Rekonstrukce historického centra Žďáru nad Sázavou v okolí Kostela sv. Prokopa a místní tvrze pokračují i přes léto. Ještě před tím, než se do práce pustí dělníci, musela lokalita projít archeologickým výzkumem, na kterém se podílí i žáci místní střední školy. Podařilo se provést záchranný archeologický výzkum v prostoru před tvrzí, kde byly objeveny nečekané skutečnosti. Na přelomu středověku a raného novověku zde původně stála stavba, jejíž základy ze 16. století byly nalezeny spolu s kusy středověkého nádobí, mincemi, pozůstatky zdobených kachlových kamen a kuličkami na hraní.
Díky archeologickému výzkumu blíže ke kostelu bylo potvrzeno, že prostor kostela byl v 15. století opevněný obranným příkopem, který později zanikl. V blízké době budou v lokalitě u žďárské tvrze instalovány inženýrské sítě (kanalizace a vodovod), následovat budou stavební úpravy povrchů z kamene a přesun prací do prostoru kostela. Zatímco se bude u Regionálního muzea vyměňovat potrubí, archeologové se přesunou ke Kostelu sv. Prokopa, kde začne další fáze záchranného výzkumu zaměřená především na části dříve existujícího hřbitova.
Rekonstrukce historického centra Žďáru nad Sázavou, která začala v roce 2024 a potrvá do konce října, navazuje na již proběhlé rekonstrukce náměstí Republiky, Havlíčkova náměstí a Nádražní ulice. Stavba v nejstarší části města řeší především havarijní stav inženýrských sítí a má přinést zkvalitnění veřejného prostoru. Obnova centra Žďáru pokračuje rekonstrukcí druhé strany náměstí Republiky podél hlavní silnice.
Každému stavebníkovi, který staví na „území s archeologickými nálezy“, ukládá Zákon o státní památkové péči povinnost ohlásit zemní práce příslušné instituci a umožnit archeologický výzkum. Terénní pracovníci archeologického oddělení sledují výkopové práce a v případě narušení archeologických památek provádějí záchranný archeologický výzkum.
Archeologické památky mohou být objeveny při zemních pracích dvěma způsoby. Archeolog prochází místa dotčená zemními pracemi a kontroluje profily výkopů, kde jsou rozpoznatelné objekty. Druhým způsobem je skrytí stavbou dotčené plochy, kde se archeologické objekty po skrývce projeví odlišnou výplní od okolního prostoru.
Rozsáhlejším archeologickým výzkumům často předchází detektorový průzkum pro zjištění rozsahu archeologických situací. Po té začíná vlastní odkryv, kdy se pomocí motyček a špachtlí odebírají výplně objektů nebo vzorkují kulturní vrstvy. V případě nálezu něčeho neobvyklého, například shluku keramiky, kostí nebo nádoby, je vše před vybráním opatrně očištěno a zdokumentováno. Během odkryvu je možné odebírat vzorky půdy pro následné analýzy.
Dokumentace odkrytých archeologických památek se provádí nejdříve fotograficky a následně i kresebně, obvykle do milimetrového papíru v měřítku 1:20. Pro dokumentaci stavebních konstrukcí se využívá fotogrammetrie. Pro vytvoření přesného plánu lokality se během výzkumu zaměřují body, které slouží jako pomocné osy. Dokumentace pořízená v terénu je následně digitalizována, přičemž geodetické práce provádí specialista.
Keramické zlomky a další materiál se odváží do laboratoře k dalšímu zpracování. Předměty se očistí od zbytků hlíny a dalších nečistot. Artefakty z materiálů podléhajících zkáze se po základní očistě posílají do specializovaných laboratoří ke konzervaci nebo jejich vzorky k přírodovědným analýzám.
Očištěné keramické zlomky jsou roztříděny. Pokud se podaří shledat více částí jedné nádoby, je možné se pokusit o její rekonstrukci. Chybějící části nádob jsou v těchto případech doplněny sádrou tak, aby bylo možné nalezenou nádobu prezentovat. Výzkumem získaný archeologický materiál je očíslován a uložen do depozitářů. V laboratoři je při konzervaci dřeva využívána tzv. sacharidová metoda, která umožňuje zpevnění dřevěné hmoty.
