Když přijde dítě za rodiči s prosbou, že by chtělo mít doma zvířátko, často se stává, že pořídí křečka. Křečci a křečíci jsou však různí, mají odlišnou povahu a styl života. Někteří jsou hravější, jiní se rádi pomazlí. Mezi křečíky patří nejznámější křečík džungarský, dále méně známý křečík Campbellův, křečík Roborowského nebo křečík čínský. Křečík džungarský mění ve své domovině v Kazachstánu na zimu barvu srsti na bílou. V zajetí zůstává obvykle tmavě šedý s bílými boky a bříškem.
Křečík džungarský je menší, neboť měří maximálně 12 centimetrů a jeho váha se pohybuje okolo 50 gramů. Věk dožití křečíka džungarského se pohybuje mezi 3 až 5 lety. Křečík džungarský je všežravec, což znamená, že se živí zrníčky, semínky a nejrůznějšími rostlinkami nebo kořínky. Vzhledem k prostředí, kde se volně žijící křečci pohybují, je pro ně přirozený neustálý přístup k suché trávě - senu.
Křečíci jsou od přírody noční tvorové, v noci jsou zvyklí cestovat, naběhají i několik kilometrů. V denním světle jsou téměř slepí, jelikož jsou nastaveni na vidění za tmy. Umí se ale orientovat pomocí svých hmatových vousků. Důležitý je pro ně i sluch a čich. K žádné velké agresi v rámci druhu nedochází, ale ani se jeden křečík nemá chuť s tím druhým spřátelit. Křečík může být chován i sám, ale určitě ocení společnost. Nejpřirozenější je, aby žil sameček se samičkou nebo dokonce vícero samičkami. To ale samozřejmě vede k mláďatům.
Křečík džungarský patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Jsou to velmi vhodná zvířátka pro chov v domácích podmínkách. Můžeme je chovat v párech i menších skupinkách, při pravidelném čištění téměř nepáchnou a dají se snadno ochočit. Křečík je nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečíka džungarského jednotlivě). Ve skupinkách může být hlučný, hlavně jedinci stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky. V případě, že chcete chovat křečíka džungarského ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu.
Pro křečky a křečíky je vhodné ubytování o rozměrech minimálně 70 x 40 cm (ideálně 80 x 40 cm či více - teritorium v přírodě je až 40×40 metrů!), s hlubší vanou na velkou vrstvu podestýlky a takovou výškou, aby se do klece pohodlně vešel kolotoč o průměru minimálně 28 cm. Maximální vzdálenost mezi dráty klece je 1 cm, pokud je větší, křeček může utéct nebo se zaklínit mezi dráty. Křečík džungarský má právo být chován v ubikaci s podlahovou plochou o rozměrech nejméně 2400 cm² (60x40 cm a více).
Vhodný je také plastový box (např. box IKEA SAMLA 78x56x43 cm/130 l) s víkem ze silného pletiva. Duna boxy (např. Ferplast Duna maxi multy 100cm) jsou také vhodnou volbou. Akvária a terária jsou vhodná, pokud jsou ve správné velikosti a dobře větraná s krytou vrchní částí. Dřevěné klece (např. Tectake kostka 95cm, Tectake 6 hran 115cm) mohou být také dobrou volbou.
Celkově nevhodné ubikace jsou ty malých rozměrů, ubikace plné plastu, tunelů, malých kolotočů. Vlastně celkově všechny klece nabízené ve zverimexu jsou často nevhodné. Pokud klec nemá dost vysoké dno, je možné ji z venkovní strany obalit kartonem, aby křeček mohl norovat.
Klec musí mít bezpodmínečně i příčné dráty. Také byste měli vybrat to správné místo pro klec. Měla by být na nějakém podstavci, rozhodně ne na průvanu. Také ji nedávejte na vlhké místo. V ložnici vás patrně bude rušit křeček, který si bude hrát, proto bych nedoporučovala postavení klece do ložnice nebo dětských pokojů (křečci jsou noční živočichové, tzn. že ve dne spí a v noci jsou aktivní). Pobyt v kuchyni, v předsíni, kde je průvan, nebo v zakouřené místnosti není pro zdraví křečka nejlepší. Uvažte, že křečci jsou živí tvorové, kteří i přes veškerou péči mohou znečistit své okolí, nebo se na něm podepsat svými hlodavými zuby. Také pro ně není nejvhodnější být u reproduktorů (např. u televize, u počítače atd.), mohou ochrnout.
