Stabilní katastr představuje klíčový předchůdce moderního pozemkového katastru v českých zemích. Jedná se o detailní, v té době papírové, mapy, které systematicky zachycovaly pozemkové a majetkové souvislosti. Mapy stabilního katastru byly rozsáhlé, přičemž každé katastrální území bylo zpravidla rozděleno a zobrazeno na více mapových listech.
Tyto mapy mají mimořádnou historickou hodnotu, neboť nám umožňují nahlédnout do proměn našeho okolí v minulosti. V průběhu času se mapy stabilního katastru vyvinuly do podoby novějšího Pozemkového katastru, který již byl georeferencován. Pro účely lokalizace historických památek či míst je nezbytné porovnávat tyto staré mapy s novějšími, přesnějšími a digitálně zpracovanými podklady.
Slovo katastr pochází z latiny a v původním významu označovalo soupis. Termín capitastrum znamenal soupis podle hlav, později se rozšířil i na soupis podle jiných jednotek. Obecně se slovem katastr označoval přehledný a soustavný popis vlastností, osob, věcí či práv, a to zejména soupis pozemků a výnosů z obchodů a živností, pořizovaný pro účely daňové.
Soukromá vlastnická práva k majetku začala šlechta formálněji zajišťovat zápisy do zemských desek počátkem 14. století. Původně však tyto knihy vedené zemským soudem sloužily především k zaznamenávání soudních sporů. První písemný doklad o těchto zápisech pochází z formuláře zemského písaře z roku 1278. Na základě českého vzoru byly v roce 1348 zavedeny zemské desky i na Moravě u soudů v Brně a Olomouci.
Vrchnost si před rokem 1650 nechávala do knih zvaných urbáře zapisovat držby poddaných a jejich povinnosti. Pozemky zapsané v urbářích poddaným a svobodníkům se nazývaly pozemky urbárními, později rustikálními či kontribuentními.
V roce 1650 se sněm Království českého usnesl na nutnosti vyměřovat daně na spravedlivějším a věcnějším základě. K této dani měly být nadále podrobeny pouze statky a pozemky v držení poddaných. Výsledkem byl elaborát vyhotovený v letech 1653-1656, známý jako první berní rula nebo první rustikální katastr, který platil v letech 1656-1684. Tento katastr byl v letech 1674-1683 revidován a doplněn a stal se tak druhým rustikálním katastrem z roku 1684 (druhá berní rula), který byl v platnosti až do roku 1748.
Za první moravský katastr je považován tzv. lánový rejstřík.
Dne 1. května 1749 vstoupil v platnost tzv. první tereziánský katastr rustikální (třetí berní rula z roku 1748), který nahradil předchozí berní rulu i moravské lánové rejstříky. Po nové generální vizitaci rustikální půdy začal v roce 1757 platit druhý tereziánský katastr rustikální (čtvrtá berní rula z roku 1757).
V roce 1749 byly zavedeny i nové přiznávací listy pro statky dominikální s cílem vyrovnat pozemkovou daň podle počtu a plochy půdy jednotlivých vrchností (tzv. exaequace - vyrovnání). Šetření bylo ukončeno v roce 1756 a výsledný elaborát je znám jako Exaequatorium dominicale (panské vyrovnání) z roku 1757, které tvořilo základ pro tereziánský katastr dominikální. Rustikální tereziánský katastr spolu s tereziánským katastrem dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech pozemků a statků.
Dne 20. dubna 1785 nařídil patentem o reformě daně pozemkové a vyměření půdy císař Josef II. zaměření, zobrazení a určení výměr a hrubého výnosu všech úrodných pozemků v obci. Patent zavedl dvě významné novinky: nahrazení soustavy osedlostní menším daňovým prvkem - pozemkem, a zaměření každého pozemku s možností zjištění jeho správné výměry a výnosu. Výsledný elaborát je znám jako josefský katastr a jednalo se o první katastr založený na přímém měření skutečného stavu v terénu.
Po zrušení josefského katastru platil tereziánský katastr jen krátce. Josefský katastr odhalil nesprávnosti ve výměrách tereziánského katastru. Proto byl zaveden nový katastr, který převzal správné výměry z josefského katastru a zachoval šlechtě výhody z ocenění exaequatoria.
Základy dnešního novodobého katastru nemovitostí byly položeny císařským patentem Františka I. z 23. prosince 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Základem se stal přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy, tzv. stabilní katastr. Tento katastr byl zcela založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla.
