Některé texty nás nutí k překladu, a veškerý odpor je marný. Pokud ovládáte angličtinu a máte volný večer, vřele doporučuji zhlédnout celé video. Vědomí může být definováno několika způsoby, ale hlavní zastřešující definice, co je to vědomí, je jednoduše: stav sebeuvědomění. Je to to, co prožívá samo sebe a vnímá tak realitu, kterou samo vytváří. Vědomí rovná se realita.
Když vědomí reflektuje svou vlastní existenci, vytváří čas a tento prožitek času v rámci sebe sama vytváří jeho realitu. Nemůžeš prožívat nic jiného než sebe. Toto je fyziologicky prokázáno faktem, že to, co tvoje tělo vnímá jako vnější realitu, je pouze odrazem tvého nervového systému. Vidíš svůj mozek, cítíš svůj mozek, a myslíš, používaje svůj mozek. Nemůžeš vnímat nic jiného než sebe.
Tento obrázek ilustruje, jak realita, kterou vnímáš kolem sebe, je jen zkušeností obsaženou ve tvém vědomí. To neviditelné ve tvé realitě (myšlenky, pocity, emoce) definuje a vytváří prožitek toho, co je viditelné.
Tento obrázek ukazuje, že vnější realita je ve skutečnosti pozorování vnitřní reality.
Právě teď, v tomto kontextu, ve skutečnosti „nečteš článek“ - ale pozoruješ odraz sebe sama. Zkušenost, kterou při tom prožíváš, je realita. A realita je prožívání sebe sama.
Slova, která právě čteš, jsou sama o sobě nesmyslné symboly, které vyvolají konsensuální systém víry v to, co znamenají. Není v nich žádná skutečnost, kromě skutečnosti, kterou jim přikládáš ty. Obrazovka, na niž se právě díváš, která tato slova zobrazuje, je jen zářícím světlem. A aby toho nebylo málo, dokonce ani čas empiricky neexistuje! Koncept času je jen to - koncept. Je to další automatická nevědomá definice, kterou přikládáš své realitě. Je to automatická asociace, kterou vytváříš, abys prožíval specifický druh reality.
Tvá realita je zkušenost. Tvá zkušenost je jediná věc, která je skutečná. Je to jediná „věc“, která existuje. Tvoje zkušenost se může měnit - můžeš prožívat víc jasnosti, být vědomější. Můžeš prožívat perspektivu, která obsahuje víc logických definic pro to, co se ve tvojí zkušenosti děje, ale ať už se ve tvé zkušenosti děje cokoli, všechno je to skutečná zkušenost reality. Realita je zkušeností vědomí.
Jiří Charvát je copywriter, bloger, spisovatel, stand-up komik, improvizátor a dvojnásobný mistr ČR ve slam poetry. Skrze humor a příběhy chce bavit lidi, připomínat jim, že ve svých strastech a bolestech nejsou sami a že svět je jen takový, jaký uvěřili, že je. Jeho vlastní uvědomění ho vyvedlo z konceptu a pomohlo mu dekonstruovat jeho svět.
Na svém blogu iwrite.cz má motto: „Všechno jsou jen příběhy. A kterému uvěříš, ten si prožiješ.“ Právě toto uvědomění ho momentálně staví před existenční krizi, ve které se učí pohybovat. Uznává, že se z každé strany snaží někdo nacpat do naší pozornosti a vyprávět nám příběh, kterému bychom měli uvěřit - ať už chceme, aby se někdo nějak choval, něco nám prodal, nebo se za něj provdal. Tyto příběhy jsou však jen "báchorky", jako například: „Buď celý život věrná, měj děti, buduj kariéru." Když tyto narativy odstraníme, nezůstane nic než prázdno, kluzká plocha, po které padáme do nicoty.
Přestože si uvědomuje, že si všechno vytváří sám a vidí to, co je, a že malá změna perspektivy může všechno změnit, stále se dokáže trápit. Tato frustrace je o to větší, že ví, že si to způsobuje sám.
Jako copywriter vytváří příběhy pro lidi, což je aspekt jeho profese, na který není úplně pyšný. Snaží se to kompenzovat ve volném čase vyprávěním příběhů, které falešné potřeby nevyvolávají, ale naopak je rozkrývají. Považuje se za "hodnějšího" copywritera, než je průměr, protože se vyhýbá agresivně prodejnímu přístupu. V Seznamu se snaží spíše překládat z "robotštiny do člověčiny" a nechává na lidech, jak s informacemi naloží.
Charvát přiznává, že se v současné době nachází v existenční krizi a učí se v ní navigovat. Cítí potřebu připravovat se na další psychedelický trip s liánou duše, což přikládá i věku. Uvědomuje si, že ho škola učila se na něco připravovat, ale neumí život prožívat. Cítí se podvedeně, když se ohlíží zpět, a neustále se žene za dopaminem (kariéra, jídlo, orgazmy, uznání, lajky), ale schází mu smysl.
