Vstupní prostor, neboli předsíň, je v domácnostech často prostorem, se kterým si nevíme rady. Na jedné straně potřebujeme, aby sloužila hned několika účelům, na druhé straně bývá málokdy natolik velká, aby všechny na ni kladené požadavky splnila, a to ještě s bonusem estetické kvality. Někteří z nás používají termín předsíň, jiní zase chodba nebo hala. Předsíň je v domácnostech prostorem, se kterým si mnohdy nevíme rady. Je prvním prostorem, který každého návštěvníka bytu či domu uvítá a udělá prvotní obrázek o celém interiéru.
„Chodba spojuje jednotlivé místnosti v bytě či domě, má spíše utilitární funkci. Předsíň je jakýmsi filtrem, díky kterému se dokážeme lépe popasovat s tématy, jako je čistota, teplo, hluk či soukromí. V naší kultuře je to také především prostor, kde odkládáme svršky, který nás uvádí do již zcela soukromé zóny bytu. Neměla by tak být skladištěm, komorou či jen onou už zmiňovanou chodbou.“
Podle platných norem má být předsíň oddělenou samostatnou místností, která slouží jako takzvaná „špinavá zóna“. Necháváme tu svrchní oděvy a špinavé boty a vcházíme do takzvané „čisté zóny“. Šířka předsíně má být alespoň 1,10 m, kde má prostor charakter spojovací chodby nesmí být šíře menší než 0,80 m. Podchodná výška vstupního prostoru má být minimálně 2,10 m.
Aby bylo jasno, podle platné legislativy je byt, ve kterém chybí vstupní prostor, nemožné zkolaudovat, takže teoreticky neexistuje. Přiložené fotografie ale vypovídají o něčem jiném.
Problém řady domácností má jméno malá předsíň. Obzvlášť v stísněných panelákových bytech, kde jde často jen o miniaturní prostor spíše jakéhosi zádveří než o skutečně plnohodnotné místnosti. Vzhledem k cenám nemovitostí je stále větší hlad po malometrážních bytech, které následně zvětšujeme, jak se dá.
„Největší chybou je, že vybavení předsíně v zásadě lidé vůbec neřeší. A pokud už, pak pouze z onoho praktického hlediska. Pomíjí se estetika tohoto prostoru a jeho důležitost v rámci kontextu celého bytu. Je ale třeba si uvědomit, že předsíň je prvním prostorem, který na vás při příchodu domů působí. Zde dostáváte z bydlení první dojmy barvy, světlo, vůně, teplo atd. Stejně jako u lidí, i zde by se první dojem neměl podceňovat. Hraje důležitou roli, jak vás naladí na navazující prostory.“
Už z podstaty věci je nasnadě, že převážnou většinu malých bytů obývá jeden nebo dva dospělí, někdy přibude potomek, ale v momentě, kdy začne lézt po čtyřech, se rodiče zpravidla stěhují do většího. Právě proto je možné vstupní prostor připojit k obytnému. Dva lidé totiž nemají tolik bot a kabátů jako početnější rodina (alespoň běžný pár) a navíc jsou schopni udržovat pořádek.
„Pokud to dispozice dovolí, je samozřejmě skvělé mít v předsíni okno, které prostor otevře. Můžeme si také pomoci skleněnými příčkami či dveřmi do navazujících místností. Při plánování nové dispozice pak zohledníme proporce místnosti. Předsíň v podobě dlouhé chodby se sice tzv. opticky nám prostor pomůže zvětšit třeba rozměrné zrcadlo, stavebně nám může pomoci sofistikované řešení dveří. Z principu věci je předsíň prostorem se spoustou dveří, které při manipulaci potřebují místo.“
Řada z nás ale okno v předsíni nemá a díky stavebním dispozicím bytu či domu ani nikdy mít nebude. „Pokud to nelze ani nepřímým osvětlením, jako například světlovody, máme k dispozici řadu druhů umělého osvětlení bodové, liniové (v podhledu či přisazené), nástěnné, přisazené či klasicky zavěšené. Příjemné je osvětlení nízko nad podlahou.“
„Mazlíčci chtějí být často tam, kde jsou jejich páni. Proto se s pelíšky v předsíních tak často nesetkáváme, i když se to může jevit prakticky. Pokud nemáme kočárkárnu či kolárnu, budou se nám i kola a kočárky v předsíni objevovat. U předsíní s vysokými stropy, jde především o domy z 1. poloviny 20. století, můžeme využít jejich výšku a pomoci si systémy pro zavěšování pod strop. Nebo pro rozšíření úložného prostoru vytvořit vestavné patro. Předsíň je komunikační místností, a proto by nábytek v ní neměl překážet volnému a pohodlnému pohybu ani komunikaci a také by zde měl panovat pořádek.“
Vstupní prostor je vhodné alespoň vymezit. Není-li součástí nika, pak ji můžeme celkem snadno vytvořit sádrokartonem. Tím alespoň opticky dáme najevo, kde končí předsíň a začíná obývací pokoj.
