Stabilní katastr představoval soubor údajů o celém půdním fondu v předlitavské části Rakouského císařství, pořízený v první polovině 19. století. Byl koncipován jako trvalý registr, a proto nesl označení „stabilní“. Jeho založení bylo iniciováno císařským patentem z prosince 1817, který nařizoval geometrické zaměření, zobrazení na mapách, popsání a rozdělení všech hospodářsky obdělávaných i jiných pozemků podle druhů užívání a jakostních tříd. V Hostětíně bylo toto měření dokončeno v roce 1828.
Součástí stabilního katastru byly indikační skici - soubory mapových listů v měřítku 1:2880, doplněné o plány obcí v dvojnásobném měřítku.
Katastrální mapa je státní mapové dílo velkého měřítka, které obsahuje polohopis a popis. Pro její přepracování do digitální katastrální mapy (DKM) je klíčové, aby bylo mapování provedeno měřením s přesným záznamem měřených veličin (délky, úhly), které lze přepočítat do systému S-JTSK.
Tato měření, využívající ortogonální metodu, se prováděla již od počátku 20. století v rámci mapování pro Pozemkový katastr. Po vydání Instrukce A v roce 1927 pokračovala tato činnost od 20. let do začátku 50. let. Následně byly hledány metody pro zrychlení a zlevnění mapování, které se však ukázaly jako nedostatečně přesné.
V 60. a 70. letech 20. století se v rámci Technicko-hospodářského mapování (THM) hojně využívala fotogrammetrie. V 70. letech, s počátkem tvorby Základní mapy velkého měřítka (ZMVZ), došlo k návratu k pozemnímu měření s využitím polární metody.
Současné katastrální mapování technologicky navazuje na ZMVM, ale již využívá družicové metody (GNSS).
Při tvorbě digitálních map byly využity i rastry z archivovaných map Stabilního katastru (SK) a Pozemkového katastru (PK), které jsou přesnější než aktuální katastrální mapy. Rastrový obraz map byl nejprve transformován ze systému S-SK do S-JTSK a došlo k vyrovnání katastrálních hranic pro zajištění bezešvosti mapy. Následně byly do S-JTSK přepočteny všechny dostupné podklady (geometrické plány, záznamy podrobného měření změn). Na takto vzniklou kostru identických bodů byl dotransformován rastrový obraz původních map. Teprve poté proběhla vektorizace situace, kterou nebylo možné získat výpočty.
Mapy KMD (Katastrální mapa digitalizovaná do S-JTSK) jsou obecně kvalitnější než mapy KM-D (Katastrální mapa digitalizovaná do S-SK), ale nedosahují přesnosti map DKM (Digitální katastrální mapa).
Tato mapa vznikla digitalizací map katastru nemovitostí v měřítku 1:2880 do systému S-SK. Její tvorba probíhala v 90. letech 20. století, ale byla zastavena z důvodu neřešení deformací a nepřesností převzatých z analogové mapy, a také kvůli problémům s údržbou a zákresem nové situace. Mapy KM-D byly tvořeny jednoduchou vektorizací rastrových obrazů a jejich přesnost je nízká. Jsou charakteristické ostrovním způsobem tvorby, což vede k překryvům či mezerám na jejich styku.
KMD vznikla též digitalizací map katastru nemovitostí, ale již v systému S-JTSK, který je používán i pro DKM. Tyto mapy jsou tvořeny v měřítku 1:1000. Při jejich tvorbě byly využity i rastry z archivovaných map Stabilního katastru (SK) a Pozemkového katastru (PK), které jsou přesnější než aktuální katastrální mapy. Výhodou KMD je bezešvost a vyřešené styky jednotlivých katastrálních území. Do RÚIAN (Registr územní identifikace, adres a nemovitostí) jsou tyto mapy přebírány jako orientační mapa parcel - vektorová (OMP-V).
Digitální katastrální mapa má digitální formu a je definována katastrální vyhláškou (Vyhláška č. 357/2013 Sb.). DKM je vyhotovena v systému S-JTSK a měřítku 1:1000. Podmínkou pro její tvorbu je mapování provedené měřením s přesným záznamem měřených veličin, které lze přepočítat do systému S-JTSK.
