Katastrální mapa představuje polohopisnou mapu velkého měřítka, která obsahuje body polohového bodového pole, polohopis a popis. Může mít formu digitální, analogové nebo digitalizované mapy.
Data pro tyto formáty pocházejí z katastrální mapy, konkrétně z dat KMD (katastrální mapa digitální) a DKM (digitální katastrální mapa). Data DKM a KMD jsou průběžně aktualizována s přibližnou dvouhodinovou aktuálností. Do produktů Katastrální mapa - vektorová se promítají s různou periodicitou: jednou měsíčně pro formát vfk, čtvrtletně pro formát vkm, týdně pro formát shp, nebo denně pro formáty dgn a dxf. Data jsou dostupná po jednotlivých katastrálních územích (k.ú.) ve formátech vkm, shp, dgnV7, dxf a vfk.
Data pro rastrové formáty pocházejí z analogové katastrální mapy. Analogová mapa je aktualizována jednou ročně, avšak v případě většího počtu změn může být aktualizována i častěji. Změny se do produktu Katastrální mapa - rastrová promítají jednou měsíčně.
Mapy stabilního katastru obsahují polohopis a popis, ale ne výškopis. Polohopis byl kreslen černou barvou a zahrnoval následující kategorie objektů:
Plošné mapové značky byly ručně kolorovány:
Tyto mapy, stejně jako starší mapy stabilního katastru, obsahují pouze polohopis a popis, bez výškopisu. V oblasti polohopisu jsou zobrazeny objekty obdobných kategorií jako u map stabilního katastru. Obsah map se však výrazně zredukoval, zejména v kategorii „Druhy pozemků a způsob užívání“, což vedlo ke snížení počtu mapových značek pro druhy pozemků na méně než polovinu. Zároveň vznikly nové mapové značky v kategorii „Potrubní a elektrická vedení, jejich zařízení a objekty“. Polohopis a popis je na těchto mapách znázorněn výhradně černou barvou.
Pozemkový katastr vznikl na konci roku 1927. Do jeho operátu byly bez změn převzaty veškeré mapy katastru stabilního, včetně původních souřadnicových systémů. Teprve po vydání tzv. Instrukce A začaly vznikat mapy odlišného charakteru prostřednictvím nového mapování v tehdy nově vytvořeném systému S-JTSK.
Tyto mapy obsahují polohopis, popis a také výškopis. Oproti mapám stabilního katastru přibylo mapových značek polohopisu, především v kategoriích:
Ve značkovém klíči byly uvedeny mapové značky i pro polní náčrty v měřítcích 1:1 000 a 1:2 000. V mapách byly použity pouze dvě barvy: černá pro polohopis a popis a hnědá pro výškopis.
SMO-5 začala vznikat v roce 1950 jako dočasná náhrada za neexistující jednotné mapové dílo velkého měřítka v souvislém zobrazení, pokrývající celé tehdejší Československo. Státní mapa 1:5 000 - hospodářská, vytvářená od roku 1946 novým mapováním, nebyla zpracovávána dostatečně rychle pro potřeby státní správy.
SMO-5 obsahovala polohopis, popis a výškopis. Polohopis a popis byl zobrazován odstínem černé barvy, výškopis světle hnědou barvou. Obsah SMO-5 byl odvozen z nejvhodnějších existujících podkladů, v případě výškopisu i z topografických sekcí třetího vojenského mapování. Obsah se řídil návodem z roku 1950 a seznamem značek z roku 1951, později byl upraven instrukcí z roku 1983. SMO-5 byla postupně převáděna do digitální podoby (DSMO-5), nejprve rastrové, později i vektorové.
Mapy THM obsahovaly polohopis, popis a výškopis. Obsah map byl soustředěn na technickou a hospodářskou infrastrukturu, což vedlo k rozvoji značek technického zaměření, zejména v kategoriích „Potrubní a elektrická vedení, jejich zařízení a objekty“ a „Dopravní síť a dopravní zařízení“.
ZMVM obsahují polohopis, popis a v některých případech i výškopis. V porovnání s mapami THM došlo k výrazné redukci obsahu, s výjimkou kategorií „Hranice“ a „Popis“, kde počet mapových značek zůstal zachován. Polohopis a popis je zobrazen černou barvou. V kategorii „Výškopis“ zůstaly pouze základní mapové značky zobrazené hnědou barvou. Ve většině případů se výškopis u ZMVM nezobrazoval, pouze ve zvláštních případech byla Základní mapa v měřítku 1:5 000 doplněna výškopisem.
Na podkladě ZMVM vznikají „účelové mapy velkého měřítka“, jejichž obsah je doplněn o prvky odpovídající jejich specifickému účelu, v souladu s ČSN 01 3411 (Mapy velkých měřítek).
Současné digitální mapy katastru nemovitostí obsahují polohopis a popis, ale ne výškopis. Katastrální mapa je tedy mapou polohopisnou, zaměřenou převážně na hranice, jelikož kategorie „Hranice“ disponuje mnohem větším počtem mapových značek oproti ostatním kategoriím. Obsah katastrální mapy je ze všech historických období a map velkých měřítek nejchudší. Díky novelám katastrální vyhlášky se obsah neustále zužoval.
