Tento článek se zabývá problematikou bezdůvodného obohacení v kontextu leasingových smluv, s důrazem na situace, kdy dojde k přeplatku leasingových splátek nebo k předčasnému ukončení smlouvy.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. května 2000 uložil žalované B. zaplatit žalobci A. částku 21 046,80 Kč s 15% úrokem z prodlení. Tento nárok byl odůvodněn tím, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila převzetím přeplatku leasingových splátek ve výši 21 046,80 Kč od společnosti C., s. r. o. Přeplatek vznikl na straně žalobce, který v roce 1995 uhradil leasingové společnosti šest a v roce 1996 další dvě leasingové splátky.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna 2001 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 21 046,80 Kč s příslušenstvím zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná není v tomto sporu pasivně věcně legitimována. Prokázal, že Dohodou o postoupení práv a povinností ze dne 15. února 1995 přešla práva a povinnosti vyplývající z leasingové smlouvy o finančním pronájmu osobního automobilu na společnost D., spol. s r. o., která se stala novou nájemkyní. Veškeré závazky, včetně finančního vyrovnání, byly předmětem dohody mezi novou nájemkyní (D.) a dřívějším nájemcem (A.). Pokud žalobce A. platil leasingové splátky, bylo na něm, aby případné finanční vyrovnání učinil předmětem dohody s novou nájemkyní (D.). Vzhledem k tomu, že žalované B. byla vrácena částka odpovídající té, již leasingové společnosti C. uhradil žalobce A., nelze z pouhé shody finančních částek dovodit bezdůvodné obohacení žalované.
Žalovaná B. platila leasingové splátky za leasingovou nájemkyni D., jejíž byla (společně se žalobcem) společníkem. Pokud žalobce A. platil i po uzavření postupní smlouvy leasingové splátky, činil tak za leasingovou nájemkyni D., nikoli za žalovanou B. Závěr o tom, že žalovaná není v tomto sporu pasivně věcně legitimována, je tedy zřejmý.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně poukázal na to, že rozhodná není skutečnost, zda žalovaná hradila leasingové splátky za leasingovou nájemkyni D., a že nemůže obstát závěr, že by dovolatel (A.) měl přeplatek požadovat po leasingové nájemkyni D. Dovolatel A. se s leasingovou nájemkyní D. dohodl, že si automobil, který byl předmětem leasingové smlouvy, odkoupí, a leasingové splátky hradil právě z tohoto důvodu. Tím, že leasingová společnost C. vrátila přeplatek na leasingových splátkách, ač nebyla účastníkem leasingové smlouvy, se žalované B. dostalo bezdůvodného obohacení. Žalovaná měla přeplatek vrátit na účet leasingové společnosti C. nebo jej poukázat účastníku leasingové smlouvy, tedy leasingové nájemkyni D. Dovolatel rovněž zpochybnil závěr, že ze shody vrácené částky s přeplatkem nelze dovodit bezdůvodné obohacení.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. června 2003, sp. zn. 23 Cdo 1331/2015, potvrdil, že pro vznik bezdůvodného obohacení je rozhodující obohacení na úkor jiného bez právního důvodu, nikoli zavinění obohaceného.
Podle ustanovení § 451 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Ustanovení § 454 občanského zákoníku dále stanoví, že předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.
Ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů vyplývá, že žalobce i žalovaná jako společníci obchodní společnosti D., spol. s r. o., za ni (jako leasingovou nájemkyni) hradili leasingové splátky leasingové společnosti C. Tyto platby však nebyly podloženy dohodou s leasingovou společností C. nebo s leasingovou nájemkyní D. Plnění poskytnutá leasingové společnosti C. nebyla podložena ani smlouvou o převzetí dluhu, ani smlouvou o přistoupení k závazku.
V situaci, kdy dluh zanikl splněním, a přesto věřitel obdrží další plnění, se jedná o majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Toto bezdůvodné obohacení je pak povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil.
Pokud však dlužníkův věřitel obdrží plnění poté, co dluh již zanikl splněním, a toto plnění je poskytnuto jiným subjektem než dlužníkem, pak osoba, jíž bylo plněno, získala bezdůvodné obohacení na úkor subjektu, který plnění poskytl, nikoli na úkor věřitele. Pohledávka věřitele vůči dlužníku v takovém případě trvá v nezměněném rozsahu.
V souzeném případě, i kdyby leasingová společnost C. vrátila přeplatek nesprávnému subjektu (žalované B.), svědčilo by žalobci právo požadovat vrácení přeplatku pouze od leasingové společnosti C. Ta totiž nemohla svým jednáním zanést své závazky z bezdůvodného obohacení.
Nejvyšší soud v této souvislosti odkázal na své rozhodnutí R 42/2003.
V jiné věci, řešené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2013, se jednalo o žalobu na zaplacení částky 938 000 Kč, která představovala zhodnocení vozidla opravou. Mezi žalobcem (nájemcem) a žalovaným (pronajímatelem) byla uzavřena smlouva o finančním leasingu.
Po dopravní nehodě, při níž byl předmět leasingu poškozen, žalobce zajistil opravu na vlastní náklady. Následně však pojišťovna odmítla vyplatit pojistné plnění. Leasingová smlouva byla předčasně ukončena.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce plnil svou smluvní povinnost, když na vlastní náklady opravil vozidlo v souladu s Všeobecnými podmínkami finančního leasingu (VPFL). Tudíž nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného.
Vrchní soud v Praze však napadený rozsudek zrušil. Poukázal na to, že předčasným zánikem leasingové smlouvy mohl odpadnout právní důvod k plnění smluvních povinností žalobce, a tedy mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. Dle odvolacího soudu se výše bezdůvodného obohacení měla určit rozdílem mezi částkou vynaloženou na opravu a škodou vzniklou žalovanému nevyplacením pojistného plnění.
Nejvyšší soud v tomto případě dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a důvodné. Zdůraznil, že pokud žalobce jako leasingový nájemce nechal na své náklady opravit vozidlo v době trvání leasingové smlouvy a vyfakturovanou částku zaplatil, jednalo se o plnění na základě platného právního důvodu. Vzhledem k tomu, že všechny úkony a platby spojené s opravou proběhly před předčasným zánikem leasingové smlouvy, nemohlo dojít k plnění bez právního důvodu ani k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného.
V právní praxi se objevují i další situace týkající se bezdůvodného obohacení v souvislosti s leasingem:
Právní úprava bezdůvodného obohacení, zejména v kontextu smluvních vztahů jako je leasing, je komplexní a vyžaduje pečlivé posouzení konkrétních okolností každého případu.
tags: #bezduvone #obohaceni #leasingoveho #pronajimatele