Archeologové objevili nedaleko hory Říp unikátní pravěkou mohylu s pohřbem dítěte, která patří k nejstarším v Evropě. Jedná se o tzv. dlouhou mohylu, jež představuje významný archeologický nález, který dosud nemá v Čechách obdoby. Výzkumy v lokalitě Dušníky poblíž Řípu odhalily zachovalý mohylový násep pohřebního monumentu a především hrobovou komoru s dochovanou výdřevou, pohřbem dítěte a artefakty z doby kolem roku 3800 př. n. l.
Mohyla v Dušníkách je považována za nejlépe zachovalý pohřební monument svého typu v Čechách. Vědecký tým zde odhalil mohutnou hrobovou jámu, v níž se unikátně dochovaly zbytky dřevěné konstrukce. Podobná situace z tohoto období na českém území dosud nebyla zaznamenána. Archeologové provádějí tento výzkum ve spolupráci s Centrem pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Českou zemědělskou univerzitou.
Práce na projektu začaly na jaře letošního roku a zahrnovaly letecké snímkování, pedologické sondáže a geofyzikální průzkum. Tyto jarní nedestruktivní metody umožnily získat představu o podobě mohyly, identifikovat pravděpodobnou pozici pohřební komory a zachytit asi metr vysoký mohylový násep, který je pro mohyly z doby kamenné v Čechách velmi neobvyklý.
Výzkum ukázal, že mohyla byla vystavěna na počátku kultury nálevkovitých pohárů nad hrobem dítěte. Toto dítě bylo uloženo ve skrčené poloze na boku v mohutné, asi metr hluboké hrobové jámě s vnitřní dřevěnou konstrukcí. Výzkum v Dušníkách využívá poznatků a metod z různých oborů, včetně archeologie a analýz chemického složení mohylového náspu a pohřbených pravěkých půd.
Kromě nálezu v Dušníkách se archeologové věnují i dalším podobným monumentům, například u Račiněvsi na Podřipsku. Tato mohyla připomíná megalitické hrobky ze severozápadní Evropy a je odkrývána skupinou vědců z několika tuzemských univerzit.
O tzv. dlouhé pohřební mohyle v Račiněvsi archeologové vědí již několik let. Při těžbě písku na začátku 90. let minulého století byl objeven závěr mohyly a část příkopu vymezujícího její obvod. Tehdejší archeolog Drahomír Koutecký již tehdy vyslovil podezření, že by se mohlo jednat o tento typ památky. Velkoplošný průzkum za pomoci geomagnetického měření potvrdil existenci mohyly.
Většina mohyl má alespoň jeden primární pohřeb, kvůli kterému byly vystavěny. Rozsáhlý výzkum naznačuje, že tyto stavby nesloužily pouze jako hrobky, ale také jako dlouhodobé památníky pro komunity, které je vybudovaly. Lidé je využívali k uctívání duší předků a komunikaci s nimi, což naznačuje, že mohyly byly vnímány jako živější místa než dnešní hroby.
Předpokládá se, že se u mohyl konaly komunitní akce, jako jsou oslavy v určitých obdobích roku, například při slunovratu. Tímto způsobem tyto monumenty sloužily jako centra společenského a rituálního života.
Hora Říp hrála v životě našich předků výjimečnou duchovní roli. Je vnímána jako milník, který strukturuje krajinu a vždy ukazoval cestu do středních a severních Čech. Její význam podtrhuje i poloha mezi dvěma významnými soutoky - Labe s Vltavou a Labe s Ohří.
V okolí hory Říp se nachází řada mohyl a pohřebišť, což naznačuje, že již v pravěku přitahovala pozornost lidí a byla pro ně posvátným místem. Ve východní části jedné z mohyl byly objeveny základy stavby, která byla interpretována jako jakási svatyně, což je pro archeology pozoruhodný a nečekaný objev.
Při průzkumu mohyl byly objeveny ostatky několika jedinců. Kosterní pozůstatky jsou často ve špatném stavu, ale radiokarbonové datování pomáhá určit jejich stáří. Nálezy artefaktů, jako jsou keramické nádoby a kamenné předměty, poskytují informace o době pohřbívání a kulturních zvyklostech.
V jedné z mohyl byly nalezeny ostatky mladé ženy z doby kamenné, která byla vybavena dvěma nádobkami a malou srpovou čepelkou z pazourku. Její tělo bylo uloženo do již opuštěné mohyly, která byla na povrchu stále dobře viditelná a připomínala tehdejším obyvatelům okolí Řípu jejich předky.
V jiném případě byl objeven pohřeb jedince s pozoruhodnou lukostřeleckou výbavou, zahrnující dvanáct křemencových hrotů šípů. Tato výbava se v období eneolitu zpravidla vázala k mužské genderové roli. Hroty šípů nebyly uloženy v toulci, ale nalezeny na různých místech hrobu. Tato okolnost může naznačovat, že šípy nepatřily pouze zemřelému, ale byly součástí pohřební obětiny truchlících, kteří je vstřelili do hrobové komory na cestu na onen svět.
Další zkoumaná mohyla u obce Dlouhé Dvory a Lípa, pocházející ze 4. tisíciletí př. n. l., představuje jednu z prvních pohřebních památek v Evropě. Na rozdíl od typických mohyl ve střední Evropě, které obvykle obsahují jeden až dva pohřby, zde bylo objeveno minimálně 4 pohřby. Zajímavé bude sledovat, zda tyto hroby představují pohřby příbuzných jedinců.
Z mohylového pláště se obvykle nic nezachovalo, protože většina mohyl tohoto období leží v zemědělsky využívaných oblastech a jejich náspy byly rozorány. Z mohyly se však zachoval žlab po obvodu, kde se obvykle nacházejí stopy po palisádě.
