Jedna z posledních památek předválečného života na Šumavě, Roklanská chata, zůstane zachována i pro další generace. Původně zvažovaná demolice této historické stavby byla po protestech milovníků staré Šumavy a na základě odborných posudků nahrazena projektem konzervace a rekonstrukce.
Roklanská chata, která se nachází v klidovém území Národního parku Šumava, má bohatou historii. Podle historického výzkumu ji v letech 1936 až 1937 postavilo Ředitelství státních lesů a statků, aby nahradilo chátrající Roklanskou hájenku. Sloužila jako dům pro lesníky až do roku 1938, kdy byla předána německé správě. Po druhé světové válce byla využívána Pohraniční stráží a od roku 1992 ji spravuje Správa NP Šumava pro občasné přespání výzkumníků a jako loveckou chatu.
V minulosti panovala obava z demolice chaty, kterou vlastník, Správa NP Šumava, před dvěma lety navrhoval kvůli jejímu zchátralému stavu, zejména poškození dřevěných konstrukcí dřevomorkou. Stavba nebyla zapsána v katastru nemovitostí, což vedlo k právním sporům ohledně vlastnictví a možnosti demolice.
Odborné posudky zpracované v roce 2023 sice potvrdily řadu nepůvodních prvků a poškození, ale zároveň dospěly k závěru, že chata se zachránit dá. I ten nejkvalitnější posudek uvádí, že hlavní nosné prvky a soustavy, jako jsou zděné stěny, roubení a krov, jsou narušeny pouze lokálně a není nutné provést jejich plné odstranění. Rozvoj biotických škůdců dřeva nedosahuje míry, která by opodstatňovala kompletní demolici.
Na základě nových posudků a tlaku veřejnosti, včetně petice s více než 5300 podpisy, ministr životního prostředí Petr Hladík rozhodl o pozastavení demolice a nařízení konzervace a opravy chaty. Toto rozhodnutí bylo vnímáno jako vítězství zdravého rozumu nad politikařením a jako důležitý krok k zachování kulturního dědictví Šumavy.
Vlastník, Správa NP Šumava, nyní podnikne další kroky k realizaci projektu konzervace. Ředitel NP Pavel Hubený uvedl, že bude vyhledán projektant, kterému bude zadáno zpracování variantního řešení konzervace cenných stavebních částí objektu. Odhaduje se, že z dřevěných částí je dobrých sotva pětina, zatímco u kamenných částí je dobrých až 80 procent.
Další možností je konzervace zděných částí objektu na místě a uskladnění zajímavých dřevěných prvků pro budoucí rozhodnutí o osudu objektu. Klíčovým faktorem pro další postup bude rozhodnutí, zda je pro záchranu chaty důležitější její původní umístění, nebo samotná stavba a její prvky.
Pokud se rozhodne pro repliku na jiném, veřejně přístupném místě, budou zachráněné historické části využity k jejímu sestavení. I když taková replika nemůže být prohlášena za kulturní památku, samotná Roklanská chata po odborném posouzení stále tuto možnost má, přestože Ministerstvo kultury se k ní dlouhodobě staví negativně.
Národní památkový ústav ve svém památkovém katalogu uvádí, že Roklanská chata byla nejvýše položeným celoročně obývaným stavením na Šumavě a spolu se zbytky Roklanské nádrže je posledním existujícím dokladem osídlení Podroklanské mýtiny.
Roklanská chata je vnímána jako svědek doby a důležitý doklad rozvoje turistického ruchu v centrální oblasti Šumavy v období první republiky. Je jednou z mála dochovaných vysoko položených horských chat na Šumavě, z nichž většina byla v minulosti zničena.
Záchranu chaty podporuje řada osobností, včetně vnuka stavitele Karla Houry, Libora Křivance, který zdůrazňuje její význam pro šumavské kořeny a možnost jejího zpřístupnění turistům. Publicista Jan Fischer, který se spolu s Emilem Kintzlem věnoval tématu "Zmizelé Šumavy", vyjadřuje radost z toho, že zvítězil zdravý rozum.
Senátor Tomáš Jirsa, iniciátor petice za záchranu chaty, označil rozhodnutí za skvělé a výrazný posun od doby, kdy Správa parku získala demoliční výměr. Věří, že chata bude opravena a zakonzervována, a že se najdou dobrovolníci, kteří pomohou s dopravou materiálu do nepřístupného terénu.
Senátor Tomáš Fiala a náměstek hejtmana František Talíř rovněž vyjádřili spokojenost s dosaženou shodou a konkrétním postupem k záchraně chaty. Jihočeský poslanec Jan Bartošek zdůrazňuje, že chata je dokladem rozvoje turistického ruchu a pohnuté historie Šumavy.
Ministerstvo kultury ČR se k otázce Roklanské chaty staví dlouhodobě negativně. Na základě posudků z roku 2018 dospělo k závěru, že objekt nedisponuje dostatečnými architektonickými či uměleckými prvky pro prohlášení za kulturní památku. Jako nejzávažnější problém byl shledán stavebně technický stav, který byl v roce 2018 hodnocen jako velmi vážný až havarijní. Ministerstvo rovněž zjistilo, že interiér disponoval pouze zlomkem autentických konstrukcí a prvků, přičemž dřevěné nosné konstrukce byly nevratně poškozeny.
Naopak, nové nezávislé posudky z roku 2023, například od společnosti Ateliér Heritas, hovoří odlišně. Tyto posudky jasně uvádějí, které dřevěné konstrukce je potřeba vyměnit, ale zdůrazňují, že naprostá většina z nich je k zachování. Odborníci vyvracejí argumenty ministerstva kultury a nevidí z hlediska stavebně technického jediný důvod, proč by chata neměla zůstat stát.
Přestože nové posudky přiměly ministra životního prostředí k zásahu, Ministerstvo kultury na svém stanovisku trvá. V souvislosti s tím se objevily i informace o rozhodnutí stavebního úřadu v Kašperských Horách, který údajně zamítl žádost o demoliční výměr z důvodu neprokázání vlastnictví Správy NP Šumava. Správa parku se proti tomuto rozhodnutí odvolala, jelikož je přesvědčena o své nezpochybnitelné vlastnictví.
V souvislosti s tématem údržby a rekonstrukcí v Národním parku Šumava jsou zmíněny i další stavební akce. Budova hájovny Březník dostala novou střešní krytinu z modřínového šindele, jejíž výměna vyšla na 5,3 milionu korun. Rekonstrukce střechy nad infocentrem Poledník, která má snížit vlhkost v suterénu věže, probíhala na přelomu srpna a září a stála necelých 1,1 milionu korun bez DPH.
tags: #rekonstrukce #brezniku #sumava