Správní orgány na úseku veřejné stavební správy přikládají svým úkonům prováděným v terénu vysokou důležitost, a to především v souvislosti s naplňováním zásady materiální pravdy při rozhodování ve výstavbě. Stejně jako předchozí stavební zákon z roku 2006, obsahuje i nový stavební zákon institut „kontrolní prohlídka“.
Účelové propojení kontrolní prohlídky s ohledáním na místě, což je tradiční důkazní prostředek správního procesu, je zřejmé nejen z důvodové zprávy, ale je implicitně vyjádřeno i v novém stavebním zákoně. Ačkoliv formulace v textu § 188 odst. 1 upravujícího institut „Vyrozumění o zahájení řízení“ může být pro některé účastníky nesrozumitelná, týká se právě způsobu, jakým se mohou účastníci řízení seznámit se záměrem a zda bude ústní jednání spojeno s ohledáním na místě.
Vyrozumění by mělo informovat výslovně a exaktně, zda bude ústní jednání spojeno s kontrolní prohlídkou, jejíž součástí bude ohledání na místě (tedy dokazování), nebo zda se jedná o zcela oddělený a svébytný institut nazvaný ohledání na místě využitelný toliko před vydáním rozhodnutí o povolení záměru. Jasná formulace spojení či nespojení těchto úkonů by měla být zřetelným signálem pro účastníky, co bude spojeno s ústním jednáním a jak bude probíhat. Účastníci by měli mít jistotu, zda mohou již při úvodním postupu stavebního úřadu před vydáním povolení předpokládat dokazování ohledáním na místě a uplatnit svá práva, například kladením otázek stavebníkovi.
Institut kontrolní prohlídky je v novém stavebním zákoně zakotven v hlavě třetí stavebního řádu, která upravuje řízení o povolení záměru. V podrobnostech je tento institut upraven prováděcím předpisem stavebního zákona 2021, kterým je vyhláška č. 149/2024 Sb., o provedení některých ustanovení stavebního zákona (v části čtvrté, nazvané „Kontrola ve věcech stavebního řádu“).
Subsidiarita obecného správního řádu v záležitostech dokazování při kontrolní prohlídce je však v novém stavebním zákoně nejasná. V praxi se často vyskytují situace, kdy účastník řízení (např. soused) očekává od kontrolní prohlídky výstup v podobě důkazu pro svá nesouhlasná tvrzení. Realita však bývá taková, že účastníci i stavební úřad se s faktickým stavem v terénu seznamují poprvé až při tomto úkonu. Sousedova sdělení jsou úředníkem pouze stručně zaznamenána do protokolu a vzhledem k častému ukončení koncentrace řízení právě tímto úředním úkonem nebo bezprostředně po něm, nemusí soused zjistit své možnosti, jak svá tvrzení dodatečně lépe formulovat či kvalifikovaně odůvodnit.
Informace o tom, zda kontrolní prohlídka slouží pro dokazování, nejsou v novém stavebním zákoně ani v jeho prováděcí vyhlášce explicitně upraveny. Procesní postup pro průběh kontrolní prohlídky v zásadě není podrobně stanoven. Její účel lze proto dovodit toliko z doktríny a judikatury k předchozím stavebním zákonům.
Není zcela jasné, zda je nutné přijmout užší pojetí kontrolní prohlídky jako úkonu proveditelného až po právní moci vydaného rozhodnutí o povolení záměru. Text ustanovení § 19 prováděcí vyhlášky s rubrikou „Rozsah kontrolní prohlídky“ spíše naznačuje, že kontrolní činnost stavebního úřadu se váže na období po vydání rozhodnutí o povolení záměru. Vyhláška stanoví, že kontrolní prohlídku stavební úřad provádí na základě „ověřené“ dokumentace a dalších listin, které se vydávají až po vydání rozhodnutí.
Argumentem pro širší pojetí, tedy pro využitelnost institutu kontrolní prohlídky také jako úkonu spojeného s ústním jednáním po vyrozumění o zahájení řízení, může být formulace „předložených“ dokladů v citované normě. De lege ferenda se jeví jako vhodný návrh do zákonného ustanovení § 227 nového stavebního zákona, nebo alespoň do prováděcího ustanovení § 19 vyhlášky, včlenit text o možné či nemožné aplikaci tohoto institutu při ústních jednáních ještě před vydáním meritorního rozhodnutí ve věci.