Provádíme všechny standardní součásti procesu zpracování, konzervace a restaurování archeologické keramiky. Tento proces zahrnuje umytí keramiky, kde se pro každý soubor volí vhodný postup individuálně, od suchého čištění až po mytí vodou. Keramiku popisujeme dle zadaných parametrů a na přání zadavatele vytvoříme i elektronický seznam. Lepení keramiky provádíme podle přání zadavatele, standardně lepíme celé nádoby nebo jejich větší části. K doplňování ztrát přistupujeme tak, aby byly vždy opodstatněné. Samotné rekonstrukce nádob provádíme tak, že respektujeme dochovaný stav a rekonstruujeme pouze to, co je možné prokázat. Barvení ztrát provádíme pouze na výslovné přání zadavatele.
Nabízíme také zpevnění nádob varaformem, který je šetrnější ke keramice a snadno se odstraňuje. Jeho aplikace je také mnohem rychlejší než sádry. Na jednu banánovou bednu s keramikou je průměrně potřeba 8 hodin na umytí a 8 hodin na popis, dohromady tedy jedna bedna zabere průměrně 16 hodin. Lepení keramiky provádíme i ze sídlištních souborů, kde se časová náročnost liší podle obsahu jednotlivých beden. Prvním krokem je kontrola jednotlivých sáčků a rekonstrukce toho, co k sobě patří. Rekonstrukce nádob je velmi individuální a plně závisí na velikosti nádoby, kvalitě keramiky, stavu dochování a množství fragmentů. Samotné lepení může na základě výše uvedených faktorů průměrně zabrat od 8 do 40 hodin práce. Nejvíce časově náročným procesem je doplňování ztrát sádrou, kde je třeba zhotovení voskových modelů a následné zabroušení a začištění sádry.
Výjimečná kombinace předmětů ze skla a keramiky tvoří jádro raně středověkého pokladu, který se podařilo objevit před dvěma roky v Hostimi u Berouna. Vědci představili výsledky rekonstrukce těchto předmětů a pokusili se odvyprávět jejich pozoruhodný příběh. Tyto předměty byly nesmírně vzácné a ve své době si je mohla dovolit jen ta nejvyšší společenská elita.
Raně středověký poklad nalezený v Hostimi se skládá z unikátní kombinace skleněných a keramických nádob. Příběh objevu začíná v únoru 2022, kdy se archeologům ozval muž s tím, že našel poklad. Středočeským archeologům se podařilo nález prozkoumat během víkendu.
Poklad složený ze sedmi skleněných a stejného množství keramických nádob a také spousty kovových artefaktů, jako jsou srpy a kosy, se nacházel kousek od valů hostimského hradiště Kozel. V době stěhování národů se u nás sklo nevyrábělo a sklářství se objevilo až ve dvanáctém století. Sklo se do raně středověkých Čech muselo dostat z obrovské dálky, z míst, která byla tehdy mnohem civilizačně pokročilejší než střední Evropa.
Z keramiky archeology nejvíc zaujala na první pohled nenápadná miska římského typu, nazývaná mortarium. Nesloužila přímo ke konzumaci jídla, ale k jeho přípravě, fungovala podobně jako moderní hmoždíře. Její vnitřní povrch je zdrsněný a viditelné jsou stopy glazury. Římané a jimi ovlivněné kultury ji používali k drcení nebo míchání potravin. Germáni ale potravu takhle nepřipravovali, což naznačuje možný vliv římské kuchyně.
Skleněné nádoby, označované jako poháry snartemo, mají olivově zelené nebo průzračně bílé sklo, někdy barvené. Jejich původ leží na jihu, zřejmě mimo Evropu, a vyráběly se zejména v Sýrii a v Egyptě. Cesta těchto křehkých skvostů přes většinu kontinentu byla možná díky jejich obrovské ceně a ochraně ze strany majitelů. Sklo se v tomto období považovalo za nesmírně cenný materiál, který se dokonce "recykloval".
Poháry sloužily k popíjení nejcennějšího - alkoholu, s největší pravděpodobností vína, které se tehdy dováželo, nebo piva či medoviny. Archeologové nemají nástroje, které by jim pomohly popsat, co se před patnácti sty lety na hradišti Kozel stalo a jak skončil vzácný poklad. Majitel musel být mocný a bohatý, patřil k elitě tehdejší germánské společnosti. Možné scénáře zahrnují ukrytí cenností v ohrožení, krádež a následné ukrytí, nebo rituální uložení po slavnosti.
K restaurátorům se objevené předměty dostaly ještě obalené zeminou. V laboratořích se musela celá proměna od střepů po hotové exponáty důkladně zdokumentovat. Po opatrném očištění bylo nutné všechny střepy sestavit do původního tvaru, což byla náročná práce připomínající skládání puzzle, zejména u skleněných předmětů.