Přemýšlí nad tím, zda mu právě mozek a inteligence nebrání v prožívání radosti, protože si neustále vytváří problémy. Podle něj se všichni potřebujeme něčeho chytit, jinak začneme padat do prázdna, které je pro mysl nejhorší. Řešením problémů si vytváří pocit, že se něco děje, má na čem pracovat a dokáže se definovat. Věří, že vše jsou jen příběhy, a proto si potřebuje nějaký vybrat, ideálně takový, aby se mu zde žilo hezky. Zatím však žádný takový příběh nedokázal dlouhodobě udržet.
Jiří Charvát vidí svou budoucnost v psaní a vystupování. Tři dny v týdnu pracuje jako copywriter, zbytek času se snaží dělat opak: vyprávět příběhy, jejichž pointou není "Tohle si kup," ale spíše "Nic nepotřebuješ. Pracuj s tím, co máš. Největší radost budeš mít z toho, když se projevíš a budeš tvořit, ne spotřebovávat." Chce skrze humor, příběhy a poezii ulehčovat lidem život tím, že jim bude připomínat, že jejich strachy a bolesti jsou sdílené a dělají z nás lidi.
Uvědomuje si, že každý den hrajeme divadélka, nosíme masky a tváříme se, že máme vše pod kontrolou. Přiznává, že neví, co dělá, kdo je, a bojí se smrti i života. Toto chce říkat nahlas.
Podstatou jeho příběhů je hlavně bolest, protože humor je podle něj druhou stranou bolesti a způsobem, jak se s ní vyrovnat. Inspiraci pro stand-up hledá v tom, co je v životě těžké, divné, hloupé nebo strašidelné. Bolestivá témata pak zpracovává humorem, čímž ulevuje lidem. Na rozdíl od reklamy, která lidem spíše "nakládá" požadavky, jeho tvorba rozkrývá.
Charvát vnímá specifické přínosy jednotlivých uměleckých forem: stand-up umí vynést na světlo bolesti a strachy a zasmát se jim; slam poetry je neohraničená platforma pro cokoli, co chce říct; improvizace pak umožňuje rozkvět lidské "vnitřní děti", které se chtějí hrát.
Jako dítě trpěl alergiemi a astmatem, a proto trávil čas u knížek a pastelek. Díky tomu se naučil kreslit a od čtyř let číst. Později ho rodiče přivedli k psacímu stroji a touha skládat vlastní slova na sebe nenechala dlouho čekat. Již jako malý vyráběl ilustrované knížky.
Vystudoval žurnalistiku s přesvědčením, že mu psaní jde a že jako novinář dá průchod kreativitě. Místo toho se však učil technické aspekty tisku a historii nizozemských časopisů. Život řadového novináře vnímal jako snahu naplnit stránku aktuálním a často negativním obsahem.
Po škole věděl, že nechce být novinářem. Dostal se protekčně do firmy vyvíjející software pro státní správu, kde se však necítil dobře a hledal cestu ven. Nakonec se v Seznamu naskytla pozice copywritera, kam nastoupil po úspěšném gramatickém testu a kreativní odpovědi na otázku o kombinaci muchomůrky, viru ptačí chřipky a Luciana Pavarottiho.
Zpětně se v oboru vzdělával, aby mohl roli copywritera hrát přesvědčivěji. Dnes vede copywritery v Seznamu.
Sílu příběhů objevuje až v posledních letech, kdy si uvědomuje jejich všudypřítomnost. Oči mu otevřela improvizace a intenzivní čtení. Při čtení zjišťoval, že nikdo nic neví, každý jen něco vypráví. Primárně četl, aby si zlepšil vyjadřování, ale nedopatřením tak rozložil smysl svého života.
Knihy jako "Transakční analýza" od Erica Berne mu zničily pohled na komunikaci, kterou nyní vnímá jako ritualizovaný proces předávání "pohlazení" (pozornosti, zájmu). Tato ustálenost a předvídatelnost mu nyní připadá vyprázdněná. Vnímá lidi jako "zvířátka", která si místo mňoukání "metají po sobě slova" a primárně jim jde o socializaci.
Napsal knihu "Eskejp: Na útěku z kanceláře", kde hlavní postavou je copywriter toužící stát se spisovatelem. Sám sebe považuje za napůl utečeného díky polovičnímu úvazku, ale stále ho paralyzuje strach z toho, že psaní humoru a příběhů ho v Česku neuživí. I ve své současné práci se dokáže trápit příběhem, který si vypráví: "Měl bys využívat svůj talent tím, že lidem ulehčíš. Nespokoj se s pohodlím. Jdi tou náročnější, ale hlubší a smysluplnější cestou. Buď hrdina svého života." Tento vnitřní dialog mu ztěžuje psaní.
Touha opustit práci a stát se naplno spisovatelem pramení z psaní jako úniku do jiného světa, do symbolického systému, kterému do jisté míry vládne. Na rozdíl od bezprostředně prožívané skutečnosti, kde na něm záleží méně, než je ochoten si přiznat. Má chuť zahodit všechnu hmotu a stát se jen "blikajícím kurzorem, co trousí slova" ve svém vlastním tempu.
