V České republice se zvyšuje počet lidí, kteří čelí finančním potížím kvůli životnímu stylu "na vysoké noze". Mnozí si půjčují peníze od splátkových firem, ale následně nejsou schopni své závazky splácet. Tuzemské soudy se tak začínají zaplňovat žalobami na osoby, které nejsou schopny splácet spotřebitelské úvěry. Tento nárůst je označován jako "obrovský".
V souvislosti s církevními restitucemi bylo podáno téměř 1500 žalob na rozhodnutí státu. V polovině letošního roku bylo pravomocně rozhodnuto o 153 z nich. Státní instituce evidují celkem 10 000 výzev církví na vydání majetku, z nichž zbývá projednat 166. Zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi platí čtyři roky, přičemž církve měly rok na podání žádostí.
Kromě nemovitostí žádaly církve také o vydání movitých věcí, což se týkalo 2663 případů, včetně stovek uměleckých děl. Zákon počítá s tím, že církve obdrží od státu nemovitý majetek v hodnotě přibližně 75 miliard korun. Za nevydané nemovitosti mají církve během 30 let získat 59 miliard korun, navyšovaných o inflaci.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš navrhl zdanění finanční náhrady, s čímž církve nesouhlasí. Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) tento návrh podporuje, stejně jako prezident Miloš Zeman, který vyzval k vážné diskusi o zdanění náhrady.
Vládní výbor informoval, že bylo podáno 7699 výzev na vydání zemědělských nemovitostí, celkem se jednalo o 126 674 nemovitých věcí. Bylo uzavřeno či schváleno téměř 7000 dohod, ale více než 4500 dohod bylo odmítnuto. V případě jiných než zemědělských nemovitostí bylo podáno 2187 výzev, z nichž bylo uzavřeno téměř 1200 dohod, zatímco ve více než 1500 případech byla dohoda odmítnuta.
Počet žalob výrazně narostl od doby zveřejnění zprávy s údaji za poslední čtvrtletí minulého roku. Další soudní spory se týkají žádostí o určení vlastnického práva v případech, kdy původní církevní majetek byl nezákonně převeden ze státu na jiné subjekty, zejména obce. Církve se však loni stáhly ze sporů týkajících se krajů z podobných důvodů.
V České republice se rozvíjí oblast klimatického práva, které je v západní a severní Evropě již delší dobu předmětem právní vědy. Eva Balounová z Centra pro klimatické právo a udržitelnost (CLASS) v Ústavu státu a práva AV ČR se zabývá právem životního prostředí a klimatickým právem. V souvislosti s klimatickou žalobou proti Česku vyvstává otázka, kdy bude přijat klimatický zákon a na co si stěžují žalobci.
Pacienti a jejich příbuzní stále častěji podávají stížnosti a žaloby týkající se přístupu nebo chyb lékařů. Lékaři se naopak domnívají, že většina stížností je neoprávněná. V některých nemocnicích na Střední Moravě se počet stížností a žalob zvyšuje, zejména po schválení novely zákona umožňující pacientům nahlížet do své zdravotnické dokumentace a pořizovat si kopie.
Zástupci zdravotnických zařízení uvádějí, že i přes rostoucí počet nespokojených pacientů zůstává většina stížností neoprávněná. Pacienti a jejich příbuzní budou pravděpodobně nahlížet do zdravotnické dokumentace v případech, kdy budou mít pochybnosti o lékařských postupech nebo výsledcích léčby.
Krajský zdravotní rada Václav Rýznar upozorňuje, že motivací ke stěžování nemusí být vždy jen snaha o spravedlnost. Někteří lidé se domnívají, že mohou od nemocnic vysoudit velké finanční prostředky, a proto hledají případné chyby. Rýznar také dodává, že laici mohou některé údaje ze své zdravotnické dokumentace špatně interpretovat, což může vést k nedorozuměním. Zdůrazňuje, že v některých případech je smrt nevyhnutelná i přes veškerou snahu lékařů, například v důsledku vysokého věku nebo zdravotního stavu pacienta.
Existují však i případy, kdy lékař skutečně udělá chybu, a v takových situacích je stížnost oprávněná. Například v roce 2005 byla uznána pochybení prostějovského chirurga, který při operaci varlete čtrnáctiletého Jana Vysloužila provedl zákrok na zdravé straně. Chlapec později zemřel. Matka chlapce žádala pro lékaře trest, ale trestní stíhání bylo s podmínkou na dva roky zastaveno. Po odvolání matky bylo rozhodnutí zrušeno a případ se vrátil k doplnění dokumentace o nové posudky.
