Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, 7. ročník, spojil industriální prostředí s klasickou hudbou a přilákal zvědavé návštěvníky, kteří byli více než mile překvapeni. Po příjezdu bylo nutné absolvovat pěší prohlídku části původního areálu z 19. století, který kdysi býval srdcem Vítkovic. Po privatizaci byly Vítkovické železárny, včetně koksovny a vysokých pecí, spolu se souborem technického vybavení v Dolní oblasti Vítkovice a Dolem Hlubina, vyhlášeny národní kulturní památkou.
V části, která byla odstavena mimo provoz, vznikl obrovský areál vyžadující péči a postupnou rekonstrukci. Rekonstrukce se lépe daří u menších budov, které sloužily jako pomocné provozy. Právě zde se začíná odehrávat společenský a kulturní život, který spolu s dominantami železných obrů působí velmi neobvykle. V areálu se nachází několik kaváren, které se těší zájmu návštěvníků, a konají se zde nejrůznější akce.
Dům s názvem BrickHouse DOV, který původně zřejmě sloužil jako cihelna či koksovna, byl zrekonstruován a dnes jej využívají pořadatelé kulturních událostí. Komorní koncert zde působil zpočátku podivně, ale posluchače zaujala především skvělá akustika.
Protagonistou večera byl vynikající violoncellista, koncertní mistr a pedagog na Fakultě umění Ostravské univerzity a Janáčkově konzervatoři v Ostravě, Jiří Hanousek. Patří k výrazným postavám hudebního života v Ostravě i celé České republice. Jeho recitál v rámci festivalu byl nabitý skladbami význačných skladatelů.
Jiří Hanousek předvedl publiku skvělou techniku a především výjimečný nástroj, který postavil Miroslav Komár. Violoncello má znělý, jímavý, barevný a nosný zvuk, který je vyrovnaný ve všech polohách. Vysoké tóny mají jasný témbr, spodní poloha zní hutně a celkově je zvuk plný alikvotů, a tedy i barvy. Technicky je violoncellista skvěle vybaven, ovládá nástroj zcela lehce a s nadhledem a výrazově je schopen mnoha nuancí, které vnášejí do celku esprit.
První polovinu večera hrál Jiří Hanousek sólově a vybral si repertoár sice náročný, ale pro posluchače velmi atraktivní.
Jako první zazněla Sonáta pro sólové violoncello Paula Hindemitha. V neposlední řadě jistě i proto, aby vzdal čest skladateli, který si Ostravu oblíbil. Vystupoval zde několikrát ve 30. letech 20. století a sám sebe pak označil jako „ostravského štamgasta“. Pětivětá sonáta je z roku 1923 a je u interpretů i posluchačů velmi oblíbená. Přesvědčilo se o tom i publikum daného večera. Pozornost byla napjatá. Violoncellista nastoupil první větu Lebhaft, sehr markiert energicky a zvučně. Následovala druhá, zasněná věta Mässig schnell, Gemächlich, aby přešla do třetí věty Langsam, ve které violoncello přednášelo teskné volání.
Druhou skladbou byla Suita pro violoncello sólo Benjamina Brittena. Ta byla inspirována hrou Mstislava Rostropoviče a skladatel ji napsal v roce 1964. Melodické a velmi introvertní dílo zakončuje expresivní devátá věta Passacaglia, ve které je použita smutná píseň, se kterou skladatel pracuje jako s tématem. Ve skladbě jsou části, které jsou melancholické a přemýšlivé, a nechybí i emotivní melodika a efekty, které dávají sólistovi příležitost k předvedení technické brilance.
Po přestávce byl prostor vymezen pro již zmíněné duo, violoncello a klavír. Zazářila jasná žlutá a rozezněla se Pohádka pro violoncello a klavír Leoše Janáčka z roku 1923. Ruská pohádka o Caru Berenději od Vasilije Andrejeviče Žukovského inspirovala Janáčka k třívěté skladbě (Con motto, Con motto, Allegro), plné ruského emočního citu, smutku i hrdinského vzepětí.
Jako poslední byla na programu Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 Bohuslava Martinů. Tentokrát byla emoce naladěna sytou růžovou, která do prostoru přinesla slavnostní náladu a pohodu.