V době, kdy stabilní katastr nebyl spolehlivě doplňován změnami, zejména katastrální mapa, se postupně neshodoval se skutečností. Požadavkům neodpovídaly ani pozemkové knihy, což vedlo k pochybnostem o rozsahu knihovního tělesa a chybějícím údajům o právech. Hlavním nedostatkem katastru, který vedl k jeho revizi (reambulaci), byl nízký a nestejnoměrný odhad čistého výnosu, vycházející z cen plodin z roku 1824, neodpovídající novému způsobu hospodaření. To vedlo k vydání zákona ze dne 24. května 1869 číslo 88 ř.z.
Úkolem reambulace bylo zejména jednorázové doplnění měřického i písemného elaborátu katastru o všechny změny nastalé od původního měření a následné provedení nového.
Hlavní zásady vceňování byly zákonem upraveny tak, že dani podléhaly veškeré pozemky zemědělsky a lesnicky užívané, nebo které byly schopny zemědělského zpracování. Zastavěné plochy a nádvoří byly nově zařazeny mezi plochy nepodléhající zemědělské dani. Základem daně byl opět čistý výnos, v závislosti na druhu obdělávání (kultuře) a bonitě pozemků. Nově upravenými kulturami byly: role, louky, zahrady (chmelnice), vinice, pastviny, alpy, lesy, jezera (rybníky, močály), parifikáty a neplodná půda.
Pro měřické práce, které představovaly mimořádně rozsáhlý úkol, vydalo ministerstvo financí "Nařízení o způsobu provádění prací měřických při upravení daně pozemkové dle zákona ze dne 24. května 1869". Podle této instrukce bylo nutno zjistit veškeré nastalé změny v kultuře, osobě a předmětech měření, tyto vyšetřit a zaměřit, doplnit katastrální mapy, určit plochy jednotlivých kultur a dílů různé bonity a vyhotovit sumáře obcí podle kultur a bonit.
Práce se prováděly na litografických otiscích map, využívaly se i stávající indikační skici. V případě nemožnosti použít pro množství změn stávající katastrální mapu, bylo možné (po řádném zdůvodnění a souhlase předsedy zemské komise) provést nové vyměření podle instrukce z roku 1865. Nové vyměření části obce nepřesahující 500 jiter bylo na rozhodnutí geometra.
V bodě 17 nařízení bylo stanoveno, že „při provádění prací měřických má říditi se geometr instrukcí z roku 1865, použíti tam uvedených základních pravidel, strojů a pomůcek a má se vynasnažiti, aby práce tyto pokud možno urychlil“. Změny se v mapách vytahovaly rumělkou, neplatná parcelní čísla a názvy se škrtaly, změněné hranice se přeškrtávaly dvěma krátkými čárkami. Byla přesně stanovena pravidla označování nově oddělovaných parcel (poddělení ve formě zlomku).
Při reambulačních pracích bylo též uloženo stabilizovat trigonometrické body, opravit a doplnit jejich místopisy a zakreslit tyto body do mapy. Po skončení polních prací měl geometr pouze 8 dnů na vyhotovení a odevzdání všech požadovaných elaborátů.
Při kontrolním měření byla dovolena odchylka 1/80 délky určené z mapy (oproti 1/200, resp. 1/100 podle instrukce z roku 1865). Vlastní reambulace byla dokončena v roce 1880, takže od 1. 1. 1881 mohla být provizorně zavedena nová pozemková daň. Reklamační řízení bylo ukončeno v roce 1882.
Krátká doba na tak náročné dílo (necelých 11 let) a vysoký tlak na včasné dokončení vedly k zaměstnávání nezkušených a neodborných sil. Práce byly prováděny ve spěchu, povrchně a neodborně, což vedlo k podstatnému znehodnocení map stabilního katastru.
Výsledky reambulovaného katastru měly sloužit i k založení nových pozemkových knih. Stávající pozemkové knihy stabilního katastru nevyhovovaly potřebám soudů ani občanů, protože neudávaly dostatečně podrobně a přesně jednotlivé části knihovního tělesa (tedy jednotlivé pozemky) zapsaného pod jednou knihovní vložkou na jednom listu hlavní knihy držebností a dále neobsahovaly informace o právech a povinnostech spojených s knihovním tělesem. To vedlo k vydání zákona z 25. července 1871 č. 95 ř.z. o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, který nabýval účinnosti při zřízení nových pozemkových nebo horních knih podle zemských zákonů.
Pro Čechy byl vydán zemský zákon ze dne 5. prosince 1874, č. 92 z.z.Č. "O založení nových knih pozemkových pro Království české a o jejich vnitřním zařízení". Obdobné zákony byly vydány pro Moravu. Tyto zemské předpisy upravují některá ustanovení obecného knihovního zákona odchylně, např. zápisy nemovitostí obsažené do té doby jen v zemských deskách.
