval pro Hlas Ameriky a prosadil se jako uznávaný divadelní herec ve Spojených státech.
V letech 1948 - 1968 žil ve Werichově vile básník a překladatel Vladimír Holan. Patřil k nejvýznamnějším českým básníkům, jehož poezie je intelektuálně náročná a řeší základní filozofické otázky lidské existence. Jeho básně charakterizuje bohatá obraznost, propracovaná rytmika a instrumentace verše.
Shodou okolností ve vile v letech 1943-1945 bydlel i zakladatel československé koreanistiky, historik, archeolog a překladatel Han Hŭng-su. Tento vědec se zajímavými životními osudy se v Praze podílel na realizaci výstavy věnované umění Japonska. V Praze vedl kurzy orientálních jazyků, pracoval na dějinách Koreje a překládal korejskou literaturu do češtiny. Jeho činnost zanechala hluboké stopy v české orientalistické škole.
| Účel stavby | Původně koželužna, později nájemní dům. Nyní výstavní a kulturní využití, kavárna. |
|---|---|
| Sloh | Klasicismus |
| Architekt | Ignác Jan Nepomuk Palliardi |
| Výstavba | 16. století |
| Přestavba | 17. století, 1803 |
| Současný majitel | Městská část Praha 1 (pronájem Muzeu Kampa) |
| Pojmenováno po | Jan Werich |
| Poloha | U Sovových mlýnů 501/7, Malá Strana, Praha 1, Česko |
Werichova vila dnes slouží jako kulturní centrum s bohatým programem přednášek, koncertů a různých setkání. Nachází se zde stálá expozice věnovaná životu a dílu Jana Wericha a Osvobozeného divadla. V přízemí sídlí kavárna "IF Café" a vila je také místem pro pořádání výstav.
tags: #werichova #vila #pudorys