Pro milovníky dřeva nabízíme výrobu a montáž dřevěných rustikálních interiérů na míru, a to jak v dřevostavbách, tak i v klasických zděných domech. Pracujeme především s masivním dřevem v jeho přirozené podobě, jako jsou ručně opracované kmeny, masivní hoblované nebo drásané trámy či nehraněná (nesámovaná) prkna. Samozřejmě umíme dřevěné obklady z palubek nebo exotických dřevin. V kombinaci se dřevem používáme i další ekologické materiály, jako jsou dřevovláknité desky, ekopanely a konopná izolace.
Oprava dřevěných a nosných konstrukcí patří spolu s výměnou střechy k nejdůležitějším a také nejdražším částem rekonstrukce roubené stavby. Jedná se o přípravnou fázi, kdy dům prohlédne odborník na dřevěné konstrukce, případně statik. V detailní zprávě identifikuje poruchy, zjistí stav a skladby jednotlivých konstrukcí (podlah, stěn, stropu a střechy), odhalí příčiny poruch a navrhne způsob jejich odstranění.
V rámci průzkumu se provádí sondy do nepřístupných částí. Právě konstrukce, které jsou zakryté, nebo v budoucnu dojde k jejich zakrytí, se vyplatí detailně prozkoumat. Přehlížení poruch vede obvykle k jejich prohloubení a postupné degradaci materiálu.
Statické poruchy se nejčastěji projevují trhlinami viditelnými na povrchu stěn a stropů. Zatímco vlasové trhlinky v omítce nejsou nebezpečné a představují pouze estetickou vadu, u trhlin širokých několik milimetrů, procházejících přes celou zeď, bychom měli zpozornět. Trhlina může být stará desítky let a od té doby se neměnit. Opakem jsou trhliny aktivní, které se stále rozšiřují. Zda se jedná o tento typ trhliny lze zjistit pomocí sádrových terčů, které se umístí přes trhlinu v přibližně půlmetrových rozestupech.
Stanovení příčiny trhliny může být leckdy obtížné. Nejčastěji se jedná o rozdílné sedání základů pod stavbou. K tomu může dojít například pokud byla k domu „přilepena“ mladší přístavba, ale zdivo nebylo vzájemně provázáno. Druhou častou příčinou popraskání domu je vysychání nebo naopak bobtnání jílovité půdy pod základy. K vysychání dochází za velmi teplého, dlouhotrvajícího počasí, nejčastěji na jižní nebo jihozápadní straně domu.
Po stanovení příčiny poruchy navrhne statik způsob opravy. Může se jednat například o podbetonování a rozšíření základů, dodatečné vytvoření věnce v koruně zdiva nebo stažení domu táhly.
Roubené stěny, stropní trámy, krov, ale i dřevěná prkna nebo nábytek mohou být napadeny dřevokazným hmyzem. Poznáme to obvykle na první pohled podle typických dírek na povrchu dřeva - výletových otvorů hmyzu. Pod otvory se mohou nacházet kupičky jemných dřevěných pilin. Pro tesaříka krovového jsou typické oválné výletové otvory, široké asi 5 mm a dlouhé asi 8-15 mm. Menší červotoč proužkovaný nebo umrlčí vytváří kruhové dírky o rozměrech do 2 mm.
Dřevokazné houby způsobují hnilobu dřeva a jeho postupný rozklad. Kromě obávané dřevomorky se můžeme setkat s dalšími druhy, například trámovkou nebo popraškou sklepní. Spory hub se šíří vzduchem a na povrchu dřeva čekají na příznivé podmínky pro růst (vlhko, teplo, nevětraný vzduch). Není tedy náhoda, že houby napadají dřevo ve střeše, kam dlouhodobě zatéká.
Pokud bychom nechali dřevokaznému hmyzu a houbám volné pole působnosti, mohou v průběhu let poškodit dřevěné konstrukce do té míry, že ztratí únosnost. Přistupujeme tedy k ošetření dřeva. Nejčastěji se jedná o konstrukční a chemickou sanaci. V prvním případě je poškozená část trámu vyříznuta a nahrazena plombou nebo protézou.
