Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. [jméno soudce] o návrhu navrhovatele, zastoupeného advokátem Mgr. [jméno advokáta] a advokátkou JUDr. [jméno advokátky], na zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu Český Brod, vydaného usnesením Zastupitelstva odpůrce ze dne 5. ledna 2017, č. j. MUCB 1076/2017, sp. zn. 15516/2010/STAV/STAV/KU. Soud rozhodl, že opatření obecné povahy - Územní plán Českého Brodu ze dne 5. ledna 2017, č. j. MUCB 1076/2017, sp. zn. 15516/2010/STAV/STAV/KU, se ruší v části textového i grafického vymezení plochy ZK - smíšené nezastavěného území - zeleň přírodní vysoká krajinná a plochy přírodní ÚSES - Regionální biokoridor Dolanka-Tuchoraz 1F, a to v rozsahu pozemku parc. č. st. [číslo pozemku]. Ve zbytku se návrh zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Navrhovatel je vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo pozemku A], jehož součástí je garáž bez čísla popisného ani evidenčního, a dále pozemků parc. č. [číslo pozemku B] a [číslo pozemku C] v katastrálním území [název katastrálního území] (dále souhrnně jen „pozemky navrhovatele“), které využívá k rekreaci.
Odpůrce schválil a dne 5. ledna 2017 vydal Územní plán Český Brod. V tomto územním plánu jsou pozemky navrhovatele zčásti vymezeny jako plochy ZK - smíšené nezastavěného území - zeleň přírodní vysoká krajinná (dále jen „plochy ZK“), viz kapitola F.2.26. textové části. Pozemek parc. č. st. [číslo pozemku A] je součástí zastavěného území. Územní plán dále přes pozemky navrhovatele vymezuje regionální biokoridor, který řadí mezi plochy přírodní pro územní systém ekologické stability (dále jen „plochy pro ÚSES“), viz kapitola F.2.25. textové části. Tento biokoridor je ve výkresu životního prostředí (příloha č. 2.6) označen jako RBK Dolanka-Tuchoraz s indexem 1F (dále souhrnně též jen „biokoridor“), tedy jako dílčí část ÚSES 1 - Šembera (viz kapitola E.2.1. textové části). Současně je tento biokoridor ve výkresu veřejně prospěšných staveb a opatření (příloha č. 2.3) pod označením ÚR-01 zařazen mezi veřejně prospěšná opatření (viz kapitola G. textové části).
Regionální biokoridor byl do územního plánu převzat ze Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, ve znění Aktualizace č. 1 účinné od 26. srpna 2015 (dále jen „ZÚR SK“), v nichž je označen jako RK 1237 Dolánka-Tuchoraz. V hlavním výkresu (příloha č. [číslo přílohy]) je tento biokoridor zobrazen.
Návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatel domáhá zrušení územního plánu v části, jíž se na jeho pozemcích vymezují plochy ZK a plochy ÚSES zahrnující biokoridor.
V některých částech návrhu byl rozsah napadaného územního plánu specifikován tak, že se navrhovatel domáhá zrušení v části „plocha smíšená nezastavitelného území - zeleň přírodní nízká, louky (ZN) a regionální biokoridor Dolánka-Tuchoraz (RK 1237)“. Nutno podotknout, že plochy ZN - smíšené nezastavěného území - zeleň přírodní nízká, louky (dále jen „plochy ZN“, viz kapitola F.2.27. textové části) nejsou na pozemcích navrhovatele vůbec vymezeny. V průběhu řízení, explicitně při ústním jednání dne 3. října 2024, bylo vyjasněno, že je navrhováno zrušení v rozsahu ploch ZK, které jsou na pozemcích navrhovatele skutečně vymezeny, a dále v rozsahu ploch ÚSES zahrnujících biokoridor RBK Dolanka-Tuchoraz s indexem 1F.
Navrhovatel v návrhu namítá, že územní plán nepřípustně zasahuje do jeho vlastnického práva. Dle regulativů pro plochy ZK navrhovatel nesmí na svých pozemcích kromě staveb dopravní a technické infrastruktury (vodovodu, kanalizace a energetického vedení) realizovat žádné stavby. Dokonce si nemůže postavit ani oplocení, jímž by ochránil svůj majetek a zamezil vstupu cizích osob, které pozemky znečišťují.
