S koupí bytu ve Společenství vlastníků jednotek (zkratka SVJ) souvisí i nejrůznější poplatky, které je zkrátka potřeba pravidelně platit. Častokrát je poměrně složité se mezi poplatky zorientovat, a proto jsme pro vás připravili krátký přehled, díky kterému vás nic nepřekvapí.
V každém kraji, městě a dokonce i bytovém domě se poplatky SVJ mohou lehce lišit a mají své stanovy, ke kterým má každý majitel bytové jednotky neomezený přístup. Před koupí bytu je tak ideální si je důkladně prostudovat tak, abyste věděli vše potřebné. Pokud byste přece jen ve stanovách něčemu nerozuměli, je vhodné se obrátit na předsedu výboru SVJ, který by měl mít o všem přehled.
Rozpis poplatků se úzce váže s rozpočtem SVJ. Právě v tomto dokumentu by mělo být vše detailně rozpočtováno tak, aby každý majitel bytu věděl, co přesně, proč a kdy musí platit. Pokud rozpočet bytový dům nemá, je to poměrně velký problém. Každé SVJ musí mít své stanovy, kde najdete vše potřebné.
Hlavní položkou, na kterou v rámci poplatků majitelé bytů přispívají, je fond oprav. Z tohoto fondu se totiž během roku platí běžné opravy a rekonstrukce, ale i havarijní události. Fond oprav by neměl být nikdy vyčerpán a naopak by měl být jakousi pojistkou do budoucnosti pro všechny případy.
Tak jako v každé situaci i během placení poplatků mohou vzniknout nejrůznější spory a konflikty. To, jaké poplatky a za co, je vždy na dohodě v rámci celého Společenství vlastníků jednotek. V praxi se často SVJ setkává s problémem, kdy obyvatelé přízemního patra mají problém platit poplatek za výtah, který vlastně reálně ani nevyužívají. V takových případech je potřeba, aby zasedlo celé SVJ a domluvilo se, jak v této situaci postupovat.
Zároveň je potřeba si uvědomit, že tyto poplatky je povinen platit majitel bez ohledu na to, jestli v bytě bydlí či ho využívá, nebo nikoliv. Pokud majitel poplatky neplatí, může je vymáhat odpovědný orgán SVJ, který by měl jednat dle zákona. Pokud se jedná o výjimku, stačí majitele pouze upozornit a napomenout ho.
Místo trvalého pobytu je adresa, kterou máme napsanou v občanském průkazu, nikoliv místo, kde musíme reálně bydlet. Přece má ale tato adresa významné důsledky.
Místo trvalého pobytu je adresa, kde má občan nahlášený „trvalé bydliště“. Toto místo ale nemusí být jeho reálným bydlištěm. Místo trvalého pobytu slouží totiž především k evidenci obyvatel a jako výchozí korespondenční adresa pro úřady. Pokud by vám tak mělo přijít např. předvolání k soudu, očekávejte dopis v místě vašeho trvalého pobytu.
Určitě už jste někdy vyplňovali formulář, kde po vás požadovali informaci o vašem místě trvalého pobytu a o vašem bydlišti. Může se totiž jednat o jedno a to samé místo, ale i dvě úplně odlišné adresy. Jak už jsme uvedli, trvalý pobyt můžete mít nahlášen i v místě, kde reálně nepobýváte. Na druhou stranu vaše bydliště je místo, kde skutečně bydlíte. Tato adresa se nikam nepřihlašuje a neoznamuje.
Česká republika se v otázce místa trvalého pobytu od většiny světa dost liší. Ve většině ostatních zemí totiž platí domicil. Dvojí místo bydliště (trvalého a přechodného) navíc může způsobovat problémy.
Každý občan může mít pouze jedno místo trvalého pobytu. Místem trvalého pobytu navíc nemůže být jakékoliv místo. Musí dojít ke splnění základních podmínek. V první řadě se musí jednat o nemovitost, která má přiděleno číslo popisné, evidenční nebo orientační. Tato nemovitost musí být také určena pro účely bydlení, ubytování nebo se může jednat i o rekreační objekt.
Výchozím místem trvalého pobytu, které dostane občan po narození, je místo trvalého pobytu jeho matky. „Trvalé bydliště“ proto máte zařízeno u vašich rodičů a k jeho změně obvykle lidé přistupují až poté, co si najdou vlastní bydlení. Není to ale nutné a pokud se např. často stěhujete, můžete si „trvalé bydliště“ u rodičů ponechat, jak dlouho budete chtít. S každou změnou trvalého pobytu se totiž pojí nutnost nechat si vydat nové doklady a oznámit změnu bydliště různým institucím.
Pronajali jste si byt a chcete si v něm nahlásit „trvalé bydliště“, ale nejste si jisti, zda můžete. Často se totiž můžete setkat s inzeráty pronájmů, kde pronajímatelé zakazují nahlášení trvalého bydliště. To je však protizákonné a pronajímatel vám nemůže nahlášení místa trvalého pobytu v nájmu zakázat. Jinak to bude fungovat v případě podnájmu. V této situaci budete totiž k nahlášení trvalého pobytu potřebovat povolení majitele nemovitosti.