Dřevěné konstrukce jsou velmi náchylné k poškození vlhkostí, která způsobuje hnilobu a vytváří vhodné podmínky pro další škůdce (houby, hmyz). V řádu jednotek až desítek let znamená úplnou zkázu konstrukce, která musí být nahrazena. Vlhkost zděných konstrukcí není fatální pro jejich únosnost, ale negativně ovlivňuje kvalitu vnitřního prostředí.
Vlhkost se může do stavby dostávat různými způsoby. Srážková voda zatéká do střechy, která má zanedbanou údržbu a chybí na ní tašky nebo oplechování. Stěny a podlahy v přízemí mohou vlhnout od prasklého vodovodního nebo kanalizačního potrubí. Častým problémem je zemní vlhkost prostupující do stavby z podloží, protože u starých domů se nepoužívaly hydroizolace. Poruchy vznikají především u domů, které jsou nevyužívané, nevytápěné a nejsou pravidelně větrané.
Domy, které mají zanedbanou údržbu a leží roky ladem, se stávají neopravitelnými. Ne snad, že by si s tím zkušená firma technicky neporadila. Dnes se poměrně běžně provádí například přizvednutí celé stavby kvůli výměně stěnových trámů. Náklady na takové opravy jsou však vysoké. Při masivní výměně konstrukcí dům ztrácí autentičnost. Majitel tak musí dělat kompromisy mezi ekonomickou stránkou stavby, současnými požadavky na komfort bydlení a původním vzhledem a uspořádáním roubeného domu.
Obecně řečeno, jsou dva druhy lidí, kteří by chtěli bydlet v roubence. Jeden si postaví roubenku novou, třeba na zelené louce, a ten druhý koupí roubenku třeba i 200 let starou. Říká se, že život píše romány, a tak nabytí roubenky v dědictví nebo koupí nás přivede k otázkám rekonstrukce. Jak vlastně rekonstrukci provést? Roubenky jsou totiž dost specifické stavby, které, bohužel, mnohdy stojí jen tak na kamenech uložených na zemi, s absencí hydroizolací.
V naší praxi jsme se již setkali s množstvím neodborně realizovaných rekonstrukcí spočívajících například v betonové podlaze nalité jen tak na hlínu nebo dřevěnou prkennou podlahu. Takže takto, prosím, ne! Odborník vyhodnotí vlhkost materiálů stěn a podlah, navrhne postup a zajistí např. mykologický test. Jak jistě všichni tušíte, zejména vlhkost zespod roubenku vlastně zabíjí. Co však s ní? Pryč s ní. Zní to sice jednoduše, ale až tak jednoduché to není. Nicméně řešitelné to je, a to vícero způsoby. V každém případě je řešení případ od případu velice individuální. Je nutné posoudit jak statický, tak technologický stav budovy a další aspekty a navrhnout řešení.
Jaké jsou možnosti rekonstrukce nebo oprav stěn staré roubenky?
Trám necháme pohledový z obou dvou stran a nebudeme ho nějak doteplovat. Na vnější straně často bývá nějaký šindel na vnitřní zase nějaká rákosová rohož s omítkou. Jde o to, že se stěny obnaží a přiznají se z obou dvou stran. Má to své kouzlo a může to být krásné. Nevýhoda je zřejmá - stěnu nemáme možnost zateplit. Pro dnešní komfort a standardy, a pokud to neužíváme pouze jako letní chatu, to je to dost velká nevýhoda.
Stěnu necháme z venku pohledovou a zateplíme ji zevnitř. Výhodou je, že zlepšujeme tepelněizolační parametry stavby. Zateplení z interiéru má tu nevýhodu, že jsme limitováni prostorem. Čím více dáme izolace zevnitř, tím více nám to ubere prostoru. Jde také o priority, zda je estetika pro nás důležitější zvenku nebo zevnitř nebo jaký materiál kde chceme mít. Výhoda pak je, že práce můžeme dělat v interiéru a částečně se dají dělat i v zimě. Máme tam pak větší možnosti, pokud jde o prosvětlení interiéru.
