Itálie je dlouhodobě rájem pro turisty a lidé se do této země rádi vracejí. Toho si jsou dobře vědomi zvolení zástupci vesnice Sambuca di Sicilia, kteří se rozhodli zatočit s nízkou populací. Pro vesnici Sambuca di Sicilia se jedná už o třetí prodejní akci.
V letech 2019 a 2021 už úspěšně prodala několik domů, přičemž u některých tehdy kupní cena začínala na pouhém jednom euru. „Cizinci se hrnou do našich domů, zatím je to hit. Turisté a zájemci o koupi, kteří v současné době cestují do Itálie, a ti, kteří plánují dovolenou na jaře a v létě, se mohou přijít podívat,“ řekl starosta Giuseppe Cacioppo webu CNN.
Předchozí prodeje, které přilákaly zahraniční kupce až ze Středního východu, podle dostupných informací pomohly oživit tamní ekonomiku přílivem 20 milionů eur.
Původní obyvatele z vesnice vyhnalo zemětřesení, které se jí prohnalo v roce 1968.
Ke koupi domu je třeba složit kauci. Pravidla systému stanoví, že kupci musí dokončit renovační práce na svých domech do tří let, jinak jim hrozí ztráta záruky na její vrácení.
Původ tohoto příběhu začal dávno před jeho aktivní fází. Už několik let jsem během dovolených mlsně obcházel především zchátralé domy na zajímavých místech (tj. všude!), polohlasně mumlaje: „To by se mi líbilo....“ Musel jsem a byl s tím hodně otravný. V počítači mám dokonce složku s printscreeny map řeckých ostrovů, do nichž jsem si zakresloval které části ostrova jsou k životu ideální a kde je naopak „přeturistováno“.
Kdo by měl zájem, může si o doporučení kam NEJEZDIT na dovolenou klidně napsat. Postupem času se z koníčku „objíždění“ ostrovů stala vášeň, nutnost a závislost. Vrcholu dosáhla v letních měsincích 2017 a 2018, kdy jsem stihl šest resp. pět ostrovů na jeden zátah.
Když cestujete sami, má to kromě miliónu nevýhod i jedno pozitivum - nemusíte brát na nikoho ohled. Zatímco v prvním roce to byla improvizace a plán zrozený na poslední chvíli až s přebytkem volných dní (to byl trénink na covid samotku!), v tom druhém jsem naskládal objevovačku čtyř ostrovů s transitním Santorini na začátku a na konci do jediného týdne. Kykládská mise Ios-Folegandros-Milos-Sifnos, 1/1/2/1 noci k objevování míst kde modrá „nebová“ přechází v modrou egejskou a kromě člověkem vystavěné a udržované bílé (na Kykládách neexistuje moc domů s jinou barvou) naleznete už jen stovky odstínů okrové, šedé až hnědé vytvořené přírodou v kopcích a svazích spoře porostlých vprostřed horkého léta dávno vysušenou vegetací.
O Kykládách by se dalo dlouze povídat, teď to jen zjednoduším v tvrzení, že tam hodně fouká a pevnina je tu nejvzdálenější z celé Ellady (na Krétu se dá dostat snadno). O řeckých ostrovech lze právem tvrdit, že je každý jiný (to pokud jste objevitelé) ale taky, že jsou všechny na jedno brdo (když vám stačí jen hotelový bazén a jistota dlouho otevřené jídelny).
Když vám ukážu detail průměrného kopce na Kosu, nepoznáte jestli to není záběr z ostrova Syros nebo z Korfu. Pak se dá ale krajina nafotit druhým pohledem a každé místo se stane jedinečným. Nebo profláklým, vždyť kdo z nás zná jiné místo na Zante, než zátoku Navagio? Nebo vesnici na Santorini, kromě Oi? Každý ostrov tahá z rukávu to „nej“ místo, a uvozovky nejsou náhodou.