Šťastným řešením jsou skříně na míru, kterými můžeme vymezit prostor a zároveň jimi získáme místo pro ukládání. Díky bohatému vnitřnímu vybavení v nich můžeme zřídit botník a zároveň se do nich vejdou kabáty a bundy.
I když vstupujete přímo do obýváku, najděte prostor uložení kabátů a bot. Stačí jedna nástěnná police, která jasně vypovídá, kam věci odložit. Z praktického hlediska se doporučuje stěnu za věšákem opatřit omyvatelným materiálem (marmoleum, linoleum, MDF deska, omyvatelná tapeta atd.).
Sádrokarton, šatní skříň a další prvky, kterými vymezíme vstup mohou zamezit přístupu světla. Proto se v některých případech hodí postavit příčka ze skla, která propouští denní světlo, takže nestísňuje, zato jasně vymezuje.
V některých případech nelze odkládání svršků vyřešit jinak, než přivrtat věšák na zeď a jít od toho. Tehdy můžete „předsíňovou stěnu“ vymezit od zbylé části solitérem například lednicí nebo jiným prvkem.
„Posuvné dveře do pouzder, na stěnu či posuvné stěny nám dokáží toto místo ušetřit.“
Pro optické zvětšení prostoru se proti dveřím může postavit velké zrcadlo.
Nejen v malých bytech mají předsíně takovou podobu, že nemohou uspokojivě plnit svou funkci, dokonce i do mnohých typových domů o čtyřech až pěti pokojích se vstupuje malou komůrkou, kde členové rodiny kabáty odkládají „na etapy“. Stísněné předsíně a chodby je pak někdy lepší zrušit a propojit s navazujícím místností. O plochu potřebnou pro otevírání šatních skříní a svlékání, ale pro samotné bydlení jinak nevyužitou, se zvětší sousední obytný prostor, kde se pak snadněji skříně umístí. Jejich dveře mohou dostat příjemnou podobu, která bude ladit s ostatním zařízením pokoje. Tento recept ovšem není použitelný pro každou dispozici, vždy se musí vycházet z daných podmínek.
Prvním příkladem úplného zrušení předsíně (tady spíše chodby) je třípokojový byt poválečného „pětiletkového“ domu. Původní dispozice by rodině s dvěma malými holčičkami vyhovovala, kdyby obývací pokoj nebyl tak úzký. Rodiče jej chtěli propojit s kuchyní, ale to by se protáhlý tvar ještě zvýraznil. Ani dlouhá a úzká chodba se jim nelíbila, připadala jim velmi tmavá a nepříjemná. Obě dívenky se v ní večer dokonce bály, když procházely z koupelny do svého pokoje.
Vybourání příčky mezi obývacím pokojem a předsíní naštěstí neohrozilo statiku konstrukce. Nově vzniklý obytný prostor má příjemný, téměř čtvercový tvar a volně navazuje na kuchyň, rodina jej mnohem lépe využívá. Namísto vestavěných skříní v předsíni se postavily v obývacím pokoji nové s posuvnými prosklenými dveřmi, prostřední skříň slouží jako knihovna, je tu umístěný i televizor a HiFi technika. Při vstupu do bytu stojí dvě méně hluboké skříně, jedna na pohotovostní odložení kabátů a obuvi, druhá na úklidové potřeby. Běžné oděvy i další boty mají rodiče stejně jako před přestavbou ve skříních své ložnice, pro kabáty a boty dívek se vyčlenila první z hlubokých skříní obývacího pokoje, jejich osobní prádlo je uloženo v dětském pokoji. Úložných prostorů má teď rodina ještě o něco více než dřív, ale především získala velký obytný prostor. A přínosem pro všechny je také oddělení záchodu od koupelny.