Charvát pociťuje ve svém životě "rapidní nedostatek flow", protože je neustále k zastižení a vyrušován. Chce si sednout a hodiny bez vyrušování psát. Flow, které lidé nejčastěji nacházejí ve čtení, pro něj představuje ztratit sebeuvědomění a plynout. Dalšími zdroji jsou pro něj sex a psaní, ačkoliv psaní často začíná překonáváním odporu, pochybnostmi a trápením. Když se však proces rozběhne, stává se z něj čirá radost. Podobně funguje i improvizace, kde se slova musí okamžitě vypustit z úst.
Několikrát prošel ceremonií s Ayahuaskou a naposledy vykouřil halucinogenní žábu Bufo Alvarius. Tyto zkušenosti ho pohánějí v pátrání po tom, kdo je, kde je, co se děje a jaké jsou jeho hranice. Snaží se vymyslet si svůj život, ne jen "hupsnout do toho, který tu pro něj připravili". Zkouší se na věci dívat z perspektivy smrtelné postele, z níž je zřejmé, že tu není co získat ani ztratit.
Po zážitku s žábou nabyl dojmu, že existence je jen lunapark, kde si může prožít, co chce. Testuje to v praxi, ptá se, zda může psaním a vystupováním uživit, zda potká zajímavé lidi a zda se sám stane zajímavým. Nechce obětovat příběh za pohodlí.
Zpochybňování reality je pro něj klíčové. Věří, že existence je úlet, život je neskutečný bdělý sen, který si každý vytváří ve své hlavě. Lidé si svou skutečnost vytvářejí sami, a proto se baví vlastně sami se sebou.
Ayahuasca změnila jeho myšlení, žába Bufo změnila jeho konání. Dopad žáby je hlubší, protože si ho ještě dny a týdny zpracovává. Tyto intenzivní stavy ho učily důvěřovat a nacházet hluboký klid a smíření. Bufo mu "profackoval" život, ukázal mu ho v perspektivě, která se během denní rutiny obtížně nabývá. Zprostředkoval mu "krizi středního věku" v jakémkoli věku, aby s tím mohl něco dělat, dokud má čas. Došlo mu, že neví, jestli ještě nějaký čas má, a je fajn se podle toho chovat.
Dodalo mu to odvahu, paf je. Fascinovaně pozoruje "kino", které má nonstop před očima. Nevěří na osobnost, myslí si, že si ji vymýšlíme, abychom něco byli. Vidí sebe i druhé jako "průduchy vědomí", trychtýře na zkušenost. Definice JÁ se pro něj stala: JÁ je všechno, co se mi děje.
Doporučuje psychedelickou zkušenost těm, kteří nemají rádi sebe a svět, protože jim hluboký stav řekne: "Hej, nemusíš se nesnášet. Protože ty nejsi ty. Jsi všechno."
Život vnímá jako hru na mnoha úrovních:
Charvát říká korporátním klientům odvážné věci, například že jejich práce nemá smysl, nebo že nakupování jejich produktů nikomu nepřinese štěstí. Lidé se však neuráží, baví se a šéfové ho zvou znovu. Vysvětluje to teorií, že smích je reakce na hrozbu, která se ukázala být neškodnou. Jeho výstupy zpřítomňují hluboké úzkosti a strachy, ale zarámováním do humoru je činí méně hrozivými.
Veřejným pojmenováním toho, co si lidé nosí tiše v sobě, jim ulevuje. Když to řekne nahlas, přestává to být osobní prokletí a stává se to sdílenou zkušeností. Smích, potlesk a přitakávání publika smývají hanbu.
Jeho práce je pro systém "inkorporována", zasměje se mu a zaplatí mu, jako tričko "I'M A REBEL" koupené v H&M. Říká pravdu, aby je rozesmál, protože "když jim chceš říct pravdu, rozesměj je. Nebo tě zabijou."
Motto jeho webu zní: „Všechno jsou jen příběhy. A kterému uvěříš, ten si prožiješ.“ Touží žít v přátelském vesmíru, vrstvit za sebe písmenka tak, aby to těšilo, rozesmívalo a ulevovalo.
Dává do souvislosti štěstí a stav flow a snaží se trávit většinu času v flow. Klasická kancelář a dnešní doba s neustálým vyrušováním mu v tom brání. Hluboká práce a introspekce jsou pro něj nezbytné, nejen pro psaní, ale i pro duševní zdraví.
Nejčastější zdroj flow je čtení, které "chytne" vědomí a nechá zbytek utichnout. Dalšími zdroji jsou sex a psaní. Přiznává, že psaní pro něj představuje hrozbu a vyvolává úzkost, protože klade rovnítko mezi svou hodnotu a práci. Navzdory tomu se snaží tyto překážky překonat a v procesu psaní humoru nacházet radost.
Síla slov ho fascinuje. Při čtení se spisovatel "dostává do hlavy toho, kdo čte", a může si s ním dělat, co chce. Lidé přemýšlí v jazyce a žijí v příbězích. Jeho uvědomění o existenci a rozpadu smyslu života ovlivnily knihy jako "Enlightenment Trilogy" od Jeda McKenny a psychedelické zážitky.
tags: #protoze #realita #neni #jiri #charvat