Schválně, zkuste si zahrát takovou hru. Napište googlu jméno ostrova, a určete místo které se objeví na nejvíce (obvykle i na prvním) záběrech, obrázek vpravo nahoře z wikipedie nepočítám. Syros bude mít svahy Ermopouli, Naxos Portaru, Paros vesničku Noussa, Mykonos nabídne malé Benátky a větrné mlýny Kato Mili, Folegandros klikatou cestu ke kostelu Panagia, Ios nejnovější řadu iPhone a bez přidaného slůvka island se do Kyklád prostě neproklikáte, a Milos...? Se štěstím se vyhnete důchodci z Vysočiny, ale fotky z ostrova vám pravděpodobně nic neřeknou.
Ne, nezabloudil jsem od původního příběhu v myšlenkách daleko, jenom už teď čtou pouze objevitelé a skuteční milovníci Řecka, ostatní odrolovali pryč.
Když máte itinerář cestovatelského týdne rozdělený na hodiny, jakékoliv opomenutí nebo zpoždění může být zásadní komplikací. Moje komplikace se jmenovala Dionysios Solomos, trajekt společnosti Zante Ferries, na jehož palubě jsem se z Folegandru přepravil na Milos se čtyřhodinovým zpožděním. Stálo mě to delší spánek a síly pak chyběly v průběhu dne.
Projet celý ostrov v podstatě od pláže k pláži (moje obvyklá taktika) znamenalo zdolat přibližně 120 kilometrů, z toho polovinu mimo asfaltové silnice. Že to nebude na skútra, ale na čtyřkolku (quad, ATV, jak se nazývají v půjčovnách), mi bylo jasné předem. Ukázalo se, že sehnat v polovině srpna na Milosu na 24 hodin čtyřkolku, je přinejmenším stejně těžké jako sehnat masku čerta a Mikuláše v červenci. Všechno bylo rozpůjčované nebo rezervované a u těch několika málo zbylých strojů jsem si nebyl jist, jestli to náhodou za tu cenu nechtějí rovnou prodat.
S půjčováním motorky mám za ty roky bohaté zkušenosti, ale tahle situace byla zcela nová! Přitom půjčoven je na ostrově dost. Pouze na několik navštívených ostrovů jsem se v minulosti znovu vracel, ale že na Milos musím ještě, jsem věděl po zhruba dvou hodinách mačkání páčky palcem (přidává se tak plyn).
Příroda se tu nejpozitivnějším způsobem vyřádila a nápadů měla mnoho, když jí hodně pomohla dnes již nečinná sopka. Naopak činné jsou horké prameny v moři nedaleko letiště, doporučuji! Vulkanický původ má koneckonců třeba i Santorini, ale na něm si projdete promenádu dvou vesnic na útesu, zaboříte nohy do tmavého písku v Perisse a v lepším případě se dojedete podívat k majáku.
O mnoho víc toho vidět přes davy lidí nejde a kvůli vysokým srázům skoro nikde nemůžete jít k moři přímo. Na Milosu se dostanete všude, a zásadní výhodu shledávám v dokonalém rozdělení ostrova na neobývanou (západní) a osídlenou (východní) polovinu. Ostrov má tvar přibližně rohlíku položeného užšími konci k severu, takže z konce jednoho cípu na ten druhý je to relativně daleko i když ostrov není velký, ovšem většina míst, které budete chtít navštívit nebo se musíte dopravovat, jsou kousek a není potřeba cestovat několik hodin (jako třeba na Krétě).
Když preferujete turistiku, MTB nebo si zakrosit, a hlavně nepotkávat téměř žádné lidi, jedete na výlet na západ, když tavernu v docházkové vzdálenosti nebo vysedávat v barovém gaučíku, zůstanete v civizované části. Kromě tří pláží, které by se s nadsázkou daly označit jako „řecký standard“ - Plathiena, Papikinou, Achivadolimni, poslední jmenovaná je rájem surfařů a kajtařů, jsou všechny ostatní pláže zcela unikátní a naprosto si nepodobné.
