Josef Polášek, významná postava brněnského funkcionalismu, zanechal nesmazatelnou stopu v české architektuře, zejména v oblasti bydlení a školních budov. Jeho tvorba, která se rozprostírá především do dynamického období 30. let 20. století, je charakteristická inovativním přístupem, důrazem na funkci a snahou o sociální spravedlnost v architektuře.
Josef Polášek se narodil 27. března 1899 v Boršově u Kyjova. Jeho profesní dráha začala v oboru stavebnictví, když se vyučil zedníkem. Následně absolvoval Státní průmyslovou školu stavitelskou v Brně a po vojenské službě pokračoval ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením Pavla Janáka. Klíčový vliv na jeho směřování mělo studijní pobyt v Holandsku v roce 1924, kde se seznámil s novými konstrukčními a typologickými přístupy.
Po návratu do Brna v roce 1925 nastoupil do projekční kanceláře městského stavebního úřadu, kde se stal asistentem Bohuslava Fuchse. Další studijní cesta do Holandska v roce 1928 mu přinesla hlubší poznatky o konceptu "otevřené školy", který umožňoval větší variabilitu dispozic a propojení interiéru s exteriérem. Tyto poznatky Polášek zúročil ve své budoucí práci, zejména při návrzích školních budov.
Hlavní zásadou Josefa Poláška při navrhování školních budov bylo zvýšení hygienického standardu. Docílil toho dokonalým osvětlením, efektivním provzdušněním a eliminací zbytečných tmavých chodeb. Jeho vize se však neomezovaly pouze na veřejné stavby. Druhým velkým tématem jeho tvorby byla problematika minimálního bydlení.
Polášek ostře kritizoval propastný rozdíl mezi luxusním bydlením vyšších vrstev a nouzovými podmínkami v dělnických koloniích. Jeho snahu o dostupnější bydlení podpořila novela zákona z roku 1930, která napomáhala výstavbě domů s lacinými byty. V souladu s touto legislativou navrhl tři funkcionalistická sídliště v Brně (ulice Vranovská a Skácelova) a Masarykovu kolonii pro bankovní úředníky v Košicích. V těchto projektech uplatnil principy kolektivního bydlení a propagoval typizaci a standardizaci stavebních součástí, což vedlo ke snížení nákladů na výstavbu.
Po realizacích sociálního bydlení se Josef Polášek pustil do návrhu vlastní vily v Brně a následně navrhl domy pro svého bratra a několik dalších rodinných domů po celé Moravě, zejména v Kyjově. Architektura jeho rodinných domů z první poloviny 30. let se vyznačovala strohostí a důrazem na funkci. V roce 1934 se podílel na rekonstrukci barokních budov Nové radnice v Brně.
Druhá polovina 30. let přinesla posun v Poláškově architektonickém postoji. Odklonil se od "vědecké" formy funkcionalismu a přiklonil se k jeho emocionální stránce. Tento posun se projevil i v jeho teoretických statích a v návrzích, kde se začaly objevovat kruhové luxfery a křivky, jako například u školy v Křídlovické ulici v Brně nebo u terasy víkendového domu JUDr. Kyjovského v Brně-Bystrci.
Josef Polášek se aktivně věnoval teorii architektury a své stati často publikoval, například v časopise Index. Zúčastnil se 2. mezinárodního kongresu moderní architektury (CIAM) ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1929, společně s Bohuslavem Fuchsem. Angažoval se v architektonických spolcích, byl členem výboru organizace Levá fronta a československé sekce CIAM. V roce 1932 se stal jedním z iniciátorů Sjezdu levých architektů.
Na počátku druhé světové války se Polášek intenzivně věnoval urbanismu a zpracoval regulační plány sedmi moravských obcí. Válečná léta také znamenala jeho příklon k regionalismu a zájem o lidové stavitelství.
Josef Polášek zemřel předčasně 20. prosince 1946 v Brně na tuberkulózu. Jeho tvorba, která se časově soustředí do bouřlivého desetiletí funkcionalismu 30. let, představuje cenný přínos pro českou architekturu. Důraz na sociální aspekty bydlení, inovativní přístupy k urbanismu a promyšlený design z něj činí architekta, jehož dílo si zaslouží pozornost i v současnosti.
tags: #navrh #interieru #polasek #novinky #bydleni