Otakar Bartík (21. srpna 1868 Vyšehrad - 24. července 1936 Praha-Královské Vinohrady) byl významnou postavou českého uměleckého světa, známý jako taneční a baletní mistr, choreograf, tanečník a impresário. Jeho umělecká dráha jej zavedla na divadelní scény po celém světě, s obzvláště silným působením v Německu a Americe.
Narodil se do skromných poměrů v rodině obuvnického mistra Antona Bartíka (nar. 1829) a jeho ženy Antónie (nar. 1831), rozené Špátové. Pokřtěn byl jako Ottokar. Vyrůstal na Vyšehradě u Prahy spolu s rodiči, dvěma sestrami (Anna * 1859, Emílie * 1860) a jedním bratrem (Rudolf * 1863) v měšťanském domě.
Umění se pravděpodobně dostalo do jeho života již v mladém věku. Jako chlapec zpíval ve sboru kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Tehdejší vedoucí pěveckého sboru si jej spolu s dalšími šesti chlapci vybral pro účinkování v operetě Dona Juanitta. Již v sedmi letech tak Otakar Bartík vystoupil v Prozatímním divadle v Praze. V rámci tohoto sboru dále účinkoval v dalších představeních.
Podrobnější informace o Bartíkově formálním vzdělání v oblasti tance nejsou plně zachovány. S jistotou je známo, že několik let navštěvoval taneční školu Karla Linka v Krocínově ulici v Praze, která se zaměřovala na výuku společenského tance.
Kromě tance Bartík ovládal hru na housle, kterému se věnoval od raného mládí. V roce 1882 obdržel od svého soukromého učitele Bosáčka Nejedlého vřelé doporučení k přijímacím zkouškám z houslí na Pražské konzervatoři. Později, kolem roku 1884, navštěvoval hodiny hry na housle u známého českého virtuosa Karla Ondříčka.
Bartíkova pedagogická dráha začala již v době, kdy sám navštěvoval taneční školu Karla Linka. Tam učil tanci malé děti a od roku 1883 zde působil jako taneční asistent. Přibližně v roce 1887 založil v Lobkovickém paláci v Praze vlastní taneční školu s názvem „Vzorná škola taneční“.
V této škole vyučoval „moderní“ a „salonní“ tanec děti od šesti let, začátečníky i pokročilé. Nabízel také výuku polského národního tance „Velká mazurka“ a dalších, jako například „Salonní skotské“. Pedagogicky působil i ve zmíněné taneční škole společenských tanců P. Linka.
Z Bartíkových vzpomínek vyplývá, že kolem roku 1884 napsal motivační dopis do Národního divadla. Tehdejší ředitel František Adolf Šubert jej pozval a po úspěšném prozkoušení i angažoval. Bartíkovo působení v Národním divadle však skončilo předčasně kvůli častým absencím na zkouškách, což vedlo k propadnutí celé jeho gáže jako pokuty.
Na přelomu let 1889 a 1890 ukončila činnost Bartíkova „Vzorná škola taneční“ a on se následně vydal na zahraniční angažmá. Během své kariéry mnohokrát zastával souběžně několik pracovních pozic - často byl baletním mistrem, tanečníkem a impresáriem zároveň.
Nejprve působil v Německu jako sólový a sborový tanečník. Koncem sezóny 1889-1890 přijal Bartík na pětileté angažmá do Královského bavorského dvorního a národního divadla v Mnichově, kde působila sólistka a baletní mistryně Flora Jungmannová. Zde tančil například v inscenacích „Prodané nevěsty“ nebo v baletu „Die goldene Märchenwelt“.
V srpnu 1894 byl angažován jako baletní mistr pro „slavnostní hry Wagnerovy do Bayreuthu“. Od 1. prosince 1894 nastoupil do Královské zemské opery v Záhřebu. S sebou přivedl malý baletní soubor tanečnic, s nimiž společně vystupoval v tanečních číslech a operách. Jeho hlavním sólistou se zde stal později slavný Achille Viscussi.
Po odchodu ze Záhřebu Bartík pravděpodobně uskutečnil dvouměsíční turné po významných německých městech. Následně se opět vrátil do Mnichova, kde na tři roky přijal angažmá v královském divadle na Zahradním městě.
Bartík připlul do Ameriky se skupinou „Létající balet“ v neznámém datu. Po jejím opuštění zpočátku hostoval se svou společností „Jeunesse Dorré Trouppe“, která plula na divadelní lodi „Show Boat“ po řece Mississippi.
Později se přesunul do New Yorku, kde byl v sezóně 1908/1909 angažován v Metropolitní opeře na pozici tanečníka a baletního mistra. Zde nastudoval tance pro připravovanou německy zpívanou premiéru „Prodané nevěsty“, která byla v Metropolitní opeře poprvé uvedena 19. února 1909. Spolupracoval se souborem českých tanečnic a v představení sám tančil s partnerkou Ginou Torriani.
V Metropolitní opeře Bartík působil až do roku 1933, přičemž jeho poslední doložený podíl na inscenacích pochází z roku 1928. V roce 1910 hostovala se svým souborem v Metropolitní opeře ruská tanečnice Anna Pavlová. Bartík s nimi a svými tanečníky uvedl balet „Coppélie“, v němž opět i tančil.
Během letní sezóny, kdy se Metropolitní opera na šest měsíců uzavřela, Bartík obvykle působil v Ringling Brothers Circus.
Mezi další Bartíkovy významné aktivity patřilo působení jako umělecký manažer. Zastupoval mnoho známých umělců, mezi které patřili například:
Bartík sice téměř čtyřicet let působil v zahraničí, pravidelně se však do Čech vracel. V roce 1928 se v doprovodu své manželky Tilly vrátil naposledy.
Otakar Bartík se také často objevoval ve společnosti vyšších společenských kruhů. Například přivezl Emu Destinnovou a jejího pianistu na oslavy 70. narozenin T. G. Masaryka, kde společně vystupovali. Pravidelně se také účastnil schůzek Klubu československých umělců v New Yorku.
Během své kariéry Otakar Bartík pracoval na řadě významných děl jako choreograf a baletní mistr. Mezi jeho práce patří například:
tags: #rodinny #dum #pavla #bartikova