Biokoridor (který navrhovatel označuje jako biokoridor RK 1237) omezuje využití pozemků ještě ve větším rozsahu, neboť namísto staveb technické infrastruktury umožňuje umísťovat jen jejich přechody. Omezeno je též využití pozemků pro rekreaci a k zemědělským účelům.
Tento právní stav je dle navrhovatele v přímém rozporu se stavem faktickým, jelikož pozemky nejméně v posledních 50 letech neplnily funkci biokoridoru a neslouží k migraci zvířat.
Navrhovatel dále namítá, že využití pozemků je aktuálně zásadně omezenější, než tomu bylo za účinnosti předchozího územního plánu. V něm byly pozemky zřejmě zařazeny mezi plochy RI - rekreace individuální (dále jen „plochy RI“), tak jako ostatní pozemky v dané lokalitě (byť navrhovatel připouští, že grafická část územního plánu lze interpretovat i tak, že se regulativy pro plochy RI vztahují pouze k pozemkům označeným červeně, tedy nikoliv k jeho pozemkům). Pozemky tak bylo možné využít též pro výstavbu.
Dle předchozího územního plánu navíc přes pozemky nevedl biokoridor, ačkoliv v napadeném územním plánu je tento biokoridor označen jako stávající.
Navrhovatel své pozemky nabyl až poté, co se dne 30. října 2014 konalo první veřejné projednání návrhu územního plánu, a tudíž proti němu nemohl již podat námitky. Přesto se navrhovatel alespoň opožděnými námitkami domáhal toho, aby byly jeho pozemky zahrnuty mezi plochy RI. O opakovaném veřejném projednání návrhu konaném dne 20. září 2016 se navrhovatel nedozvěděl včas kvůli dovolené. Jeho opožděným námitkám následně odpůrce nevyhověl.
V této souvislosti navrhovatel upozorňuje, že dotčené osoby byly při prvním veřejném projednání zkráceny na právu podat námitky, neboť se jim dostalo chybného poučení.
Dle navrhovatele rovněž územní plán porušuje závazné limity na využití území. V daném případě představují takový limit pravomocná rozhodnutí ke stávajícím stavbám. Stavba garáže na pozemku parc. č. st. [číslo pozemku A] byla náležitě povolena, jelikož je zapsána v katastru nemovitostí. Tato garáž představuje limit, který musí odpůrce (jakož i Středočeský kraj ve svých ZÚR SK) respektovat. Nelze přijmout takové regulativy, které by užívání stávající garáže ztěžovaly či jinak omezovaly (např. při změně stavby či výstavbě oplocení).
Navrhovatel má rovněž za to, že vymezení biokoridoru odporuje ZÚR SK. Umístění tohoto biokoridoru není v územním plánu nijak vysvětleno. Z několika zmínek v odůvodnění územního plánu je nicméně patrné, že se jedná o biokoridor převzatý ze ZÚR SK, který však na dotčené pozemky nezasahuje. To podle navrhovatele vyplývá z výkresu ploch a koridorů nadmístního významu (příloha č. [číslo přílohy]). V ZÚR SK byl navíc biokoridor vymezen v takové šířce, aby mohl být v podřízených územních plánech vymezen v různých variantách. K tomu však již před vydáním napadeného územního plánu došlo, a to v územním plánu sousední obce Tuchoraz z roku 2009.
Navrhovatel v této souvislosti upozorňuje, že biokoridor zabírá na území odpůrce takovou plochu, která by sama o sobě nemohla sloužit jako přírodní pás pro migraci živočichů. Jedná se proto o regulaci zcela nefunkční a nadbytečnou. Jako biokoridor fakticky slouží pouze pozemky v sousední Tuchorazi, nikoliv však pozemky na území odpůrce.
Navrhovatel dále pokládá regulativy územního plánu za nepřiměřené. Z odůvodnění územního plánu není zřejmé, z jakých důvodů byly pozemky zařazeny právě mezi plochy ZN, ani proč přes ně vede biokoridor, který mohl být vymezen podstatně úžeji.
Ze sdělení Městského úřadu Český Brod ze dne 26. září 2016, č. j. MUCB 28297/2015 (dále jen „sdělení městského úřadu“), vyplývá, že pozemek parc. č. [číslo pozemku] bylo možné zařadit do zastavitelných ploch a umožnit rekonstrukci garáže, aniž by se ohrozily funkce ÚSES. Ze sdělení městského úřadu dále vyplývá, že zakreslení prvků ÚSES v ZÚR SK nerespektuje přírodní podmínky v území, což se projevilo i při přijímání územního plánu. Jelikož byl již biokoridor dostatečně vymezen v územním plánu obce Tuchoraz z roku 2009, v části vedoucí přes dotčené pozemky ho lze bez náhrady zrušit. Prvky ÚSES by navíc měly být primárně vymezeny na obecních pozemcích, příp. na pozemcích Českého rybářského svazu z. s.
