Kapela Prouza se po dvanácti letech vrací na hudební scénu s novým albem s názvem V téhle době. Tento návrat není snahou dohnat aktuální trendy, ale spíše autentickým projevem, který si fanoušci alternativní kytarové syrovosti přejí. Bez pózy a přikrášlování, album nabízí poctivý nerv a typický frýdecko-místecký neklid.
Nová deska se nesnaží znít moderně, ale od prvních minut je zřejmé, že si kapela zachovala schopnost zasáhnout posluchače přímo do srdce. Prouza pracuje s energií, která v sobě kombinuje punkovou ležérnost a vzdor devadesátých let. Vokál působí přirozeně a neučesaně, místy až jako by zpěvák mimochodem vyplivoval slova do prostoru, což však paradoxně funguje. Je v tom ozvěna doby, kdy kapely nepotřebovaly velké refrény, aby zněly silně.
Skladba "Jho" je alternativně pojatý kus, který nepřináší jednoduchý rockový nástup, ale spíše podivný tlak a atmosféru, která se pomalu stahuje kolem posluchače.
Naopak "Tinitus" představuje nejrockovější stránku alba. Nabízí pevný riff, tah dopředu a hutnou energii. Tato skladba ukazuje, že Prouza umí napsat píseň s klasickou silou alternativního rocku, aniž by ztratila svůj charakter.
Dalším významným kouskem je "Ve dne v noci pt. III". Tato skladba je založena na masivním riffu a pomalém tempu, působící téměř jako těžký pochod nočním městem.
"Návraty domů" nabízejí ještě jinou polohu s psychedelicky disharmonickým kytarovým úvodem, zastřeným vokálem a pocitem návratu na místo, které již není stejné.
Pro odlehčení napětí přichází "Jakoby", příjemná a energická skladba, která desku na chvíli osvěží.
Závěr alba patří skladbě "Sedmikráska", která je neurotická a roztěkaná. Zní jako poslední, neklidná a nedořečená myšlenka před usnutím, dokonale v duchu celé desky.
Album "V téhle době" není určeno pro letní pohodu. Texty se zabývají tématy jako samota, vyhoření, ztráta identity a odcizení lidí v současném světě, i když stojí vedle sebe.
Nahrávka vznikala ve studiu Golden Hive v Praze, což je na zvuku znát. Album je technicky pevné a čistě zahrané, ale zároveň si zachovává dostatečnou "špinavost" pro autenticitu. Kytary mají prostor, bicí udávají tempo a celkově nahrávka působí jako klubový koncert přenesený na vinyl.
Zvláštní pozornost si zaslouží poctivost aranží. Nic není přeplácané, každá kytara má svůj smysl a dynamika skladeb funguje přirozeně. Prouza dokazuje, že i bez experimentů lze znít současně, pokud disponujete silným materiálem a vlastním rukopisem. Kapela mistrně pracuje s napětím, nechává skladby dýchat a udeří přesně tam, kde má.
Prouza se nevrací jako kapela, která by se snažila dohnat trendy. Jejich hudba je univerzální řečí, která provází život, a s novým albem potvrzují svou pozici na scéně.
tags: #navrat #do #reality #kapela