Zákon totiž jasně stanoví, že z „přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti“. Z toho vyplývá, že s nemovitostí nemůže jakkoliv právně jednat. Proto i v případě, že by se váš nájemník dostal do exekuce, nebude to mít na vás a váš byt či dům žádný vliv. Je ale potřeba pečlivě sepsat předávací protokol, ve kterém bude uvedeno veškeré vybavení pronajímaného bytu.
Poplatek „za popelnici“ je jednou z dobře známých „finančních“ povinností většiny občanů. Jak se liší termíny splatnosti a částky v jednotlivých městech? A kdo je obvykle poplatníkem a kdo platit nemusí? A jak je to s tímto poplatkem v případě, že máte byt pronajatý a v rámci záloh pro SVJ platíte i odpad?
Poplatek za svoz komunálního odpadu patří mezi místní poplatky a poplatník - obvykle občan s trvalým pobytem či majitel nemovitosti - jeho prostřednictvím platí za vývoz popelnice. Většinou se tento poplatek hradí danému městu či obci. Město má pak smluvenou společnost, která komunální odpad sveze a následně ho spálí či skládkuje.
Poplatek za odpad může být stanoven podle dvou zákonů: č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích a č. 185/2001 Sb. o odpadech. Obec si může zvolit, podle kterého ze zákonů si poplatky za popelnice nastaví (exkluzivně - pouze podle jednoho).
Obec může vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy. Smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady. Vybírá-li obec tuto úhradu, nemůže stanovit poplatek za komunální odpad podle § 17a ani místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle zvláštního zákona.
V praxi se občas setkáváme s tím, že se nájemníci diví, proč městu musí platit za svoz komunálního odpadu, když mají ve svých měsíčních zálohách od SVJ zahrnutou i částku za odpad. Poplatek za komunální odpad se týká různých skupin poplatníků. Obvykle jde o fyzické osoby, které mají ve městě trvalý pobyt a o fyzické osoby, které v daném městě vlastní stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, i když v nich nejsou hlášeny k pobytu ony ani žádné jiné fyzické osoby. Zároveň však existují i skupiny osob, které jsou od platby poplatku obvykle osvobozeny. Týká se to dětí do 4 let a lidí starších 70 let. Rodiny též většinou nemusí platit za třetí a každé další dítě.
„Primárním poplatníkem je obvykle ten, kdo má v bytě či domě trvalý pobyt,” říká Michal Hrbatý. Ovšem v situacích, kdy tomu tak není, nastávají různé případy. Poplatky za komunální odpad jsou většinou splatné v prvním pololetí daného kalendářního roku.
Sazbu poplatku tvoří součet částky ve výši až 250 Kč za poplatníka a kalendářní rok a částky stanovené obcí na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, maximálně však ve výši 750 Kč za poplatníka a kalendářní rok. Obce využívají možnosti obecně závaznou vyhláškou osvobodit poplatníky za určitých podmínek, případně pro ně zakotvit úlevu - „poplatek snížit“.
Od osvobození a úlev je nutno odlišit oprávnění obecního úřadu poplatníkovi poplatek nebo jeho příslušenství na žádost zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti právního předpisu, lze-li to s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.
Nebude-li poplatek uhrazen, vyměří ho obecní úřad zákonnému zástupci či opatrovníkovi. Místní poplatek je tedy paušálním poplatkem za provoz celého systému. Poplatník je povinen k úhradě bez ohledu na množství vyprodukovaného odpadu. Ani případná nespokojenost s provozem systému nezprošťuje poplatníka povinnosti poplatek uhradit. Pokud máte k systému nakládání s komunálním odpadem návrhy, připomínky či podněty, můžete se obrátit na zastupitelstvo obce a požadovat jejich projednání.
Pokud se jedná o vyměření poplatku, obecní úřad jej vyměří platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. Při tom může poplatek (jeho nezaplacenou část) zvýšit až na trojnásobek. Pokud poplatník ani po vyměření poplatku nezaplatí, může obecní úřad přikročit k vymáhání nedoplatku. O výši nedoplatků by před tím poplatníka měl vhodným způsobem vyrozumět a upozornit ho na možné následky. Případné nevyrozumění však není překážkou exekuce.
V minulosti se přechodné bydliště využívalo pro evidenci osob, které se dočasně zdržovaly mimo místo svého trvalého pobytu. To se týkalo především studentů, kteří bydleli na kolejích nebo lidí, kteří měli dočasnou adresu mimo adresu trvalého pobytu kvůli práci. Dnes už ale tento koncept neexistuje.
Pojem přechodného bydliště byl jako právní termín zrušen, přičemž došlo k zavedení systému, který se primárně zaměřuje na trvalý pobyt. Ten umožňuje větší svobodu pohybu a života bez nutnosti neustálého hlášení změn úřadům. Tento údaj má vliv na místní poplatky, volby nebo třeba registraci u lékaře.
Pokud se stěhujete a chcete mít oficiální adresu jinde, musíte si změnit místo trvalého pobytu. Samotný proces není nijak složitý. Bude vás stát 50 Kč a návštěvu obecního úřadu.
Postup při změně trvalého pobytu:
Ze zákona totiž musíte změnu trvalého pobytu nahlásit celé řadě institucí:
Finanční úřad a katastrální úřad si údaje upraví samy podle základních registrů. Máte-li psa, musíte ho po změně trvalého pobytu přihlásit na příslušném úřadě dle nového bydliště.
tags: #poplatky #svj #prechodne #bydliste