Dům na adrese Praha, ul. Divadelní č.p. 22, známý také jako dům čp. 1088, má bohatou historii sahající až do počátku 20. století. Tento objekt byl postaven v roce 1905 stavitelem Františkem Jiskrou, který v téže době realizoval i dům čp. 321 na opačné straně bloku s průčelím do ulice Karolíny Světlé. Obě stavby vznikly na místě původního objektu čp. 312, jehož pozemek byl po zboření rozparcelován na dvě poloviny.
Dům čp. 1088 v Divadelní ulici 22 byl postaven podle plánů stavitele Františka Jiskry v roce 1904. Původní plán neobarokní fasády byl po schválení odložen a realizována byla neogotická verze. Tento řadový čtyřpatrový dům je podsklepený a krytý sedlovou střechou. Dispozice je dvoutraktová se schodištěm v zadním traktu.
Neogotické průčelí domu patří k nejreprezentativnějším svého druhu v Praze. Vyznačuje se výrazným členěním horizontálním i vertikálním, které směřuje k celistvému plošnému řešení secesních domů, ačkoliv toho dosahuje ještě plastickými prostředky historizující architektury. Horizontální členění zajišťují loggie a arkýře ve 2. a 3. patře, které přecházejí v balkon. Průčelí je zakončeno lunetovou římsou pokrytou rostlinným dekorem. Vertikály arkýřů jsou protaženy přes cibulovité zastřešení až do štítové atiky.
Fasáda je zdobena bohatou štukovou výzdobou, zahrnující masky a polopostavy podle předloh pozdní gotiky, slepé kružby a motivy větvení. Vstup je doplněn kovovými dveřmi se světlíkem ve tvaru tří lomených oken s barevnými skleněnými výplněmi.
Ve společných prostorách domu je štuková výzdoba soustředěna do vstupní chodby. Stěny chodby jsou pokryty prázdnými připomínkovými deskami v neogotické podobě a strop zdobí klenební síť štukových žeber.
Parcela, na které dům stojí, patřila do záplavové oblasti Vltavy. V roce 1904 dům postavil stavitel František Jiskra podle projektu Jana Kuchaře pro majitele Jana Knihu.
Dům čp. 1088/1, č. o. 24, v Divadelní ulici na Starém Městě si kolem roku 1907 pronajal Karel Kramář, který potřeboval byt a kancelář v Praze po svém zvolení do čela poslaneckého klubu mladočechů.
V letech 1938-1939 byla postavena funkcionalistická novostavba pro Zdenku Winklerovou, manželku horního inspektora. Projektantem byl architekt Karel Janů, který se orientoval na funkcionalistický jednoduchý výraz. Dům respektuje novou regulaci tehdejší Belcrediho třídy (dnešní ulice Milady Horákové) a je proto odsazen přibližně o 6 metrů od hrany sousedních domů.
Dům má půdorys ve tvaru lichoběžníku. Janů do něj vepsal pravoúhlé schéma dispozic orientované na štítové zdi sousedních domů. Byty na třetím až šestém podlaží jsou dvoupokojové. Na druhém podlaží se nacházely kanceláře a provozovny, v přízemí obchodní prostory a průjezd do dvora. Suterén byl využíván pro technické místnosti a sklady.
Nejvyšší, sedmé podlaží je hmota patra odsazena a byty disponují terasami směrem do ulice i do dvora. Na hraně pozemku ve dvoře je umístěn jednopodlažní objekt se suterénem, sloužící původně jako dílna se skladištěm.
Dům má železobetonovou konstrukci s vyzdívkami. Přízemí a první patro bylo obloženo deskami Orlit. Fasáda do ulice je členěna horizontálně průběžnými okny. Nejvyšší ustupující patro narušuje pravidelnou kompozici prolomením plné stěny balkonového zábradlí a čtyřmi lichoběžníkovými deskami nad vstupy na terasy.
Fasáda ve dvoře je plastičtější, s lodžiemi i balkony. Rostislav Švácha v motivu ustupujícího nejvyššího patra shledal podobnost s řešením Le Corbusierovy budovy Armády spásy v Paříži.
Dům byl dochován v téměř původním stavu až do devadesátých let. V roce 1992 byla v přízemí zřízena pizzerie, což vedlo ke zrušení původního rozvržení dispozice i materiálového řešení. V roce 1994 byla vyměněna okna do dvora za plastová. Kolem roku 2000 následovaly výměny původních krytin a detailů.
V roce 1952 došlo ke sloučení dvou nebytových prostor v prvním patře a jejich změně na jednopokojový byt s kuchyní a koupelnou. V roce 1989 byl vyměněn výtah. V roce 1993 byl objekt ve dvoře změněn na kancelářský s garážemi v suterénu, v roce 2007 byly některé kanceláře přestavěny na mikrobiologickou laboratoř.
Na konci 90. let 20. století vedl majitel spor s odborem památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy o výměnu dřevěných oken za plastová. V roce 1994 žádal Ústav památkové péče o prohlášení domu za kulturní památku, avšak žádost byla Ministerstvem kultury zamítnuta.
Karel Janů byl významným architektem, který začínal svou kariéru ve skupině PAS spolu s Jiřím Štursou a Jiřím Voženílkem. Po absolutoriu na ČVUT v roce 1933 získali společně cenu v mezinárodní bytové soutěži firmy Baťa.
Spolupráce s Jiřím Štursou vyústila v jejich nejznámější realizaci, Volmanovu vilu v Čelákovicích (1938-1939). V Dejvicích byl v roce 1938 podle jejich návrhu dokončen nájemný dům pana Votavy.
Projekt domu pro Zdenku Winklerovou v Divadelní ulici navrhl Karel Janů sám, a proto postrádá výtvarné finesy typické pro práci Jiřího Štursy.
tags: #karel #janu #cinzovni #dum #v #praze