Zateplujeme zvenku a děláme to proto, abychom viděli zevnitř ty trámy. Nevýhoda je ale v tom, že si tam už tolik nepomůžeme, pokud jde o světelnost. Výhoda je samozřejmě v tom, že izolace si pak můžeme dát skoro kolik chceme. Dokážeme taky lépe řešit tepelné mosty, můžeme to zateplit přes sokl, přes základy až do země. V interiéru máme nějaké limity. Výhodou zateplení zvenku také je, že údržba trámů vyžaduje daleko méně času. Pokud uděláme z venku novou fasádu, ať už je to imitace roubení nebo tam bude omítka, máme samozřejmě novou fasádu a větší možnosti ochrany.
Je to třeba vše pečlivě zvážit a důležité na tom je, udělat to ještě před tím, než začnu s rekonstrukcí! Je to jedna z věcí, které vypichujeme. Ještě než začnu s čímkoliv, tak bych si měl ujasnit celou řadu věcí. Pokud máme zateplení zevnitř, máme větší možnosti pro instalaci rozvodů, pokud to bude čistě jenom roubená stěna, budu více limitovaný. Ale také jde o návaznost konstrukcí do základů nebo naopak do střechy. To všechno se tam nějak skloubí a je potřeba mít v tom jasno hned na začátku.
Ještě než se pustíme do oprav samotných, je nutné řadu věcí naplánovat a vyjasnit si. Jednou z nich je, zda budeme potřebovat stavební povolení nebo ohlášení. To nevyžadují drobné opravy a udržovací práce. Nesmí se při nich zasahovat do nosných částí stavby a měnit vzhled budovy. Pokud dojde například k výměně krovu nebo proražení nového otvoru pro okno, je potřeba vyřídit ohlášení stavby. Stejně tak v případě, že se mění užívání stavby. Stavbu také nelze bez povolení zvětšovat, ať už se jedná o rozšíření půdorysu (přístavbu) nebo zvýšení (nástavbu). V případě pochybností je na místě konzultace se stavebním úřadem. Také pokud se rozhodnete část stavby nebo dokonce celou stavbu zbourat, je nutné ohlásit to stavebnímu úřadu.
Z pohledu stavebního zákona není podstatné, zda se jedná o starou dřevěnou chalupu nebo novější zděný dům. Méně přísné nároky jsou na stavby pro rodinnou rekreaci. Nemovité kulturní památky podléhají zvláštnímu režimu, který je v řadě věcí odlišný. Dobrou zprávou je, že současně platné požadavky na stavby se týkají pouze nových (měněných) částí budovy.
Pokud stavba podléhá ohlášení nebo stavebnímu povolení, je potřeba projekt vypracovaný autorizovanou osobou. Jeho zpracování předchází zaměření a průzkumy, na kterých se podílí další profese. Odborníky se však vyplatí oslovit i v případě, kdy jsou plánované práce menšího rozsahu a povolení není potřeba. Zaměření lze nechat buď na geodetovi nebo provést jednoduché měření pomocí metru a laserového dálkoměru. Výsledkem jsou v obou případech vynesené půdorysy, řezy a pohledy. Záleží, jakou přesnost dokumentace potřebujeme.
Dále se vyplatí oslovit odborníka na dřevěné konstrukce, který posoudí jejich stav a napadení škůdci. V případě, že se objevují statické poruchy, například trhliny ve zdivu nebo deformace dřevěných prvků, je žádoucí pozvat na místo statika. Při stavebně technickém průzkumu se nevyhneme provádění sond do jednotlivých konstrukcí. Jedině tak lze zjistit jejich rozměry, skladbu a v jaké jsou kondici. Typicky se jedná například o vybourání díry do podlahy, vyříznutí otvoru do stropu nebo obnažení stropních trámů v místě, kde jsou uloženy na zdi.
