Tento článek se zabývá právními aspekty vypouštění srážkových vod na pozemky sousedů, s důrazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a relevantní legislativu.
Nejvyšší soud České republiky se zabýval případem, kdy se žalobkyně ASPET-INVEST, s.r.o. domáhala, aby bylo žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR uloženo zdržet se vypouštění povrchových a srážkových vod z pozemku parc. č. 2098/176 v k. ú. Lanžhot na pozemky žalobkyně parc. č. 2098/343 a parc. č. 2098/345 v téže katastrální oblasti.
Okresní soud v Břeclavi žalobu zamítl s odůvodněním, že podle zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění platném v době vzniku právního vztahu (1982), bylo možné vypouštění srážkových vod ze silnic a dálnic na sousední pozemky. Soud prvního stupně konstatoval, že i když znalci potvrdili, že odvodňovací soustava přispívá k zavodňování pozemku žalobkyně, nenašli vyústění zasakovacího systému na jejím pozemku a neposkytli dostatek podkladů pro posouzení, zda jde o míru přiměřenou poměrům. Navíc uložení povinnosti zamezit odtoku srážkových vod by bylo z hlediska provozu na komunikaci nebezpečné a dlouhodobé řešení by mohlo narazit na nesouhlas dalších majitelů pozemků.
Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že odvodňovací systém sice přispívá k zavodňování pozemků žalobkyně, ale toto zamokření je v dané lokalitě zcela přiměřené místním poměrům. Pozemky žalobkyně byly dlouhodobě záplavové území, nepodmáčené nebo využívané jako louky a pastviny. Odvolací soud dále zdůraznil, že předpokladem vyhovění žalobě na ochranu před imisemi je podstatné omezení obvyklého užívání pozemku. V tomto případě žalobkyně pozemky patnáct let nijak nevyužívala a měla v úmyslu je zcizit. Odvolací soud také poukázal na to, že k imisím došlo na základě úředně povolené činnosti při výstavbě dálnice a zohlednil obecnou prospěšnost této stavby.
Žalobkyně proti rozhodnutí Krajského soudu podala dovolání, v němž namítala, že nikdo není oprávněn likvidovat srážkové vody způsobem umožňujícím jejich volné vypouštění na cizí pozemek. Dále uvedla, že žalovaný nemá veřejnoprávní povolení k vypouštění vod a nevede příslušnou dokumentaci. Dovolací soud shledal dovolání přípustným, neboť se odvolací soud při řešení otázky imisí z provozu staveb odchýlil od ustálené rozhodovací praxe.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zdůraznil rozlišení imisí na přímé a nepřímé podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.).
Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a vrátil mu věc k dalšímu řízení, neboť odvolací soud nesprávně posoudil otázku imisí způsobených stavbami, prostřednictvím kterých dochází k přímému vypouštění srážkových vod na pozemky žalobkyně. Dovolací soud judikoval, že k předmětným imisím došlo na základě úředně povolené činnosti pouze v případě, že by k tomu byl dán zvláštní právní důvod, což v daném případě nebylo prokázáno. Dále zpochybnil hodnocení všech znaleckých posudků a nezohlednil princip, že žalobě na ochranu vlastnického práva před imisemi je třeba vyhovět i v případě, že tvrzená imise je pouze jednou z více příčin rušení vlastnického práva.
V České republice je problematika odvodu dešťové vody upravena několika právními předpisy, především Občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.) a Vodním zákonem (zákon č. 254/2001 Sb.).
Vlastník nemovitosti je povinen nakládat se srážkovými vodami tak, aby nezpůsoboval škodu jinému. Základní pravidlo říká, že odvod dešťové vody z pozemku nesmí poškodit sousedy. Přirozený odtok dešťové vody z výše položeného pozemku na níže položený je obecně přípustný, ale pouze v přirozené míře a pokud nedojde k umělému zvýšení odtoku. Umělé svádění vody (např. okapem přímo k plotu souseda) zákon nepřipouští, pokud k tomu není zřízena služebnost (věcné břemeno).
Česká legislativa upřednostňuje vsakování nebo zadržování srážkové vody na vlastním pozemku, pokud to místní podmínky umožňují. Napojení dešťové vody na kanalizaci je možné pouze se souhlasem jejího provozovatele a v některých případech také vodoprávního nebo stavebního úřadu. V mnoha obcích je takové napojení omezené nebo zpoplatněné.
Při řešení odvodu dešťové vody je vhodné zvážit následující kroky:
Pokud odvod dešťové vody porušuje vodní zákon nebo stavební předpisy, může vodoprávní úřad uložit pokutu. V krajním případě může úřad nařídit i odstranění nepovolené stavby. Nesprávné svádění vody může vést nejen k sousedským konfliktům, ale i k správnímu řízení.
Nový Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) zavádí nové pojmy související s odváděním dešťové vody, jako je služebnost okapu (§ 1270) a právo na svod dešťové vody (§ 1271).
I při existenci služebnosti okapu je však nutné se vystříhat nepřiměřené míře emisí. Přirozený odtok dešťové vody z vyššího pozemku na nižší je přípustný, pokud nedochází k úmyslnému svádění vody bez dohody či služebnosti a pokud tím nejsou způsobeny nepřiměřené škody.
tags: #destova #a #srazkova #voda #na #souseduv