Turističtí průvodci je s oblibou vyčíslují někam k sedmdesáti, nevím, já všechny pláže Milosu nepočítal, ale kdybych měl vyjmenovat pět nejhezčích, byl by to problém. Žebříček pro Milos musí být širší a i tak bychom o předních místech mohli dlouho diskutovat.
Zkrátka a dobře, v roce 2018 jsem naplánoval a v roce následujícím na Milosu uskutečnil jeden ze svých programů pro veřejnost. Jedná se o dovolenou organizovanou pro malou skupinku lidí, kdy je o vše od dopravy z Česka po program na místě a ubytování postaráno. Tedy, z jídelního lístku si už musíte vybírat sami!
Protože můj první „Milos“ za den a pár hodin nebyl zrovna nejlepší logistickou průpravou, střihl jsem si tam, tentokrát v dubnu, ještě čtyři dny k lepšímu obhlédnutí terénu. Červnová dovolená 2019 dopadla pak až na menší nehodu s poškozenou vrtulí člunu na výbornou. Byla to smůla, ale měla se vyvážit brzy.
Pár dní po návratu do Česka jsem objevil na realitních stránkách nemovitost za cenu, nad kterou nebylo nutné přeříkat obligátní „co bys za to nechtěl ty debile jeden“! Měl jsem mimořádné štěstí, nebo snad jsem mu šel naproti? Inzerát byl čerstvý a přesto už se ozvalo několik lidí přede mnou. Reaguje vám padesát lidí, ale skutečný zájem mají tři. Jeden z nich vypadne protože nemá peníze a snažil se vás jen ukecat, a další čeká, jestli se mu ozve jiný prodejce, a vám napsal jen „do zálohy“. Výhodu má prodávající tehdy, když si může svého kupce vybrat. A pak už to šlo bleskově.
Za několik dní jsem se hnal autem ve dvě v noci do Katowic a přes Athény trajektem doplul ještě téhož večera na ostrov. Druhý den jsem strávil „příjemné“ dvě hodiny hledáním té správné uličky, protože ručně kreslený plánek, který mi paní prodávající poslala přes Viber, moc neodpovídal tomu co jsem viděl na místě na vlastní oči. Pokud k nám teď pojedete na ubytování, nebojte, apartmán Milos village už je zakreslen v mapě a kromě toho můžu poskytnout video, abyste viděli v kterém místě přesně máte odbočit (naproti taverně do kopečka ostře doleva). Ale to jsem předběhl, zpátky do července 2019.
Konečně jsem na kopci zahlédl mávající starou paní, tetu majitelky domu na který mám spadeno! V Řecku lze nejstarší obyvatelstvo dělit na dvě skupiny: A) pracovali v cestovním ruchu, a umí anglicky i kdyby jim bylo sto let, anebo B) nepracovali, a neumí a nejsou nutně ještě ani v důchodu. „Teta“ musela být asi kuchařka, jak se později ukázalo až jí odeberu uvozovky, protože i já uměl víc řeckých slovíček než ona anglických. No ale když si jdete prohlídnout něčí barák, vystačíte si i s četným efcharistó.
Prohlédnuto, natočeno, efcharisto para poli. Rychle na oběd, při té příležitosti se vyptávám, jestli nejbližší taverna funguje celoročně (funguje, když zrovna nepříjde Covid), rozeslat video lidem kteří mohou s nemovitostí poradit, spíš abych měl sám před sebou alibi, že nedělám úplnou pitomost. Přeci jen si budu muset hodně půjčit, abych na to dosáhl.