Katastr nemovitostí České republiky je veřejným seznamem nemovitostí, který zahrnuje jejich popis, soupis, geometrické a polohové určení a zápis práv k nim. Vznikl 1. ledna 1993 na základě zákona č. 344/1992 Sb. a zákona č. 265/1992 Sb. Od 1. ledna 2014 jsou tyto zákony nahrazeny zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí.
Jedná se o víceúčelový katastr, sloužící nejen pro daňové, ale i pro statistické a technické účely. Jeho součástí je evidence vlastnických, jiných věcných práv a dalších zákonem stanovených práv k nemovitostem. Katastr nemovitostí je zdrojem informací pro ochranu práv, daňové a poplatkové účely, ochranu životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, rozvoj území, oceňování nemovitostí a pro tvorbu dalších informačních systémů. Je veden jako informační systém o území České republiky převážně počítačovými prostředky.
Nemovitosti byly předmětem zápisu již od středověku. Rozlišovaly se soupisy pro účely majetkové (veřejné knihy, např. zemské desky) a pro účely daňové (katastry, např. berní rula, lánové rejstříky, tereziánský a josefínský katastr).
V roce 1817 byl založen stabilní katastr. Od roku 1927 existoval pozemkový katastr, který navazoval na stabilní katastr a obsahoval geometrické zobrazení, soupis a popis všech pozemků na území ČSR. Staré sáhové měřítko (1:2880) nahradilo dekadické (1:1000) a byl zaveden nový souřadnicový systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). Tento katastr přestal být přesný po roce 1945.
V roce 1956 byla založena jednotná evidence půdy, která evidovala faktický stav užívání půdy. V 60. letech byla zavedena evidence nemovitostí zahrnující soupis nemovitostí včetně vlastnických práv, nicméně zápisy byly deklaratorní.
Obsah katastru je uspořádán v tzv. katastrálním operátu. Při vedení katastru nemovitostí dochází ke změnám týkajícím se hranic katastrálních území, parcel, budov, výměry, druhu pozemků, ochrany nemovitosti, údajů o vlastníkovi a dalších.
K zápisu do katastru dochází vkladem, záznamem, poznámkou nebo výmazem. Pořadí zápisů práv do katastru je stanoveno momentem doručení návrhu na zápis katastrálnímu úřadu. Vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo vznikají, mění se nebo zanikají vkladem do katastru, což odráží jeho konstitutivní povahu.
Katastrální zákon se člení do pěti částí. Třetí část se zabývá postupem zápisu jiných údajů do katastru, lhůtami pro zápis, revizemi údajů a opravou chyb. Důležitou částí je vymezení povinností pro vlastníky, obce a orgány veřejné moci, a zpřesnění požadavků pro změny údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku.
Nový katastrální zákon (zákon č. 256/2013 Sb.) nabyl účinnosti od 1. ledna 2014. Zrušil předchozí zákony a přinesl několik změn. Změněna byla zásada priority, kde pro pořadí zápisu je rozhodující doba podání návrhu. Právní účinky vkladu jsou přiznávány již k okamžiku doručení návrhu. Změněna byla i zásada intabulace - nově se všechna věcná práva zapisují vkladem bez ohledu na způsob jejich vzniku. Vkladem lze nově zapsat i nájem a pacht.
Katastrální úřad musí umožnit vlastníkovi vyjádřit se k navrhovaným změnám týkajícím se jeho nemovitosti a informovat ho o nich.
Katastrální území je nejmenší technickou jednotkou. Obec může mít více katastrálních území, ale katastrální území musí celé patřit do téže obce.
Prohlášení vlastníka je dokument, kterým vlastník nemovitosti dává na vědomí zájem rozdělit svou nemovitost na jednotky. Podává se na katastr nemovitostí, který může zapsat nově vymezené jednotky a jejich vlastníky. Týká se jak bytových (byty), tak nebytových nemovitostí (kanceláře, garáže).
tags: #katastralni #mapa #wikipedie