Výsledná rekonstrukce ukazuje vynikající práci restaurátorů. Nalezené předměty se staly součástí sbírek Muzea Českého krasu v Berouně, kde budou v příštím roce představeny veřejnosti. Archeologové plánují detailnější analýzu a popis artefaktů ve zvláštní publikaci. Poctivý nálezce, který oznámil nález odborníkům, zabránil poškození nebo krádeži artefaktů a zachoval se ukázkově. Kulturně historická hodnota předmětů byla stanovena na necelé dva miliony korun.
V srpnu loňského roku probíhal záchranný archeologický výzkum na ulici Poděbradově v Králově Poli. Z hlíny z pravěkých objektů se po umytí a slepení začaly opět stávat celé nádoby nebo jejich větší kusy. Mezi sídlištním odpadem nacházíme předměty denní potřeby, jako jsou kostěné jehly a šídla, kamenné čepele srpů, nebo nástroje na drcení obilí.
Provedeny byly přírodovědné analýzy, konkrétně antropologické vyhodnocení lidských kosterních pozůstatků a datování stáří nálezů radiokarbonovou metodou. Pohřbený jedinec byl dospělý muž ve věku 20 až 30 let, jehož smrt se datuje mezi roky 2031 až 1895 před naším letopočtem. Zánik sousední zásobní jámy se datuje mezi roky 1891 až 1746 př. n. l. Obě data řadí sídliště do období únětické kultury ze starší doby bronzové.
Z katastru obce jsou známy lokality s archeologickými nálezy z keltského osídlení, včetně kostrových hrobů z 3. stol. př. n. l. s bronzovými šperky, miskou a střepy nádob. V bývalé cihelně byl prozkoumán kostrový hrob s bronzovým náramkem z let 350 - 150 př. n. l.
V roce 1969 byly při stavbě rodinných domů zachyceny sídlištní objekty z přelomu letopočtů a v roce 1978 sídelní objekt se zlomky keramiky z 5. století př. n. l. Všechny tyto nálezy jsou uloženy v Regionálním muzeu Kolín.
Pohřebiště na Pičhoře patří k nejvýznamnějším a největším lokalitám v Evropě, související s tzv. Marobudovou říší. Bylo objeveno v dubnu roku 1896 a do roku 1906 bylo objeveno 160 žárových hrobů. Na pohřebišti převažují hroby s bohatou až střední výbavou, 22 % hrobů obsahovalo zbraně, často římské importy.
Mezi nálezy patří keramika, bronzové a stříbrné nádoby, spony, kování opasků, šperky, jehlice, hrací kameny, toaletní předměty, meče, koňské postroje a různé nástroje. Unikátní je schránka na pečetě (bully), která může být dokladem korespondence mezi císařským dvorem v Římě a Marobudovou říší. Pohřebiště vzniklo na přelomu letopočtů a přetrvalo do roku 180 n. l.
Pohřebiště Třebická představuje přes 100 germánských hrobů z doby římské. Mezi nálezy patří keramika, bronzové nádoby, skleněná nádoba, spony, korále, kování opasků, zbraně, ostruhy, přesleny a křesací soupravy. Zajímavostí je rozdělení hrobů podle vybavení. Vznik nekropole lze datovat do druhé poloviny 2. století n. l. a největší využití našlo ve 3. století n. l.
Nádoba ze Svodína, patřící do lengyelské kultury přelomu neolitu a eneolitu, je přes 6 000 let stará. Jde o nádobu antropomorfní, představující lidskou postavu, v tomto případě gynekomorfní, tj. se zvýrazněnými ženskými pohlavními znaky. Hrdlo nádoby je stylizované do podoby hlavy a ruce vycházející z těla nádoby jsou zdviženy v typickém adoračním gestu.
Tento typ antropomorfní nádoby bývá v archeologické literatuře označován jako typ Svodín. Celistvost a zachovalost nádoby dokládá její uložení v hrobě. Antropomorfních nádob je ze Svodína známo již pět, některé pocházely z dívčího hrobu s bohatou výbavou svědčící o mimořádném postavení pohřbené.
Gynekomorfní nádoby a antropomorfní plastika jsou charakteristické právě pro závěr neolitu. Funkce těchto nádob není zcela jasná, rozhodně však nesloužily jako běžná užitková keramika. Interpretují se jako specifický druh kultovních nádob užívaný při náboženských obřadech či jiných rituálních praktikách, významný byl zřejmě jejich obsah, který mohl být obětinou. Uvažuje se o kultu plodnosti, ale i o kultu předků. Byla poukázána přítomnost těchto nádob na lokalitách s kruhovými příkopy (rondely).
tags: #archeologie #rekonstrukce #nadoby