Pro nové mapové dílo bylo zvoleno Cassini-Soldnerovo nekonformní transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic. Základní měřítko zobrazení (1:2880) vycházelo z tehdejšího požadavku, aby jedno dolnorakouské jitro (čtverec o straně 40 sáhů) na mapě odpovídalo jednomu čtverečnímu palci. Hranice všech pozemků byly v terénu řádně vyšetřeny a označeny za účasti jejich držitelů. Podrobné měření probíhalo metodou měřického stolu (grafickým protínáním). V Čechách probíhalo podrobné měření v letech 1826-1843, na Moravě 1824-1836. Všechny zaměřené pozemky byly zobrazeny a očíslovány jako parcely, jejichž výměra byla určena z plochy na mapě.
Z měřického operátu stabilního katastru je dodnes odvozena většina platných katastrálních map na území České republiky.
Stabilní katastr postupně stárnul, neboť nebylo zajištěno jeho systematické udržování. Proto bylo nařízeno jeho jednorázové doplnění, tzv. reambulace stabilního katastru.
Dne 25. června 1871 byl přijat obecný knihovní zákon a 5. prosince 1874 zákon o založení nových pozemkových knih. Tyto zákony stanovily, že v nových pozemkových knihách mají být zaneseny veškeré nemovitosti a s nimi spojená práva a povinnosti. Pozemkové knihy byly stanoveny jako veřejné. Práva zapisovaná do pozemkových knih se nabývala vkladem (intabulací).
Reambulace map stabilního katastru ukázala, že katastr může být brzy znehodnocen, pokud nebude zajištěno jeho nepřetržité doplňování a údržba. Zákon ze dne 23. května 1883 nařídil, že katastr daně pozemkové musí být udržován v souladu se skutečným a právním stavem. V roce 1896 byl katastr daně pozemkové revidován a od roku 1898 bylo zavedeno používání metrické míry. Pro nové zaměřování se postupně přestalo využívat grafické metody a byla zavedena metoda číselného měření, která přinesla vyšší přesnost, síť trvale stabilizovaných bodů a možnost vyjádření polohy bodů pravoúhlými souřadnicemi.
Dne 16. prosince 1927 byl přijat zákon o pozemkovém katastru a jeho vedení (Katastrální zákon). Katastr daně pozemkové, pozměněný novým zákonem, se stal oficiálně pozemkovým katastrem a začal podstatně měnit svůj původní účel. Stal se nepostradatelnou součástí všech právních jednání o nemovitostech a jeho daňové poslání se přetvořilo na účel právní a hospodářský.
Technická úroveň nově vytvářených katastrálních map dosáhla nebývalé výše. Zastaralé zobrazení pozemků a budov v zastavěných částech měst se nahrazovalo moderním, podrobným a přesným zobrazením, zpravidla v měřítku 1:1000 nebo 1:2000. Nově vyhotovované mapy byly zobrazovány v lokálním národním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK).
Pro každou parcelu byl v pozemkovém katastru uveden držitel, výměra, kultura, jakostní třída a katastrální výnos. Podstatnými částmi pozemkového katastru byly:
Pozemkový katastr byl zákonem stanoven jako veřejný. Bylo definováno katastrální řízení jako měření nebo místní šetření pro založení nebo obnovení pozemkového katastru. Pozemkový katastr byl udržován v souladu se skutečným stavem a zákon stanovil pravidla součinnosti mezi katastrálními měřickými úřady a knihovními soudy. Všeobecná ohlašovací povinnost byla stanovena všem držitelům pozemků.
Pozemkový katastr byl velmi přesný a spolehlivý zejména do roku 1938. Později již nebyla jeho údržba dostatečná a po roce 1945, v důsledku poválečných konfiskací a přídělového řízení, se začal hrubě rozcházet se skutečností. Po roce 1956 se přestal udržovat vůbec.
Po druhé světové válce přinesly konfiskace, přídělové řízení a pozemkové reformy zásadní změny vlastnických práv k nemovitostem. Třetina území státu byla zasažena mimořádně rozsáhlými změnami. Byl prolomen intabulační princip, na němž byla založena funkce a spolehlivost pozemkových knih, a vlastnické právo přecházelo na přídělce dnem převzetí držby. Vznikl tak nový právní stav, který byl v hrubém nesouladu se stavem katastru a pozemkových knih.