Rozsah projektu pro ohlášení nebo stavební povolení je dán vyhláškou. Při opravě objektu je nutné reálně zvážit ekonomické možnosti investora. V případě potřeby je možné stavební práce rozložit do více etap. Už dopředu bychom měli mít promyšlený postup prací a finální stav, kterého chceme dosáhnout. Na základě projektu je možné zpracovat položkový rozpočet. Ten se vyhotovuje ve dvou variantách. Jedna obsahuje ceny podle aktuální cenové vyhlášky. Druhá je bez cen a slouží pro poptávku stavebních firem. Díky jednotnému zadání lze nabídky dobře porovnat mezi sebou.
Obecně platí, že nejdříve je nutné vyřešit nejvíce podstatné závady, které se týkají statiky objektu a poškození dřevěných konstrukcí škůdci. Jedná se například o podbetonování základů, stažení prasklých zdí, výměnu poškozeného roubení nebo trámů. Součástí statických úprav je i případná změna dispozice a prorážení nových otvorů pro okna a dveře. U starých roubených nebo poloroubených staveb najdeme tradiční trojdílné členění (světnice - vstupní chodba - hospodářská část), které není možné výrazně měnit.
Další důležitou položkou je oprava nebo výměna střešní krytiny. Pokud se rozhodneme přestavět neobytnou půdu na pokoje, je nutné tomu uzpůsobit skladbu střešního pláště. Střecha musí mít pod krytinou provětrávanou mezeru, aby se mohla odvětrat vlhkost z interiéru. Rovněž jsou kladeny vyšší nároky na těsnost konstrukce, proto se používá pojistná hydroizolace (folie pod krytinu).
Posledním významným technickým problémem je zvýšená vlhkost konstrukcí v kontaktu se zeminou. Týká se to především stěn a podlah v přízemí. Jako efektivní se jeví provedení provětrávaných podlah (systém Iglu apod.).
Poté lze přistoupit k pracím v interiéru. Jedná se o vybudování příček a dalších nenosných konstrukcí. Další v pořadí jsou technické rozvody - vodovod, kanalizace, elektroinstalace a další. Poté lze provádět finální povrchové úpravy - omítky, podlahy, nátěry, osadit vnitřní dveře a další truhlářské výrobky.
Paralelně s pracemi v interiéru můžeme začít s úpravami okolí. Pokud se prováděly kolem stavby zemní práce (například pro nové přípojky), je třeba zemní pláň urovnat a doplnit vrstvu úrodné zeminy. Než zeleň vyroste a dům přirozeně splyne s okolím, může to trvat i několik let. Na druhou stranu nemá smysl začít se zahradními pracemi s předstihem, protože čilý stavební ruch by ji pravděpodobně zničil.
Představte si, že se každé ráno probouzíte v domě, kde každý trám i kámen vypráví příběh. Místo, kde se historie prolíná s moderním životem tak dokonale, že vám každý den připomíná, jak krásné je spojení tradičních hodnot s komfortem, který dnes považujeme za samozřejmost. Pomněnková roubenka je přesně takovým místem. Každý detail této rekonstruované roubenky byl pečlivě promyšlený, aby vyvolával příjemné emoce a přinášel pohodlí a příjemné zážitky. Večery trávíte ve svém soukromém wellness, na terase sledujete západ slunce, vaše děti běhají po zahradě.
Vdechnout nový život do 200 leté roubenky byl hlavní směr, kterým se architekt Ondřej Červenka vydal hned po prvním setkání s klientkou. Roubenka patřila rodině po generace. Byla svědkem mnoha rodinných radostí, ale i jedné smutné události. „Proto vzniklo v majitelce nutkání k rekonstrukci, která přinese nový život. Stará roubenka byla přeměněna na prostor, který odráží osobnost klientky, její životní styl a bude jí každý den přinášet radost. Šlo o to, ochránit původní atmosféru roubenky, ale využít i nejmodernější možnosti a vymoženosti.
