Domů

Petr Sušil a jeho propojení s firmami a vlastnictvím nemovitostí

Tento článek se zaměřuje na zjištění informací týkajících se jména Petr Sušil v kontextu obchodního rejstříku a vlastnictví nemovitostí. Cílem je poskytnout uživatelům co nejvíce relevantních údajů, ačkoli je třeba zdůraznit, že uvedené informace nemusí být vždy zcela správné a úplné.

Propojení jména Petr Sušil s obchodním rejstříkem

Jméno Petr Sušil se vyskytuje v 10 společnostech. Tato informace vychází z analýzy dat dostupných v obchodním rejstříku.

Některá jména jsou v obchodním rejstříku spojena s konkrétními pozicemi nebo rolemi ve firmách:

ZiS kovo production s.r.o.: V této společnosti byl Petr Sušil vymazán jako společník s vkladem a také jako člen statutárního orgánu - jednatel.
Box Jablonec, z.s. a Kovo production s.r.o.: Tato propojení naznačují možnou souvislost, avšak bez dalších detailů nelze přesně specifikovat povahu vztahu.
LTP KOVO s.r.o.: Další entita, se kterou je jméno Petr Sušil v obchodním rejstříku spojeno.

Některé subjekty mají omezenější počet propojení:

Jedna z firem má v obchodním rejstříku propojení pouze na 1 firmu.

V kontextu podnikání se objevují i specifické obory činnosti, jako například Jiná pozemní osobní doprava j. n.

Věcná břemena a vlastnictví nemovitostí v soudních případech

Část informací se týká právních sporů spojených s nemovitostmi a věcnými břemeny, kde se objevuje odkaz na listy vlastnictví (LV).

Jeden ze soudních případů se týkal sporu o platnost veřejnoprávní smlouvy týkající se umístění stavby obslužné komunikace a prodloužení vodovodního řadu. Žalobkyně se domáhala určení neúčinnosti této smlouvy, jelikož se cítila být dotčenou třetí osobou. Její nárok vycházel ze skutečnosti, že pozemky byly zatíženy věcným břemenem zřízeným v roce 1952 pro všechny držitele nemovitostí zapsaných na tehdejším listu vlastnictví.

Klíčovým problémem bylo, že toto věcné břemeno nebylo při následných změnách v zápisech nemovitostí (při zániku původního LV a vzniku nových) bez vysvětlení převzato do nových listů vlastnictví. Žalobkyně argumentovala, že vlastníci pozemků nemohli být v dobré víře, jelikož probíhalo řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.

Soudní orgány a správní orgány v tomto případě dospěly k závěru, že věcné břemeno se týkalo pozemku, k němuž žalobkyně neměla žádné vlastnické ani jiné věcné právo. Povinným pozemkem byl jiný pozemek, než na který se vztahovala smlouva. Závěry soudů byly následující:

Krajský úřad deklaroval, že stavebnici vzniklo právo stavbu umístit a právo cesty nevzniklo mezi jednotlivými pozemky bývalého LV.
Žalovaný potvrdil rozhodnutí krajského úřadu s odůvodněním, že ze zápisu v katastru nemovitostí nevyplývalo, že by souhlas žalobkyně podmiňoval uzavření smlouvy.
Krajský soud zamítl žalobu žalobkyně s tím, že správní orgány dospěly ke shodnému závěru, že řízení o opravě chyby v katastrálním operátu se týkalo věcného břemene, z něhož povinným pozemkem byl pozemek, k němuž žalobkyně neměla žádné právo.

Nejvyšší správní soud se v rámci kasační stížnosti zabýval procesními námitkami, jako je návrh na přerušení řízení a nepřesnost v odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Dospěl k závěru, že krajský soud řádně odůvodnil, proč řízení nepřerušil, a že se s námitkami žalobkyně vypořádal.

Schéma znázorňující propojení firem a vlastnických práv

Vlastnické právo a vyvlastnění

Další část textu se věnuje případu vyvlastnění pozemku pro účely výstavby městského okruhu v Plzni. Žalobkyně napadla rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu, které jí odňalo vlastnické právo k pozemku.

Klíčové body soudního řízení zahrnovaly:

Pravomoc vyvlastňovacího úřadu: Stěžovatelka namítala, že vyvlastňovací úřad neměl pravomoc k vedení řízení, jelikož usnesení o pověření k provedení řízení předcházelo jeho zahájení. Krajský soud se s touto námitkou nevypořádal explicitně, ale z kontextu vyplývá, že s ní nesouhlasil.
Systematika zákona o vyvlastnění: Krajský soud argumentoval, že určení vyvlastňovacího úřadu předchází ustanovením o zahájení a vedení řízení, a takový postup není zákonem zapovězen.
Podmínky vyvlastnění: Stěžovatelka zpochybňovala naplnění podmínek pro vyvlastnění podle zákona, včetně snahy vyvlastnitele o dosažení konsensu a správnosti znaleckého posudku. Krajský soud shledal, že vyvlastnitel prokázal snahu o dohodu a že znalecký posudek splňoval požadavky zákona.
Náhrada za vyvlastnění: Věci týkající se náhrady za vyvlastnění byly vyloučeny k projednání v občanském soudním řízení.
Diskriminace: Stěžovatelka namítala nerovný a diskriminační postup vyvlastnitele ve srovnání s jinými osobami. Krajský soud tuto námitku posoudil jako brojící proti určení vyvlastňovací náhrady, která není předmětem řízení před správními soudy.

Vyvlastnitel v reakci na kasační stížnost zdůraznil, že se snažil s žalobkyní dohodnout více než tři roky, ale bez úspěchu. Argumentoval, že postup správních orgánů (delegace pravomoci před zahájením řízení) je obvyklý a není zákonem zakázán, přičemž slouží principům efektivity a hospodárnosti.

Infografika znázorňující proces vyvlastnění

Další právní případy

V textu se objevují i zmínky o dalších právních případech, které se týkají:

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Petra Šuránka a Štěpána Výborného.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila.
Případ vraždy pracovnice herny v Olomouci, za kterou byl odsouzen 73letý Adolf Hlubik. V tomto případě je jako soudce zmíněn Petr Sušil.

Nemovitosti a věcná břemena: jak je využít ve svůj prospěch