Doporučujeme používat výhradně přírodní podestýlku - konopnou podestýlku, hobliny, dřevěné štěpky (např. Tier Wohl), papírovou Kaytee, Cunipic. Křečík potřebuje nejméně 15-20 cm vysokou vrstvu podestýlky, aby mohl hrabat tunely. Nedoporučujeme kukuřičnou podestýlku, po zvlhnutí může plesnivět. Jako podestýlka není vhodné seno, pelety, asan, hobliny s vůní, vata ani kočkolit. Stejně jako lidé, i křečci nejčastěji žijí v partnerském vztahu, spolu se svými mláďaty. Zásoby si tato zvířátka dělají tzv. křečkováním - tedy hromaděním potravy do tzv. lícních torb. Vyprazdňování torbiček je u křečků také zajímavou činností. Jelikož torby neobsahují žádné sliny, tak křeček z nich později potravu vyndá doslova netknutou. Podobnými torbami disponují například také veverky nebo ptakopyskové.
Podestýlka by měla být jemná, bez třísek a ostrých hran, aby nedráždila tlapky. Stelivo by mělo dobře pohlcovat pachy, být bezprašné a z přírodních materiálů. Stelivo lze promíchat se senem, čímž bude pro křečka atraktivnější a poslouží i ke stavbě hnízda nebo občasnému pojídání. Steliva by mělo být dostatečné množství, protože křečci rádi hrabou nebo kopou tunely. Podestýlku je potřeba každé dva měsíce vyměnit a pečlivě vymýt a dezinfikovat klec.
Váš křeček bude potřebovat domeček, ve kterém by se uhnízdil. Slouží jako skrýš a křeček ho potřebuje pro pocit bezpečí. Můžete ho koupit nebo vyrobit ze dřeva (smrk, borovice). Měl by mít víko, abyste se mohli snadno podívat, jestli si váš křeček neschovává plesnivou potravu. Lze ho vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu, z různých krabiček apod. Dřevěný domeček, proutěná nebo trávní skrýš nebo tunel, dále jsou vhodné také krabičky z neobarvené lepenky nebo kartonu. Vše musí být ideální velikosti, aby se křeček v nějakém otvoru nezasekl (minimálně 8 cm).
Kolotoč je vhodnou hračkou. Díky běhání v kolotoči má zvíře dostatek pohybu, ale může se také stát, že křečík bude běhat v kolotoči dlouhé hodiny a tím se zbytečně vyčerpává. Proto v tomto případě kolotoč z terária vyndáme. Kolotoč neboli běhací kolečko je téměř nutností, jelikož ve volné přírodě nachodí křečci v noci několik kilometrů a nadbytečnou energii potřebují vybít i v zajetí. Při výběru běhacího kolečka je důležité zvážit jak materiál, tak velikost. Kovová kolečka sice vydrží déle, ale mají často strukturu mřížky, o kterou si mohou křečci zlomit drápky nebo nohu. Proto jsou vhodnější kolečka plastová nebo dřevěná s celistvou nášlapnou plochou. Velikost kolečka je též velmi důležitá. V malém kolečku se křeček nepřirozeně ohýbá, což může vést k dlouhodobým problémům se zády.
Nejlépe plastové nebo dřevěné, s plným dnem, o průměru minimálně 28 cm pro dospělého křečka. U dlouhosrstých samců je potřeba si dávat velký pozor, aby kolotoč neměl středovou tyč. Na středovou tyč by se mu mohly namotat chlupy a při nejhorším by ho to mohlo skalpovat. Vhodné kolotoče jsou plastové (mají výhodu snadného mytí, ale křeček ho může kousat) a dřevěné (přirozený materiál, který křeček může kousat, ale hůře se myje). Nevhodné kolotoče jsou kovové (smrtelná past kvůli mezerám a malé velikosti) a malé plastové, které jsou často součástí klecí.
Nejlépe keramické misky jsou nejlepší, protože se tak snadno nepřevrhnou. Můžete také zvolit z porcelánu, plastu a z keramiky (lehkou plastovou misku lehce křeček převrhne a podestýlka by tak zvlhla). Jídlo můžete také jen vysypat na podestýlku po kleci.
Dovnitř do ubikace doporučujeme skleněnou s kovovou trubičkou, pokud je upevněná zvenku, např. v kleci, je vhodná plastová s kovovou trubičkou. Objem napáječky by měl činit minimálně 50 ml.
Osvědčeným materiálem na hnízdo je nebílený a nebarvený toaletní papír, ubrousky či papírové kapesníčky, které křečíkovi natrháme na menší kousky. Křeček si vše sám odnese do domečku nebo do místa, ve kterém se rozhodl si udělat hnízdo. Nevhodným materiálem pro stavbu hnízda je vata, tištěný novinový papír, aromatizovaný ubrousek a jakákoli tkanina.