Dne 1. ledna 1951 nabyl účinnosti nový občanský zákoník. Střední občanský zákoník z roku 1951 zavrhl zásadu superficies solo cedit a stanovil, že stavba není součástí pozemku. Došlo k definitivnímu opuštění intabulačního principu zápisů do pozemkových knih; vlastnictví se nabývalo smlouvou nebo ze zákona.
V nových politických poměrech upadl zájem na evidování soukromých práv k nemovitostem. Socialistické hospodářství se zaměřovalo na plánování zemědělské výroby, a proto bylo klíčové znát, kdo půdu obhospodařuje, nikoliv kdo ji vlastní. Na tomto základě byla v roce 1956 založena Jednotná evidence půdy (JEP). Pozemkový katastr byl opuštěn a přestal být udržován.
JEP neměla základ v obecně závazném právním předpisu, ale byla založena na usnesení vlády. Podstatou JEP bylo evidování užívání půdy bez ohledu na vlastnické vztahy.
Dne 1. dubna 1964 nabyly účinnosti nový občanský zákoník, zákon o evidenci nemovitostí (EN) a notářský řád. Nová právní úprava nesměřovala k obnovení intabulačního principu a úplné evidenci soukromých práv k nemovitostem. Zákonem o evidenci nemovitostí byl definitivně zrušen obecný knihovní zákon z roku 1871.
K účinnosti smluv o převodu vlastnictví k nemovitostem bylo od 1. dubna 1964 třeba jejich registrace státním notářstvím. Evidence nemovitostí (EN) měla primárně evidovat údaje nutné pro plánování a řízení hospodářství, zejména zemědělské výroby.
Soulad evidence nemovitostí se skutečným stavem měla zajišťovat ohlašovací povinnost uživatelů nemovitostí vůči národnímu výboru a následná oznamovací povinnost národního výboru vůči orgánům geodézie. Údaje EN byly závazné zejména pro plánování a řízení zemědělské výroby.
Součástí EN mělo být i evidování právních vztahů k nemovitostem. Vzhledem k tomu, že od roku 1951 nebyla vedena úplná evidence právních vztahů, bylo nutné její nové založení. Komplexní zakládání evidence nemovitostí (KZEN) trvalo téměř čtvrt století (1964-1988).
Po obnově demokratických politických poměrů v roce 1989 nebylo již únosné vycházet z neúplného obsahu EN ani pokračovat v nedokonalých principech, na nichž byla založena. Od 1. ledna 1993 nabyla účinnosti nová právní úprava, která zřídila Katastr nemovitostí České republiky (KN).
Katastr nemovitostí České republiky je veřejným seznamem o nemovitostech v České republice, zahrnující jejich popis, soupis, geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem. Vznikl ke dni 1. ledna 1993 na základě zákona o katastru nemovitostí a zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Od 1. ledna 2014 tyto zákony nahrazuje zákon o katastru nemovitostí.
Katastr nemovitostí je víceúčelový katastr, který slouží nejen pro daňové, ale i pro statistické a technické účely. Jeho součástí je evidence vlastnických, jiných věcných práv a dalších zákonem stanovených práv k nemovitostem. Je zdrojem informací pro ochranu práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, pro ochranu životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, oceňování nemovitostí a pro tvorbu dalších informačních systémů.
Obsah katastru je uspořádán v tzv. katastrálním operátu. Při vedení katastru nemovitostí dochází ke změnám (průběhu hranic katastrálního území, parcel, budov, výměry, druhu pozemků, ochrany nemovitosti, údajů o vlastníkovi atd.). K zápisu může dojít vkladem, záznamem, poznámkou nebo výmazem.
Vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo vzniká, mění se nebo zaniká vkladem do katastru. Práva, která vznikají ze zákona, rozhodnutím orgánu, příklepem v dražbě apod., se zapisují záznamem. Poznámka má pouze oznamovací charakter.
Katastrální úřad je veřejný. Fyzické a právnické osoby mohou do katastru nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo kopie bezplatně. Nelze nahlížet do sbírky listin, na přehled vlastnictví konkrétního vlastníka a na údaje o dosažených cenách nemovitostí.
Nejmenší technickou jednotkou je katastrální území. Obec může mít více katastrálních území, ale katastrální území musí celé patřit do téže obce.
tags: #pze #puvod #pozemkovy #katastr