Druhého dne mám ještě půlden než pojede slimák zpátky (říkám tak konvenčním trajektům, které pojmou i náklaďáky, ale jsou oproti osobním katamaránům o polovinu pomalejší), a tak znovu z pláže směr Triovasalos okukovat, fotit a opruzovat (dům není prázdný, někdo v něm ještě stále bydlí), i když už dávno jsem vnitřně rozhodnutý. Píšu na všechny strany, zuřivě komunikuji s prodávající, aby jen proboha už zájemce nehledala, má jej! Jsme sice domluvení, ale znáte to, co dnes znamená slovo, navíc napsané skrz sociální síť člověkem, kterého jste nikdy neviděli.
Od té doby žiji jen projektem. I plánovaná dovolená se musí přizpůsobit, což je z mé strany o to bezohlednější, že po dvou letech už necestuji sám. V srpnu bude potřeba dořešit některé záležitosti a hlavně zaplatit zálohu, od které mě přes známou doporučená řecká právnička odrazuje. Argumentuje tím, že už taky nemusím peníze nikdy vidět.
Z krásného Amorgu, který si ale moc neužiju, netrpělivě míříme na Milos. Součástí „spolupráce“ s protistranou je i zapůjčení apartmánu na druhé straně ostrova. Znovu opakuji, měl jsem štěstí, který jiný prodávající by vám pomohl i s dovolenou? Teď zpětně skoro po roce vím, že podobných lidí potkáte za život jen málo, jestli vůbec.
Jsem moc rád, že za rok co se známe jsme si několikrát vzájemně pomohli a víme, že si budeme pomáhat i nadále! I když zpočátku jsem v tomto svazku byl jen čerpající stranou, po pevném rozkročení se na Milosu (díky korono!) jsem už mohl laskavosti a protislužby i vracet. Což mi připomíná, kdybyste k nám chtěli na ostrov a byli jste víc než čtyři, i tak mi napište, můžu domluvit víc studií a při tom dál ručit za kvalitu servisu.
Dlouhé domlouvání je završeno v porovnání s předchozím krátkou schůzkou v kanceláři u právníka protistrany. Sepisujeme dohodu (řecky a anglicky), o níž až o několik měsíců později zjišťuji, jak právně bezcenná byla (právnička měla pravdu). Naštěstí ji uzavřeli dva čestní lidé, ale to už zase trochu předbíhám.
Mám zaplatit zálohu odpovídající v korunách nejvyšší částce jakou jsem kdy u sebe měl. Během týdne předcházejícího schůzce a cestování po trase Brno-Vídeň-Santorini-Amorgos-Naxos-Milos s sebou pochopitelně obnos nenosím, takže je potřeba jej vybrat. Hodně tisíc euro u sebe prostě mít nechcete ani o minutu víc než je nutné, ani v bezpečném Řecku.
Vědom si toho, že výběr na přepážce, z účtu vedeného v cizí země, by nemusel být levnou záležitostí, znásilňuji bankomat. Potvora elektronická ale nedá víc než dva tisíce, což jsem samozřejmě předem nevěděl, a tak na skútru objíždím celý Adamantas a pak ještě „naší“ aglomeraci Plaka/Triovasalos/Karodromos a v mnoha dalších bankomatech sestavuji totožný požadavek. Uf, šrajtofle připomínající Ráthův vinný sklípek se mi nechce vejít do ledvinky, ale jak už správně tušíte, alespoň u mě to dopadlo dobře.
A začíná doba nepříjemná. V Česku vyběhám nezbytnosti a díky několika přátelům můžu poměrně rychle konstatovat: můj účet je připraven. Teď ovšem se láme pita v Řecku, resp. měla by se lámat. Začíná se papírovat, nebo aspoň si to myslím.
Paní prodávající komunikuje skvěle, píšeme si prakticky denně. Jenomže kromě menší úpravy v katastru napravující nějaké nesrovnalosti víc dělat nemůže, zeměměřič dorazil brzy, digitální výstup předal taktéž v rozumném čase, jeho služby jsou zaplaceny, teď už si musí pohnout notářka, která podle řecké legislativy připraví smlouvu a posvětí transakci.