Malý byt 1 + 1 ve starém domě z počátku minulého století dnes slouží tříčlenné rodině. Z kuchyně se sádrokartonovou příčkou (snadno demontovatelnou) ukrojila část u okna na pokojík pro dospívajícího syna, díky vysokým stropům se v něm mohlo postavit i patro na spaní. Do kuchyně prochází denní světlo prosklenou horní částí příčky. Sousední místnost slouží jako obývací pokoj s pracovnou, nad kterou mají (opět v patře) spaní rodiče. V této upravené podobě i tak maličký byt poskytuje všem členům určité soukromí. Jeho nedostatkem je však stísněná předsíň, kde musí být umístěná i pračka, a především nevyhovující koupelna 150 x 150 cm, spojená navíc se záchodem.
Rodiče proto už dnes uvažují o dalších úpravách bytu, až se syn osamostatní a oni tu zůstanou sami. Zrušením synova pokoje se sice opět zvětší kuchyň, ale k pohodlnému bydlení by potřebovali především prostornější předsíň a koupelnu. V návaznosti na přívod vody a odpady je možné postavit novou koupelnu v rámci kuchyně. V původní koupelně zůstane jen toaleta, kam se může přesunout i pračka. Předsíň se volně propojí s obytnou kuchyní, při stěně otevřeného prostoru se postaví vestavěné skříně, které budou navíc zvukově izolovat sousední byt, oddělený jen slabou příčkou, kuchyň získá opět dostatek denního světla. Nevýhodou nového řešení bude jen rozdělení kuchyňského pracoviště na dvě části, pohodlí větší koupelny je však pro rodiče přednější. Uvítají i uvolněnou předsíň, kde se pro optické zvětšení může proti dveřím postavit ještě velké zrcadlo.
Při stavbě velkého půdního bytu přemýšleli majitelé nad vhodným řešením, konstrukčně předurčeným krovem a komínovými tělesy. Do bytu se vchází ve střední části dispozice a předsíň by ho zbytečně rozdělila byt dvě zóny. Ponechali tedy prostor otevřený, chodbu volně propojenou s obytným prostorem a kuchyní. Sádrokartonové desky v návaznosti na komíny vytvořily proti vstupu dva výklenky jako malou šatnu - v jednom je tyč na zavěšení ramínek s kabáty, v druhém vysoký botník. Přímo proti vstupním dveřím stojí navíc pohotovostní věšáková stěna s příjemným designem Aleny a Jana Lexových (FAST interiér). Další výklenek o kus dál vyplnily police na úklidové potřeby, překryté hliníkovou žaluzií.
Byt i bez předsíně rodině dobře slouží; ani početné návštěvy se při svlékání kabátů netísní, mohou se totiž „rozpínat“ do celého prostoru. V otevřené dispozici se všichni cítí volněji a příjemněji než v bytech zbytečně rozčleněných příčkami.
„Jaká je nejvhodnější podlahová krytina do předsíně a proč? Pro řadu lidí to bude jistě dlažba. Odolná a lehce umyvatelná. Záleží ale na kontextu a poloze bytu, jiný je vstup z ulice a jiný z chodby ve 3 NP. Můžeme použít i dřevo ve vhodné úpravě a další materiály, jako je vinyl, lamino či linoleum. Jediný materiál, kterému se vyhýbáme, je koberec.“
Co si myslíte o trendu tzv. obytných předsíní, kde lidé třeba stolují nebo mají odpočinkový kout? Je vhodné takto předsíň využívat? Ve velmi ojedinělých případech možná ano i když pak už asi nepůjde o předsíň, ale spíše o halu. Předsíň není místností pro delší pobyt. Jde o filtr, a je tak zde, na rozdíl od jiných místností, více hluku (třeba z chodby bytového domu), špíny (nanošené z venku na svršcích), méně soukromí (od venkovního prostoru nás již dělí pouze jedny dveře, stejně tak od WC atd.). Často zde není přirozené světlo a větrání. Přesto je zde dobré udělat prostor pro sezení, třeba lavici, pro praktické využití při obouvání či oblékání dětí.
„Do předsíně by se optimálně mělo vejít velké množství věcí jak to ale udělat? A lze nějak předsíni „ulevit“? Předsíň by neměla být skladištěm, nemá sloužit k ukládání věcí, ale pouze pro jejich odkládání. Při plánování dispozice či zařizování bytu se musí myslet na praktické úložné prostory, které předsíni uleví. Přesto si odkládání svršků a věcí denní potřeby například čtyřčlenné rodiny s domácím zvířetem řekne o dost místa.“