Tato glosa se nezabývá jedním konkrétním rozhodnutím, nýbrž reaguje na dlouhodobější a nejednotnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu týkající se tématu zániku práv v katastru nemovitostí promlčením. V následujícím textu se nejprve zaměříme na judikaturu Nejvyššího soudu přijatou ještě za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964, a poté na současnou právní úpravu.
Za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964 opakovaně řešil Nejvyšší soud otázku vlivu promlčení na trvání některých typů limitovaných věcných práv, konkrétně služebností a zástavních práv. Souvisejícím praktickým problémem bylo, jak postupovat při následném výmazu těchto promlčených práv z katastru nemovitostí.
Otázkou promlčení služebností se zabýval zejména „vlastnický“ senát Nejvyššího soudu (senát č. 22). V rozhodnutí ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1564/2003, byly přijaty následující závěry:
„V daném případě je předmětem řízení určení, že parcela není zatížena věcným břemenem, nikoli plnění opírající se o tvrzené právo odpovídající věcnému břemeni. Pak by ovšem ani za situace, že by toto právo bylo promlčeno, nebylo možné žalobě vyhovět, neboť věcné břemeno uvedený pozemek zatěžuje i nadále, byť v podobě oslabené o vymahatelný nárok. Odvolací soud tedy nepochybil, když se uplatněnou námitkou promlčení nezabýval, jelikož tato námitka nemohla mít na rozhodnutí o předmětu sporu žádný vliv.“
V dalším rozhodnutí téhož senátu ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 22 Cdo 431/2006, bylo uvedeno:
„Podle názoru obecně uznávaného v české právní teorii i praxi promlčením právo nezaniká, ale je oslabeno tím, že jeho složka charakterizující jeho vynutitelnost - nárok - stává se podmíněnou tím, že dlužník nevznese u soudu námitku promlčení. I v případě, že námitka promlčení je vznesena, přetrvává promlčené právo ve formě tzv. naturální obligace, která není vynutitelná. Tento názor se opírá o skutečnost, že plnění dlužníka na takový dluh nezakládá bezdůvodné obohacení věřitele. Na oblast věcných práv jej však nelze automaticky vztáhnout. Základním plněním z věcného břemene je, že povinná osoba, dlužník, se zdrží toho, co by bylo jinak jeho právem, a to bránění užívání jeho věci někým jiným. Nelze tu konstruovat naturální obligaci spočívající v povinnosti vlastníka trpět užívání jeho věci a v odpovídajícím právu bývalého oprávněného z věcného břemene; taková konstrukce by, na rozdíl od některých plnění v oblasti závazkových vztahů, neměla oporu v zákoně. Proto, pokud se žalobce brání proti výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni a prokáže, že toto právo nebylo vykonáváno po stanovenou dobu, a došlo tak k jeho promlčení, a současně námitku promlčení vznese (byť i jen tak, že na promlčení poukáže), nelze jeho žalobu zamítnout s poukazem na trvání promlčeného práva jako naturální obligace.“
Posledním relevantním rozhodnutím v této otázce bylo usnesení ze dne 24. února 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014, které se týkalo žaloby na zrušení věcného břemene pro podstatnou změnu poměrů. Senát č. 22 v něm uvádí:
„V komentáři k občanskému zákoníku se uvádí: ‚(…) Naopak služebnost nemůže podle odstavce 1 [míněn § 1299 - pozn. aut.] zaniknout pouze tím, že není vykonávána. Taková skutečnost může vést toliko k jejímu promlčení (srov. [poznámka pod čarou]).“
Judikaturu „vlastnického“ senátu lze shrnout takto: V prvním rozhodnutí (ohledně žaloby na určení existence věcného břemena) byl přijat závěr, že promlčení věcného břemena nevede k jeho zániku, ale právo nadále trvá v podobě práva naturálního. Ve druhém rozhodnutí (ohledně žaloby na plnění, konkrétně na zdržení se výkonu promlčeného věcného břemena ze strany oprávněného) byl vysloven názor, že proti výkonu promlčeného věcného břemena se lze bránit námitkou promlčení, která má za následek, že žalobu povinného nelze zamítnout s poukazem na trvání promlčeného práva jako naturální obligace. Závěr, že nevykonávání práva může mít za následek pouze jeho promlčení, nikoli zánik, byl přijat i v poměrech nového občanského zákoníku.