V Řecku prostě neexistuje, že byste si smlouvu sepsali sami, hodili to na katastr a mohli bydlet. Digitální katastr tu nefunguje, resp. pomalu se teprve vytváří. Veškeré smlouvy jdou přes veřejného notáře a co on sepíše, to je zákon. Souhlasil jsem s výběrem notářky, která přímo na ostrově bydlí. Její manžel zároveň zastupuje protistranu. Křehký tenký led, jsem si toho vědom, ale jednání s majitelkou, jejím právníkem i manželkou právníka - naší notářkou, mě dostatečně uklidňuje. Všichni jsou příjemní, profesionální, a notářství je koneckonců nadřazeno i jejich svazku manželskému. Nebo ne?
Doba nepříjemná je čím dál nepříjemnější. Na účtu mi leží peníze které jsem chtěl už dávno převést do Řecka, informace od majitelky jsou sice podrobné, ale všechny tak nějak končí tvrzením, že notářka je pomalá a ještě nemá připravené dokumenty. Bude to prý určitě do konce října, pak listopadu (zálohu jsem platil začátkem srpna), pak licitujeme aby se to stihlo aspoň do Vánoc.
Notářka, kterou mám mezi přáteli na FB, mezitím dovolenkuje v New Yorku, něco z papírování už je prý dokončeno a měla to poslat mojí právničce, ale jak správně tušíte, nestalo se. O nejbližší taverně jsem psal ve 3. Začátkem ledna je v celém Řecku vyhlášena stávka notářů. Notářů! Tohle prostě nevymyslíš, asi teď budu čekat, kdy začnou stávkovat ještě sklenáři, družinářky a veterináři.
Argumentuji, že když nelze smlouvu v době stávky podepsat, šlo by ji aspoň připravit, konečně už sakra! Notářka nedělá vůbec nic, nekomunikuje, jen několikrát slíbila právničce, že něco pošle. S majitelkou si postupně rozšiřujeme náš slovník o anglické vulgarismy,v nichž „cunt“ je něco na úrovni „ta zlá paní“.
Mezitím v půlce ledna letím na ostrov na otočku na víkend, vezu s sebou z Česka pana stavitele, jenž přijal zakázku a bude pro mě dům rekonstruovat. Původní záměr byl, že se u něj v průběhu přípravného období stavařině zlehka přiučím, a skutečně jsem hodně půldnů strávil na stavbě. Jenomže bez pořádné praxe si sami solidně tak maximálně přišroubujete držák na vařečky a zametete dvorek, ale většinu věcí stejně budete dělat celou věčnost a na výsledku bude ta fušeřina hrozně a hrozivě vidět.
Letíme přes Atény se zastávkou sloužící k průzkumu sortimentu řeckých hobby marketů. Kupuju svou první řeckou aku vrtačku, obhlížíme všechno od solárních panelů ohřívajících vodu až po příbory. Nejvíc času samozřejmě trávíme výběrem obkladů a věcí které za měsíc z Česka určitě autem nepovezu.
Odpolední let na Milos je kvůli silnému větru zrušen, bleskově se busem přesouváme do Pirea a stíháme aspoň večerní trajekt. Místo ve tři odpoledne začneme ve tři v noci... To není nejlepší začátek, protože za den a půl už zase letíme do Vídně.
Kontrola odborným okem pro mě ale dopadá dobře - dům je postavený bytelně, materiály jsou kvalitní, co půjde zachovat, zůstane zakomponováno v apdejtu. Vlastním tak mramorové prahy a parapety, no kdo to má! To jsem se ale nějak rozohnil, dům vlastně pořád ještě není můj. Vracíme se zpět do Atén, tentokrát už letecky, a ikdyž ještě před pár dn...
tags: #smazena #dum #na #prodej