Publikum si za svoje ovace vysloužilo ještě jednu skladbu na dobrou noc jako přídavek: Vals triste od Oskara Nedbala z baletu Pohádka o Honzovi. Violoncellista si s přednesem skladby pohrál a využil všech emočních fines, zejména lehounkého pianissima, u kterého posluchači téměř nedýchali. Představení tak bylo završeno sladkým políbením na dobrou noc a intimním spojením publika s interprety.
Národní divadlo moravskoslezské (NDM) vstoupí do své 107. sezóny s nabídkou 12 premiér: čtyři budou operní, pět činoherních, dvě baletní a jedna muzikálová. Méně premiér má logický důvod: „operní“ dům ostravské scény, Divadlo A. Dvořáka, se dočká kompletní modernizace horní sféry jevištních technologií - digitalizace tahových jednotek a jejich řízení. Rekonstrukční práce zaberou více než 4 měsíce a začnou na konci června.
Čtyřsouborové ostravské divadlo začne 12. května prodávat všech 16 skupin předplatného na sezónu 2025/2026 a o dva dny později zahájí prodej zářijových představení. Díky předplatnému je možné ušetřit 30-80 % z ceny běžného vstupného a jako každoročně podrží NDM stávajícím předplatitelům jejich místa pro příští sezónu do konce června tak, aby měli dost času si vybrat z nové nabídky. V prodeji je také flexibilní MOJE ABO, které se nedá pořídit na celou sezónu, ale pouze na vybraná představení v měsících, které divadlo právě prodává. Brožury s kompletními informacemi o nové sezóně i předplatném najdou diváci v divadlech a také na webu www.ndm.cz.
„Pro 107. sezónu jsme zvolili motto POŘÁD SE NĚCO DĚJE. Ano, pořád se něco v našem divadle děje! Kvůli rekonstrukci jevištních technologií v Divadle Antonína Dvořáka sice divákům nabídneme od září menší počet premiér, dvanáct, ale například v Divadle Jiřího Myrona bude více repríz inscenací, především muzikálových. Zařazovat je budeme v blocích za sebou po dvou až čtyřech reprízách. Muzikálové produkce jsou totiž technicky velmi náročné a více představení zahraných po sobě je zárukou co nejvyšší kvality každé reprízy. A čeká vás jich opravdu hodně,“ slibuje ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil.
Muzikál lehce vybočí z trendu uvádění světových titulů a nabídne po čase další původní a přímo pro soubor vytvořené dílo.
Na začátku sezóny připraví dva mimořádné projekty operní soubor, dvě operní premiéry pak budou následovat po dokončení rekonstrukce technologií na domovské scéně Divadla Antonína Dvořáka. Opera NDM bude sice mít do října zavřené domovské divadlo, ale připraví v září a v říjnu dvě výjimečná díla pro jiné prostory.
Operu Philipa Glasse mělo divadlo v plánu uvést už v roce 2020, ale zasáhl covid. Po rekonstrukci v Divadle Antonína Dvořáka připraví soubor únorovou premiéru operní verze starozákonního příběhu Mojžíš a faraon od Gioacchina Rossiniho z roku 1827 v hudebním nastudování Davida Švece a v režii Vladimíra Johna. NDM uvede tuto operu v novodobé české premiéře.
V závěru sezóny čeká NDM fantastický titul, operní prvotina Sergeje Prokofjeva Hráč. Diváci se mohou těšit na hudbu plnou adrenalinu a na psychologicky strhující příběh patologického hráče podle Dostojevského románu. Ostravská inscenace bude teprve druhým nastudováním tohoto opusu v Česku.
Činohra NDM láká na sezónu silných prožitků a tři české premiéry. Dramaturgii postavila na tématu lidské důstojnosti a jejích podob. V říjnu čeká premiéra hry Kardinální chyba od Alistaira Beatona a Dietmara Jacobse. Tři „velké“ tituly uvede činohra už ve zrekonstruovaném Divadle Antonína Dvořáka po Novém roce.
Sezónu novinek 2025-2026 v Národním divadle moravskoslezském přitom zahájí právě činohra.