Kromě milodarů, jako jsou keramické nádoby a kamenné předměty, byly z hrobů odebrány desítky vzorků pro analýzu DNA, která má pomoci zjistit příbuznost, původ a stravu pohřbených.
V okolí mohyly bylo objeveno asi 30 dalších hrobů, což naznačuje, že mohyla představovala základ pohřebiště, které se postupně rozrůstalo a pohřbívání zde mohlo pokračovat po několik staletí.
Hlavním cílem výzkumu je dokázat, že i ve střední Evropě lidé stavěli monumentální památníky podobné těm v megalitické oblasti severozápadní Evropy a Skandinávie. Tyto monumenty jsou studovány nejen z hlediska jejich vzhledu a užívání, ale také jako součást rituální krajiny.
Vědci se snaží rekonstruovat podobu této krajiny, její využití, odlesnění a prostupnost. Zkoumá se, co se odehrávalo v okolí monumentů, a to nejen v době jejich vzniku, ale i jak se v čase vyvíjel vztah člověka k posvátné oblasti pod Řípem.
Pro tento účel byl proveden detailní a rozsáhlý geofyzikální průzkum, který umožnil zmapovat krajinu včetně pozůstatků rituálních a sídlištních aktivit. Moderní metody umožňují studovat desítky hektarů v okolí památek, což bylo před dvaceti lety nepředstavitelné.
Díky těmto průzkumům je možné uvažovat o tom, kde lidé sídlili, jak daleko to měli k místům obětování a jakým způsobem strukturovali krajinu.
V rámci záchranných výzkumů před stavbou dálnice D35 byly objeveny unikátní nálezy evropského významu, od pravěkých pohřebních monumentů po hroby padlých z roku 1866. Na zkoumaném úseku mezi Sadovou a Plotištěm nad Labem bylo odkryto několik desítek pravěkých objektů, které lze rozdělit do dvou kategorií: funerální a sídlištní.
Dva objekty byly interpretovány jako hroby datované do starší doby bronzové, konkrétně kultury únětické. Na jiném úseku u Všestar byla nalezena intenzivní koncentrace nálezů. Na výzkumu se podílejí i archeologové ze Slovinska.
U potoka Melounka byl nalezen hrob vojáka z bitvy roku 1866. Jeho vybavení bylo velmi dobře zachovalé a umožnilo identifikovat, že se jednalo o rakouského dělostřelce, který zemřel na zranění způsobené pruskou kulkou.
V západní části úseku bylo zkoumáno rozsáhlé laténské sídliště. Na základě dochovaných půdorysů objektů, zejména typických skladišť stojících na masivních pilířích, se předpokládá, že se jednalo o hospodářské zázemí mnohem rozsáhlejšího sídliště.
Na rozhraní katastrů obcí Dlouhé Dvory a Lípa byla objevena unikátní dlouhá mohyla z doby kamenné, která pochází ze 4. tisíciletí př. n. l. a představuje jednu z prvních pohřebních památek v Evropě. Tento nález je významný nejen svou velikostí, ale i možností studovat pohřební stavbu v širších souvislostech pravěké krajiny.
V okolí mohyly se nachází více než tisíc archeologických situací, včetně pozůstatků sloupových staveb, zásobnic, hliníků a studní. Mezi nejzajímavější nálezy patří paleolitický nástroj, který byl znovu objeven a částečně opracován v mladším neolitickém období.
Na Tachovsku v Plzeňském kraji se nachází několik mohyl, z nichž jedna, u osady Butov ve Stříbře, je jedinou odkrytou pravěkou mohylou v západních Čechách. Byla odkryta a prozkoumána v roce 1936 Otto Eichhornem, tehdejším ředitelem stříbrského muzea.
Kameny navršené na mohyle u Butova pocházejí z období zhruba patnáct set let před naším letopočtem. Vzhledem k tomu, že mohyly nestály jednotlivě, ale vytvářely celá pohřebiště, je pravděpodobné, že v okolí se nachází další, dosud neodkryté mohyly. V jihozápadních Čechách je evidováno přes 250 mohylových pohřebišť.
Otto Eichhorn nechal mohylu u Butova záměrně odkrytou pro veřejnost. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva však povědomí o této památce zaniklo. Teprve v 90. letech se na ni začalo znovu upozorňovat.
Archeologové Západočeského muzea v Plzni s kolegy ze Západočeské univerzity v Plzni rekonstruovali pravěkou mohylu u Butova, která byla původně odkryta archeologem Otto Eichhornem v roce 1936. Snažili se jí vrátit co nejvěrnější původní podobu, včetně usazení vyvrácených kamenů a doplnění hlíny.
Mohyla se nachází v blízkosti mohylového pohřebiště s dalšími poškozenými pravěkými hroby a je přístupná z cyklostezky i ze státní silnice.
Další dlouhou mohylu zkoumají archeologové u Vražkova na Podřipsku, která ukrývala dva hroby z pozdní doby kamenné. Jedná se o unikátní projekt, který zahrnuje vedle archeologického výzkumu i rozsáhlé chemické rozbory půdy.
Mohyla ve Vražkově, dlouhá 20 metrů a široká 11 metrů (směrem k západu se zužující na 6 metrů), obsahuje hrobové jámy s vnitřní dřevěnou konstrukcí, lidské kosti a rozbitou keramickou nádobu.
Projekt je unikátní svým interdisciplinárním zaměřením, které zahrnuje například environmentální analýzy a analýzy půdních výplní hrobových jam, příkopů nebo samotného mohylového pláště. Bylo odebráno a analyzováno asi 1200 vzorků půdy ze čtyř mohyl na Podřipsku.
tags: #rekonstrukce #praveke #mohyly