Nemocnice již odškodnila rodiče a sestru mrtvého chlapce. Naopak proti verdiktu soudu, který nařídil zaplatit šestnáct milionů korun manželům z Prostějovska za zničené zdraví jejich dítěte, se nemocnice odvolala. Ředitel Nemocnice Prostějov Ivo Vlach uvedl, že v případě Jana Vysloužila nemocnice uznala určitou míru zodpovědnosti a rodinu odškodnila, ale v druhém případě vinu necítí.
Vlach také poznamenal, že rostoucí počet stížností souvisí s "emancipací" pacientů, kteří se více zajímají o své právo na informace týkající se léčby, medikamentů, možností léčení a postupů lékařů. Uznává, že lékaři mohou udělat chybu stejně jako v jiných povoláních, a proto nemocnice rozvíjí systémy minimalizující rizika pro pacienty.
V olomoucké fakultní nemocnici loni přišlo na 40 stížností, z nichž 12 bylo částečně či zcela oprávněných. O rok dříve si stěžovalo 25 lidí, přičemž 7 z nich uspělo. Ročně nemocnice obdrží také jednu až dvě žaloby.
Podle mluvčího nemocnice Egona Havrlanta se nejvíce stížností týká přístupu personálu, stravy a časného ranního vstávání. Každou stížnost prošetřuje kontrolní odbor, ale oprávněných je jen zlomek. Havrlant dodal, že roste i počet poděkování, kterých loni přišlo 92, o rok dříve 63 a v roce 2004 celkem 34. To potvrzuje postřeh Luboše Olejára ze svazu pacientů, že "lidé se už nebojí ozvat".
Možnost nahlížet do zdravotnické dokumentace má vést k většímu zrovnoprávnění vztahu pacient-lékař a ke zlepšení komunikace mezi oběma stranami. Lidé by měli mít co nejvíce informací o svém zdravotním stavu, vývoji léčby, rizicích, možnostech a případných následcích.
Náměstek pro zdravotní péči hranické nemocnice Aleš Kuča s tím souhlasí, ale domnívá se, že nahlížení do dokumentace nepřinese závratnou změnu a počet stížností se pouze přiblíží západoevropskému standardu. Zdůrazňuje důležitost odborného vysvětlení informací z internetu či zdravotnické karty, aby nedocházelo k nedorozuměním, protože "medicína není věda, která by šla nacpat do nějakých škatulek. Každý pacient je individualita."
Přibývá žalob, kterými pacienti rozporují zamítavá stanoviska zdravotních pojišťoven k úhradě zdravotních služeb na základě paragrafu 16 o výjimečné léčbě. Tento trend souvisí s lepší orientací pacientů v moderní léčbě a jejich nárocích.
Pro diskusi o nastavení nároku pacienta v zákoně bude klíčové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Poskytovatelům zdravotních služeb hrozí nový typ žalob od pacientů, kterým pojišťovna zamítne úhradu podle paragrafu 16, ale soud jim dá za pravdu, že na ni měli nárok, poskytovatel léčbu nenasadil a zdravotní stav pacienta se zhoršil.
Národní rada osob se zdravotním postižením usiluje o změnu paragrafu 16 tak, aby garantoval úhradu jinak nehrazených služeb nejen tehdy, když je to "jediná možnost léčby", ale když je léčba "prokazatelně nejúčinnější".
Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) připravuje přesnější metodiku a spolupráci s odbornými společnostmi při rozhodování o úhradě léčby podle paragrafu 16 s cílem minimalizovat soudní spory. Podle ředitele VZP Zdeňka Kabátka je paragraf 16 marginální z hlediska udržitelnosti financování zdravotních služeb.
Kabátek odmítá tvrzení, že biologická léčba zničí český zdravotnický systém, a poukazuje na vstup nových nákladově významných léčivých přípravků. Uvádí, že pojišťovny se naučily s těmito výzvami pracovat. Skutečným ohrožením českého zdravotnictví je podle něj absence reformy a současné úhradové mechanismy, které manažery nemocnic motivují spíše k produkci než ke kvalitě a rychlosti léčby.
Ideální by bylo, kdyby pojišťovenský systém fungoval na principu smluvního objednávání služeb pro klienty a řádného placení poskytovatelům. Důležitým tématem je platba za kvalitu, rychlost a dostupnost služby.