Odpůrce s návrhem nesouhlasí a navrhuje jeho zamítnutí. Ve vyjádření k návrhu uvádí, že navrhovatel podal při projednání návrhu územního plánu opožděné námitky, jimž nemohlo být vyhověno.
Nelze souhlasit s tím, že by v předchozím územním plánu byly pozemky navrhovatele zahrnuty mezi plochy RI. Pozemky byly už tehdy zařazeny do nezastavěného území ÚSES, v němž je výstavba nežádoucí.
Odpůrce při pořizování územního plánu na základě podnětu navrhovatele požádal Krajský úřad Středočeského kraje o změnu vymezení regionálního biokoridoru RK 1237. Krajský úřad však ve vyjádření ze dne 26. září 2016, č. j. 128278/2016/KUSK (dále jen „vyjádření krajského úřadu“), dospěl k závěru, že provedení požadované změny nelze doporučit, neboť dotčené pozemky jsou součástí údolní nivy přirozeně meandrujícího toku Šembery, která se v sousedství vlévá do Mlýnského rybníka.
Ve vztahu k navrhovatelovým pozemkům bylo vyhodnoceno, že se zástavba nebude rozšiřovat na druhou stranu komunikace, neboť zde dosud žádná stavba (kromě drobné stavby garáže) nestojí a navíc se jedná o součást rozsáhlé plochy zeleně okolo vodoteče vedené jako nadřazený prvek ÚSES. Navrhovatelem požadovaná změna by umožnila výstavbu rodinného domu o zastavěné ploše až 100 m2, což neumožňoval ani předchozí územní plán.
Soud nařídil ústní jednání, při kterém byl dále vyjasněn rozsah napadeného územního plánu. Bylo upřesněno, že kromě části zahrnující vymezení biokoridoru je napadán právě v části vymezující plochu ZK, která je na pozemcích navrhovatele skutečně vymezena, a nikoliv v části vymezující plochu ZN, jejíž uvádění v písemném znění návrhu označil navrhovatel za písařský omyl.
Účastníci při jednání setrvali na svých procesních stanoviscích. Navrhovatel při jednání dále zdůraznil, že přítomnost již existujících staveb je okolnost, ke které mělo být při vymezování ploch přihlíženo i bez ohledu na včasnost uplatněných námitek, v této souvislosti odkázal zejména na závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 25. září 2020, č. j. 6 As 151/2019-53. Dle jeho názoru není vymezení biokoridoru za účelem migrace živočichů možné tam, kde reálně existuje stavba.
Dále zdůraznil, že v souvislosti s podáním námitek žádal o prominutí zmeškání lhůty, ale o tomto nebylo rozhodnuto.
Odpůrce při jednání pouze odkázal na svá písemná vyjádření a setrval na závěru o nedůvodnosti návrhu.
Soud dále při jednání doplnil dokazování mapovými výřezy, resp. [popis dokumentace]. Tyto mapové výřezy jsou součástí odůvodnění rozsudku (viz odst. 3, 7, 30 a 31). Soud dále doplnil dokazování sdělením městského úřadu a částí původního územním plánem odpůrce z října 1998. Ostatní podklady předložené navrhovatelem nebyly pro posouzení věci rozhodné, a proto jimi soud při jednání neprovedl dokazování.
Územní plán byl vydán formou opatření obecné povahy podle § 43 odst. 4 in fine zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 30. června 2024.
Soud ověřil, že návrh na zrušení části územního plánu byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.) a obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti (§ 37 odst. 2 a 3 ve spojení s § 101b odst. 2 s. ř. s.).
Při přezkumu napadeného územního plánu soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 3 s. ř. s.; srov. § 328 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, zčásti účinný od 1. ledna 2024). Při tomto přezkumu byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).