Další důležitou otázkou, kterou právní předpisy nezodpovídají, je, zda je možné na institut závěrečné kontrolní prohlídky prováděné typicky při kolaudaci stavebních záměrů aplikovat alespoň některá ustanovení o obecné kontrolní prohlídce. Lze sice dovodit, že ano, ale k tomuto obě důvodové zprávy mlčí. Není zřejmé, zda se uplatní subsidiarita mezi normami uvnitř stavebního zákona, nebo zda se uplatní přímá subsidiarita správního řádu.
Plán kontrolních prohlídek je povinnou součástí žádosti o stavební povolení. Jeho zhotovení by měl svěřit projektant stavby. Stavební úřad se však nemusí s předloženým plánem ztotožnit a může stanovit další fáze výstavby pro kontrolu.
Stavebník má povinnost včas oznámit stavebnímu úřadu konkrétní fázi stavby pro účely kontrolní prohlídky. O průběhu kontrolní prohlídky se pořizuje protokol. Účast na kontrolní prohlídce je povinná pro stavebníka, stavbyvedoucího nebo osobu vykonávající stavební dozor. Za neomluvenou neúčast může být uložena pořádková pokuta až do výše 50 000 Kč.
Při kontrolní prohlídce stavební úřad kontroluje zejména ty části stavby, které budou zakryty nebo trvale nepřístupné. Zaměřuje se na správnost vytýčení stavby, provedení nosných konstrukcí, instalací, přípojek a dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požární ochrany, ochrany zdraví a životního prostředí.
Závěrečná kontrolní prohlídka je nezbytná před vydáním kolaudačního souhlasu. Stavební úřad ji musí nařídit do 15 dnů od doručení žádosti o kolaudační souhlas a provést do 45 dnů. Během této prohlídky se projednávají nepodstatné odchylky od ověřené dokumentace a zjišťuje se, zda je stavba provedena v souladu s povolením a zda není ohrožen život a zdraví.
Novela stavebního zákona zavádí institut plánovaných prohlídek jako jednu z podmínek žádosti o povolení stavby. Tyto prohlídky slouží k ověření souladu postupu stavebníka s rozhodnutím o povolení záměru.
Problematická interpretace zákonných norem o kontrolní prohlídce je potencována i formulací textu v § 227 odst. 4 věta druhá nového stavebního zákona, která explicitně vylučuje aplikaci kontrolního řádu, ale zároveň odkazuje na jiná ustanovení, pro něž se postupy podle kontrolního řádu uplatňují. Zákonný text tak při jeho interpretaci působí velmi zmatečně.
Zákonné normy o kontrolních prohlídkách a stavební kontrole ve stavebním řádu a v části deváté nového stavebního zákona naznačují spíše vzájemnou konkurenci dvou subsidiárních předpisů než jednoznačnost situace, kdy mají být instituty a konkrétní procesní postupy použity. Pro adresáty norem, ale ani pro úředníky stavebních úřadů, není jednoznačné, které instituty mají být v kterých situacích využity a podle jakého procesního předpisu se při jejich aplikaci postupuje.
Nový stavební zákon výslovně neukládá povinnost provádět kontrolní prohlídky, naopak poskytuje stavebnímu úřadu diskreci, zda povolí strpění kontrolních prohlídek. Provedení závěrečné kontrolní prohlídky je obligatorní pouze v případech, kdy se stavbě přiděluje číslo popisné nebo evidenční. V ostatních případech závisí na posouzení stavebního úřadu, zda je to „nezbytné pro ověření skutečného provedení stavby“.
V souvislosti s výše uvedeným se nabízejí úvahy o změně právní úpravy, zda by v kolaudačním řízení neměla být stanovena povinnost provedení závěrečné kontrolní prohlídky.
tags: #navrh #kontrolnich #prohlidek #stavy #rodinny #dum