Do pozemkových knih měly být zapisovány všechny nemovitosti a všechna práva, která byla prohlášena za rovna nemovitým věcem. Vyloučen z nich byl však veřejný statek a nemovitosti zapsané v horních a železničních knihách. O všech nemovitostech nezapisovaných v pozemkových knihách (tedy součástech veřejného statku, nemovitostech zapsaných v horních a železničních knihách a zemských deskách), ale i o nemovitostech ležících v jiném katastrálním území, než v jehož knize jsou zapsány (přespolní pozemky), se vedly seznamy s údaji umožňujícími zápisy o těchto nemovitostech vyhledat.
Pozemkové knihy byly zařízeny podle systému hlavní knihy. Pozemková kniha sestávala z hlavní knihy, sbírky listin a map pozemkových knih. Hlavní kniha, vedená pro každé katastrální území, se skládala z jednotlivých knihovních vložek určených k zápisu knihovních těles a právních vztahů s nimi spojených. Za knihovní těleso byla považována někdy jediná nemovitost, obvykle však šlo o jejich ucelený hospodářský soubor, spojený osobou téhož vlastníka nebo spoluvlastníků.
Zápisy v pozemkových knihách měly konstitutivní charakter, práv se nabývalo až vkladem (intabulací) do pozemkových knih. Konstitutivní význam měl však jen zápis do hlavní knihy. Katastrální mapy i mapy pozemkové knihy nebyly rozhodující.
Zakládání pozemkových knih bylo svěřeno soudům I. instance a mělo se v jednotlivých obcích zahájit až po dokončení revize katastru prováděné podle zákona z roku 1869. Zápisy v pozemkové knize byly přehledné, srozumitelné a průkazné. Zásady vedení nových pozemkových knih platily s některými výjimkami až do roku 1950.
Zákon o úpravě daně pozemkové z roku 1869 stanovil provádění revize vždy po 15 letech. Potřeba souladu s pozemkovými knihami si však vynutila již v roce 1883 vydání zákona ze dne 23. č. Vedení evidence katastru se vztahovalo na změny hranic obce, držitelovy osoby, předmětů daně, způsobu užívání (kultur) a změny způsobené chybami v psaní a počítání.
Zákon zřídil evidenční geometry v okrese a evidenční inspektory u zemských finančních správ, čímž vytvořil základ budoucí organizace výkonné služby v okresech. V zájmu udržování souladu se skutečností byla držitelům uložena povinnost ohlašovat změny (pod sankcí daňového znevýhodnění), upravena součinnost ostatních úřadů a uloženy povinnosti obcím v souvislosti s vyšetřováním změn.
Podrobně bylo rozpracováno řízení o vyšetřování změn, včetně zaměřování změn evidenčními geometry i vyhotovování geometrických (situačních) plánů oprávněnými soukromými techniky. Zjištěné změny se zapisovaly do výkazů změn, které byly podkladem k upřesnění daní i k provedení změn v jednotlivých částech katastru. Vzájemný soulad s pozemkovou knihou byl zajišťován zasíláním tzv. ohlašovacích archů knihovnímu soudu a naopak tabulárních sdělení spolu s opisy listin evidenčnímu orgánu.
Nedostatečná přesnost graficky vyhotovených map na nepřesných základech grafické triangulace byla při obtížném zaměřování změn a vytyčování hranic pociťována čím dál tím více. To vedlo k zavedení tzv. trigonometricko-polygonální metody, tedy číselného měření. První měřická instrukce z r. 1887 zavedla číselné měření v metrické míře připojené na body III. řádu a nové měřické odchylky i dekadická měřítka 1:2 500, 1:1 250 a 1:625. Pro mapy v dekadickém měřítku upravila klad i rozměr mapových listů.
Zákon o evidenci katastru s dalšími prováděcími předpisy stanovil a upřesnil metody a postupy trvalého vedení katastru v souladu jak s pozemkovou knihou, tak se skutečností. Zavedl některé postupy, které byly převzaty i do pozdějších předpisů a jsou používány v nezměněné nebo v upravené formě dodnes.
Katastrální mapa je mapou velkého měřítka (1 : 1 000, 1 : 2 880 apod.). V současnosti je vedena na více než polovině území České republiky v elektronické podobě (digitální mapa), ve zbylé části území v podobě analogové. Digitální mapa je zpravidla v systému S-JTSK ve vztažném měřítku 1 : 1 000. Analogové katastrální mapy jsou vedeny v různých měřítkách a kladech mapových listů, pravidelně se však skenují a jsou dostupné ve formě rastrových souborů v souvislém zobrazení v S-JTSK.
Digitální mapy jsou stěžejním mapovým podkladem v informačních systémech a aplikacích vztahujících se k území. Zvláštním prvkem polohopisu digitální mapy v S-JTSK jsou hranice rozsahu věcného břemene k části pozemku.
tags: #klad #mapovych #listu #reambulovaneho #katastru