Pokud jde o promlčení zástavního práva, senát č. 21 zaujal částečně odlišný názor. V rozhodnutí ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009, bylo uvedeno:
„I když promlčené právo přetrvává - obecně vzato - jako tzv. naturální obligace, nelze takový závěr bez dalšího vztáhnout také na zástavní právo. (…) Namítl-li zástavní dlužník důvodně promlčení zástavního práva, nelze tu úspěšně dovozovat tzv. naturální obligaci spočívající v možnosti uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, neboť zpeněžení zástavy na návrh zástavního věřitele tu již nemůže být provedeno a dobrovolné splnění práva (nároku) na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy zástavním dlužníkem není pojmově možné; k přijetí ‚promlčeného dluhu‘ tedy v tomto případě, na rozdíl od závazkových právních vztahů, už z povahy věci nemůže dojít. Zástavní dlužník se může bránit proti právu zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (…) také prostřednictvím žaloby o určení, že tu zástavní právo není (…). Prokáže-li zástavní dlužník, že zástavní věřitel uplatnil (může uplatnit) právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (teprve) po uplynutí stanovené doby, a dovolá-li se promlčení zástavního práva, nelze zamítnout jeho žalobu o určení, že tu (promlčené) zástavní právo není, jen s poukazem na to, že promlčení není důvodem zániku zástavního práva a že promlčené zástavní právo ‚ani po zamítavém pravomocném rozhodnutí soudu nezaniká‘ a je toliko ‚oslabené o tzv. nárok a jedná se o tzv. naturální právo‘.“
V nedávné době byla tato rozhodovací linie potvrzena v usnesení ze dne 11. prosince 2019, sp. zn. 21 Cdo 1170/2019, kde Nejvyšší soud vyslovil, že závěr, že lze vyhovět žalobě o určení, že tu zástavní právo není (že zástavní právo „neexistuje“), došlo-li k promlčení zástavního práva, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Porovnáním judikatury obou senátů lze konstatovat, že zatímco senát č. 22 nespojuje s promlčením věcných břemen jejich zánik (i když v rámci řízení o negatorní žalobě přiznává námitce promlčení ze strany povinného relevanci), senát č. 21 zaujímá opačný názor, je-li promlčeno zástavní právo. Důsledkem je fakt, že promlčené věcné břemeno není možné podle konstrukce přijaté senátem č. 22 vymazat z katastru (nelze totiž žalovat na určení, že zde promlčené právo není), zatímco koncepce zaujatá senátem č. 21 takovému postupu ve vztahu k zástavnímu právu nebrání (lze žalovat na určení neexistence promlčeného zástavního práva).
Slabinu plynoucí z judikatury „vlastnického“ senátu se snaží překonat J. Spáčil pomocí konstrukce žaloby na zrušení promlčeného věcného břemena. V důsledku námitky promlčení na straně jedné a přetrvávajícího zápisu na straně druhé vzniká hrubý nepoměr mezi výhodou oprávněného a věcným břemenem.
Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu je problematická z více důvodů, nejen pro svou rozpolcenost, ale i pro argumentační přístup k řešení předestřeného problému. Platná právní úprava nově nabízí pro dané situace výslovné řešení, a proto se zaměříme na postup při výmazu promlčených limitovaných věcných práv zapsaných ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) podle platného práva.
Východiskem je § 618 nového občanského zákoníku, dle něhož:
„Promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.“
Primárně je nutné zdůraznit, že toto ustanovení neřeší hmotněprávní osud (existenci) promlčeného práva. Stanoví pouze proceduru výmazu takového práva z veřejného seznamu, resp. přesněji řečeno - stanoví, že v okamžiku promlčení práva se lze domáhat jeho výmazu z veřejného seznamu.
V rovině katastrálního práva je třeba upozornit na § 11 odst. 1 katastrálního zákona, dle něhož se vkladem do katastru zapisuje mimo jiné promlčení věcných práv, včetně věcného břemene a zástavního práva. Na toto ustanovení navazuje vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí.
Při nedostatečně promítnutém extabulačním principu v novém občanském zákoníku je však velmi obtížné rozhodnout, zda, popřípadě ve kterém okamžiku, zanikají promlčená limitovaná věcná práva zapsaná ve veřejném seznamu - zda je to již v okamžiku jejich promlčení, nebo až v okamžiku jejich výmazu (pakliže vůbec).
Koncepce § 618 je taková, že promlčení příslušného práva je pouhým předpokladem pro žádost o jeho výmaz z veřejného seznamu. Pro výmaz práva se bude vyžadovat buď potvrzení o promlčení práva ze strany nositele takového práva, souhlasné prohlášení vlastníka zatížené nemovitosti a oprávněného z promlčeného práva, popřípadě - nebude-li oprávněný souhlasit - nezbývá, než aby vlastník zatížené věci žaloval na určení, že konkrétní věcné právo zapsané ve veřejném seznamu je promlčeno. Půjde o žalobu dle § 80 občanského soudního řádu, byť zde nebude deklarováno, že právo není vůbec, nýbrž že je oslabeno v důsledku ztráty nároku.
Existuje několik možností, jak dosáhnout výmazu promlčeného práva z katastru nemovitostí:
Je důležité si uvědomit, že samotné promlčení práva neznamená jeho automatický zánik. Pouze oslabuje jeho vynutitelnost. Výmaz z katastru nemovitostí je pak samostatným procesem, který je nutné iniciovat.
Promlčení zástavního práva má svá specifika. Zástavní právo se nepromlčí dříve, než jím zajištěná pohledávka. Promlčecí lhůta u zástavního práva počíná běžet dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. dnem, v němž zástavnímu věřiteli vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy.
V případě promlčení zástavního práva platí, že zástavní dlužník se může úspěšně domáhat určení, že zástavní právo neexistuje. Důvodem je, že zpeněžení zástavy na návrh zástavního věřitele již nemůže být provedeno a dobrovolné splnění práva není pojmově možné.
Problematika promlčení a výmazu práv zapsaných v katastru nemovitostí byla a stále je předmětem právní teorie i praxe. Zatímco stará právní úprava nebyla v tomto ohledu zcela jednoznačná, nový občanský zákoník přináší s § 618 jasnější rámec pro postup při výmazu promlčených práv z veřejných seznamů. Je však nezbytné rozlišovat mezi samotným promlčením práva a jeho následným výmazem z katastru nemovitostí, což jsou dva odlišné procesy.
tags: #katastr #nemovitosti #zanik #prava #promlcenim