Balet NDM chystá další komponovaný večer složený z různých choreografií a jednu světovou premiéru v komorní „Dvanáctce“. Inscenaci Nejen Mozart! uvede v březnu 2026 symbolicky u příležitosti 270. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta. Ve složeném večeru uvidí diváci díla mezinárodně uznávaných choreografů a jednu světovou premiéru.
Na malém jevišti Divadla „12“ uvede soubor v červnu příštího roku titul Babylon balet s podtitulem Ztraceno v překladu - nalezeno v pohybu. V biblickém Babylonu vedlo zmatení jazyků k rozpadu společnosti. V Babylon baletu našeho souboru naopak dochází k propojení a vzniku něčeho nového: čtyři tanečníci - čtyři různé příběhy, temperamenty, jazyky i kultury - kteří skrze tanec hledají způsob, jak znovu porozumět druhým i sami sobě.
NDM tentokráte nabídne jednu premiéru - půjde o původní dílo napsané přímo na tělo souboru. V lednu 2025 to bude původní muzikál skladatele Zdeňka Krále a libretisty Tomáše Vůjtka s názvem Tak se nám stalo… Příběh tří kamarádek se odehrává v našem kraji v dobách minulých i nedávných.
Divadlo Antonína Dvořáka projde od konce června do října kompletní rekonstrukcí horní sféry jevištních technologií. Práce si vyžádají uzavření divadla na 4 měsíce. V listopadu budou nové technologie ve zkušebním provozu.
„Modernizace tahů vyžaduje kompletní uzavření, doslova vykuchání divadla i posílení statiky budovy tak, aby nové technologie unesla. Poslední velká rekonstrukce Divadla Antonína Dvořáka proběhla před čtvrt stoletím a samozřejmě jsme od té doby průběžně modernizovali a obnovovali i technologie - světla, zvuk, elektroakustická zařízení, multimédia… Ale to vše bylo možné dělat za provozu. Modernizace tahů ale vyžaduje kompletní uzavření, doslova vykuchání divadla a mj. i posílení statiky budovy tak, aby nové technologie „unesla“. Čili po posledním červnovém představení odstrojíme jeviště, zakonzervujeme hlediště (aby nepřišlo k úhoně) a vyklizené divadlo předáme zhotovitelským firmám. Pryč půjde mj. všech 48 tahů, motorových i ručních, včetně všech obslužných zařízení. Bude následovat zvýšení statické únosnosti ocelové konstrukce, na které budou nové tahy viset. A teprve pak nastane čas instalace nových technologií. Všechny nové tahy budou motorové, digitálně řízené, s vyšší nosností. Strojníky samozřejmě budeme průběžně pro práci s novými technologiemi zaučovat,“ přiblížil technický šéf NDM Otakar Mlčoch.
Zmínka o rekonstrukci se objevuje i v kontextu dalších projektů, například rekonstrukce nádražní budovy v Ostravě-Vítkovicích, kterou realizuje společnost Morys.
Společnost Morys získala zakázku na rozsáhlou rekonstrukce nádražní budovy z roku 1967. Práce mají začít ještě v květnu. Rekonstrukce zahrnuje obnovu vnějších částí i interiéru. S ohledem na celkové využití objektu se navíc přizpůsobí dispozice vnitřních prostor současným potřebám. Budou se renovovat obvodový pláště včetně výměny oken, obnoví se interiér, zachovají se stávající materiály a umělecká výzdoba. Nově uspořádané vnitřní dispozice poskytnou prostory pro kanceláře, obchody, služby i klimatizovanou čekárnu pro cestující. V úzké spolupráci s městskou částí Ostrava-Vítkovice se obnovy dočká také plocha před samotným nádražím.
Budova starého ředitelství je stavba bez historické hodnoty, ale s řadou historických článků, upomínajících na její bohatou minulost. Objekt ve tvaru písmene F bude opravován postupně. Důležité jsou okolní úpravy objektu, jejich napojení na terén, řešení celkového parkingu a napojení na osu vítkovický zámeček-plynojem. Objekt bude sloužit převážně k účelu administrativy, dále pak pro účely umístění testovacího a předváděcího centra hydraulických strojů. Střešní část korunuje vyhlídková restaurace. Řešený objekt je rekonstrukcí, téměř citací původního stavu, je vybaven architekturou doby svého vzniku v novodobé výstroji.
tags: #rekonstrukce #opera #vitkovice