„S respektem k původní architektuře a s citlivým přístupem k modernímu designu vznikl nový interiér, který je jedinečný stejně jako osobnost klientky. To můžete vidět například na původních kachlových kamnech,“ vysvětluje Ondřej Červenka. Architekt je nejen zachoval, ale nechává je vyniknout jako symbol rodinného ohně, který září celým prostorem. Doslovným vrcholem stavby je střešní terasa s výhledem na Sněžku. Pomněnková roubenka je příkladem, jak můžete oslavit historii vašeho domu a užívat si pohodlí a funkčnost. Vytvořit útočiště, kde budete šťastní, čerpat nekonečnou inspiraci a kochat se krásou.
„Často jsme nepřítel číslo jedna,“ říká Patrik Danda z plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu. Lidé, kteří si vylepšují chalupy, většinou nestojí o dohled památkářů. V případě rekonstrukce památkově chráněné roubenky ve Strašíně to ale bylo naopak - její majitel Jiří Novák se chtěl co nejvíc přiblížit její nejstarší verzi. Chalupa patří do rodiny už dlouho. Praprababička Jiřího Nováka se sem přivdala v roce 1920. Pak ji zdědil prastrýc, který ji v 80. a 90. letech opravoval. Po něm ji dostal pan Novák, absolvent historie a kulturní pracovník. Chtěl ji vrátit do původního stavu a věnoval se tomu usilovně pět let - většinu dovolených i víkendů vlastnoručně pracoval na rekonstrukci, navštívil archivy v Klatovech i v Plzni, aby se o domě dozvěděl co nejvíce. Zjistil, že pochází z 18. století.
Ještě než se dal do práce, Jiří Novák několik let přemýšlel a sbíral informace. A dospěl k názoru, že chce z původního domu zachránit co nejvíce. Nebylo ale vždycky lehké přesvědčit o tom okolí. „Měl jsem na chalupě statika, a ten mi řekl, tohle nemá cenu, zbourejte to,“ vzpomíná. Tohle opakovali i mnozí tesaři nebo truhláři. Musel tedy hledat řemeslníky, naladěné stejně jako on - k citlivé, a klidně i pracné rekonstrukci, kdy se měnily jen poškozené části a zbytek se opravil a zachoval. Truhlářské práce provedl nakonec Martin Jelínek z Krásného, tesařské práce František Ungr za Zaječova, kamna rekonstruoval Jakub Formánek z Chrudimi a další zpříznění řemeslníci.
Pan Novák musel taky „opravovat opravy“ z nedávné doby - jeho strýček třeba na chalupě udělal betonové podlahy, beton ale držel vlhkost, která pronikala do dřevěných stěn. Byla to prostě dlouhá cesta. Na jejím konci je chaloupka s plotem z nepravidelných tyček, která vypadá jako kulisa pro pohádku. Jde příkladem i majitelům roubených staveb v okolí? „Neřekl bych,“ říká Jiří Novák. V sousedních vesnicích je spíš zvykem staré chalupy „modernizovat“ anebo rovnou bourat. A tak se ve starých chalupách vyměňují okna, zatepluje, používají se nevhodné barvy a materiály na fasády, mizí detaily: „Historické stavby byly krásnými detaily pověstné,“ říká Patrik Danda. Argument proti dodržování historických postupů často bývá cena - výměna starých oken za repliky nebo třeba šindelové střešní krytiny je drahá. Pan Novák má ale jinou zkušenost. I když to bylo v době před covidovou pandemií a zdražením stavebních prací, je to málo, a to díky celkovému pojetí rekonstrukce. Pracovat vlastníma rukama. Zachránit co se dá. Nechtít od chaloupky komfort dnešních domů. Jiří Novák se prostě choval podobně jako hospodáři v době vzniku roubenky.
tags: #rekonstrukce #roubenek #interier