Je velmi důležité stále podávat křečkovi něco, čím by si obrušoval své stále dorůstající hlodáky, pokud by přerostly, křeček nemůže jíst a umře. Ve zverimexu můžete nakoupit spoustu tyčinek pro křečky, minerální kámen určený na hlodání, různé hračky ze dřeva, prolézačky apod. Nikdy nedávejte dřevo ze štědřence nebo stálezelených stromů (tis apod.) - jsou jedovaté. Nikdy měkké dřevo - snadno se z něj dělají třísky. Nikdy nedávejte do klece nic, co je vyrobeno z tenké umělé hmoty - když křeček kousky polkne, nedokáže je strávit.
Někteří křečci si zvyknou na používání záchodu, do kterého chodí močit. Podestýlka zůstává suchá a nemusí se příliš často uklízet. Jako záchod můžete použít např. velkou misku či skleněnou nádobu (např. IKEA FÖRVAR). Jako výplň: písek pro činčily (musí se častěji uklízet) nebo přírodní hrudkující kočkolit (pohlcuje zápach).
Koupací písek slouží křečkům ke koupání a čištění srsti. Někteří křečci písek milují, jiní si ho nevšímají, je to individuální. Křečky nikdy nekoupejte ve vodě!
Nejlepší variantou, jak křečka správně krmit, je zvolit vhodné již předpřipravené směsi, které najdete i u nás. Konkrétně jde o krmivo Furries, jenž jim dodá správný poměr vitamínů a minerálů. Směsi obsahují různé druhy zrní či kousky sušeného ovoce a zeleniny.
Kromě komerčních směsí je vhodné přidávat malé množství zeleniny (např. mrkev, papriku, špenát, salát nebo okurky) a 2-3krát týdně kousek ovoce. Občas zvířátku dejte trošku bílého jogurtu, dva nebo tři kousky těstoviny, když si je vaříte k obědu, ale bez koření. Až bude maminka chystat oběd, požádejte o maličký kousek neuvařeného masa. Stačí opravdu maličký kousek velikosti nehtu na ruce. Ale ani vařeným masem bez jakéhokoli koření křeček nepohrdne.
Křeček je od přírody samotář. Myslete tedy na to, že pokud se rozhodnete pro více jedinců, může docházet k pravidelným rvačkám, a to jak mezi samci, tak i samičkami. Tito malí chlupáči jsou velmi akčními zvířaty, a proto je potřeba vybavit klec dostatečným počtem prvků v podobě houpaček, prolézaček atd. Křečci potřebují dostatek podnětů, které by jim umožnili být stále aktivními.
Ochočení křečka není úplně snadné. Záleží v tomto případě na konkrétním jedinci. Některému to trvá skutečně chvilku a jiný se vám bude vzpouzet. Křeček si k vám nejprve musí vybudovat důvěru a teprve poté jej budete moci brát do rukou. Křeček je velice plaché zvíře, takže se snažte dělat pouze pomalé pohyby při otevírání klece. Dobrým trikem, jak si získat jeho náklonnost je přinést mu vždy nějakou oblíbenou pochutinu a tu mu vložit rukou do klece. Postupně si tak u malého chlupáče dojde k asociaci, že při otevírání klece dojde na odměnu. Nebo ponechejte křečka, aby si potravu vzal z vaší ruky.
Pokud je křeček nemocný, tak je vždy dobré tento stav konzultovat s veterinářem. Nemocný křeček bývá apatický, nežere a mnohdy může být až agresivní. Ve chvíli, kdy se jej snažíte chytit, tak kouše. Mezi časté nemoci patří zejména střevní potíže - průjmy a nadýmání. Mohou být na vině také parazité. Křeček pak má doslova afektované stavy, kdy se dokáže škrábat až do krve. Veterinář v takovém případě předepíše vhodné kapky.
Křečci potřebují běhat, šplhat a zahrabávat se. Menší klec s vrchní poličkou, na kterou vede žebřík, může být pro křečka stejně dobrá jako větší klec, ve které může běhat jen v jedné úrovni, a navíc zajímavější. Pro křečka džungarského se nejlépe hodí terárium-akvárium (klec se většinou kupuje jen pro větší křečky např. křeček syrský). Lepší jsou samozřejmě uzavřené klece nebo vyšší akvária/terária, protože křeček džungarský dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct. Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice, špatně se udržuje a křeček se dokáže jednoduše prokousat ven.
Křečci jsou mistři útěků. Prokoušou se měkkým dřevem a protáhnou se úzkými štěrbinami. Na to si dávejte zvlášť dobrý pozor, když si sami vyrábíte klec. Bude křeček v kleci dost chráněný? Váš křeček bude chráněnější v kleci s pevnou zadní a bočními stěnami.
tags: #krecek #dzungarsky #bydleni