Soud znovu zdůrazňuje, že s ohledem na obsah návrhové argumentace i s přihlédnutím k upřesnění v průběhu ústního jednání nemá pochyb o tom, že se navrhovatel domáhá zrušení územního plánu v rozsahu ploch ZK (srov. odst. 3 a 10 výše), a nikoliv v rozsahu ploch ZN zmiňovaných (zjevně mylně) v písemném znění návrhu.
Dílčí nepřesnosti ve formulaci petitu se navrhovatel dopustil též ve vztahu k biokoridoru, který označuje jako regionální biokoridor Dolánka-Tuchoraz (RK 1237). Takto je nicméně biokoridor označen v ZÚR SK, nikoliv v územním plánu. V něm je vymezen jako RBK Dolanka-Tuchoraz s indexem 1F, resp. jako veřejně prospěšné opatření ÚR-01 (viz odst. 2 tohoto rozsudku). Ve spojení s ostatními návrhovými body je nicméně bez jakýchkoliv pochybností patrné, že navrhovatel brojí proti způsobu vymezení biokoridoru právě v územním plánu (nikoliv v ZÚR SK), jakož i proti regulativům pro plochy pro ÚSES, na které výslovně odkazuje.
V rozsahu shora specifikované části územního plánu - tedy plochy ZK a plochy ÚSES RBK Dolanka-Tuchoraz s indexem 1F - proto soud přistoupil v mezích uplatněných návrhových bodů k jejímu věcnému přezkumu. Právě v tomto rozsahu tedy napadený územní plán přezkoumával.
Návrh je částečně důvodný.
Podstatná část návrhové argumentace spočívá v tom, že vymezení ploch ZK a biokoridoru nepřiměřeně zasahují do vlastnického práva navrhovatele a nepřiměřeně jej omezují v užívání jeho pozemků.
Z hlediska ochrany vlastnického práva a hodnocení přiměřenosti (a potažmo vhodnosti, potřebnosti a funkčnosti) vymezení konkrétní plochy je naprosto zásadní aktivita vlastníka dotčeného pozemku během pořizování územního plánu. Jak dovodil NSS v rozsudku ze dne 23. září 2013, č. j. 8 Aos 2/2012-59, „pokud účastník řízení bez objektivních důvodů neuplatní řádně své námitky, sám se tímto nedůsledným přístupem zbavuje možnosti, aby jeho námitky byly náležitě vypořádány orgánem přijímajícím napadené OOP a aby poté o zákonnosti takového vypořádání rozhodl soud“. Obdobně v rozsudku ze dne 13. května 2014, č. j. 6 Aos 3/2013-29, NSS vyložil, že „pokud navrhovatel námitky ani připomínky v rámci přípravy územního plánu nepodal, soud se otázkou proporcionality přijatého řešení zabývat nemůže. Rozhodoval by o dané otázce ,v první linii‘, a nahrazoval tak činnost pořizovatele územního plánu.“ (srov. dále např. rozsudek NSS ze dne 18. dubna 2019, č. j. 9 As 65/2019-29, odst. 18 a 19 a v něm odkazovanou judikaturu).
Pakliže byl tedy vlastník dotčeného pozemku při pořizování územního plánu pasivní, nelze se v rámci soudního přezkumu zabývat proporcionalitou napadených regulativů. Výjimku tvoří případy, kdy „zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí“ (rozsudek NSS ze dne 28. května 2014, č. j. 1 Aos 6/2013-55, odst. 36, srov. dále rozsudky NSS ze dne 26. října 2016, č. j. 10 As 183/2016-35, odst. 17, a ze dne 31. ledna 2023, č. j. 5 As 340/2020-34, odst. 67).
V posuzované věci navrhovatel v průběhu pořizování územního plánu uplatnil vůči vymezení ploch ZK a biokoridoru pouze opožděné námitky, k nimž nebylo možné přihlížet (srov. § 52 odst. 4 stavebního zákona). Sám navrhovatel připouští, že se stal vlastníkem předmětných pozemků až po prvním veřejném projednání návrhu územního plánu konaném dne 30. října 2014. Jeho námitky ze dne 2. června 2015, jimiž usiloval o zařazení svých pozemků z ploch ZK mezi plochy RI, tak byly podány opožděně.
Skutečnost, že předchozí vlastník pozemků zůstal při veřejném projednání návrhu územního plánu zcela pasivní, je třeba přičítat toliko k tíži navrhovatele jakožto jeho právního nástupce (srov. rozsudek NSS ze dne 30. července 2024, č. j. 1 As 84/2024-80, odst. 59). Pro úplnost lze…