Evropská unie usiluje o naplnění cílů stanovených ve svých Smlouvách prostřednictvím různých právních aktů. Tyto akty se liší svou právní závazností, přičemž některé jsou závazné v celém svém rozsahu pro všechny členské státy, zatímco jiné stanovují pouze cíle, jejichž dosažení je ponecháno na vnitrostátních právních předpisech.
Nařízení je právně závazný akt, který platí v celém svém rozsahu a je přímo aplikovatelný ve všech členských státech Evropské unie.
Směrnice stanovuje cíl, kterého musí všechny země EU dosáhnout. Jednotlivé členské státy si však samy určují, jakým způsobem tyto cíle implementují do svých vnitrostátních právních předpisů.
Rozhodnutí je závazné pro ty, kterým je určeno (např. pro konkrétní členský stát nebo obchodní společnost), a je přímo použitelné. Příkladem může být rozhodnutí Rady umožňující Chorvatsku přijmout euro od 1. ledna 2023.
Stanovisko představuje nezávazný způsob vyjádření orgánu EU k určité otázce. Vydáváno může být hlavními orgány EU, Výborem regionů nebo Evropským hospodářským a sociálním výborem. Tato stanoviska slouží k vyjádření pohledu z regionální či socioekonomické perspektivy během legislativního procesu.
Zatímco právo si často představujeme jako svět paragrafů a soudních síní, některé právní profese stojí v první linii reality. Jednou z nich je práce soudního exekutora, která bude tématem přednášky "Když se právo potká s realitou: Skutečné případy z terénu".
Přednášku povede JUDr. Ing. Martin Štika, Ph.D., soudní exekutor z Hradce Králové. Posluchači se seznámí s právem v okamžiku, kdy přestává být pouhým textem v předpisech a stává se přímým kontaktem s lidskými osudy, konflikty a praktickými překážkami. Na reálných příkladech z praxe budou představeny:
Mobiliární exekuce, často vnímána zjednodušeně či emotivně, je ve skutečnosti odborně i lidsky mimořádně náročná činnost, kde se zákonný rámec střetává s nepředvídatelnými situacemi každodenního života.
Akce se koná ve středu 18. 3. v Čiperově vile (suterén). Nutná rezervace předem.
Noc práva je večer a noc plná přednášek, divadelních představení, promítání a exkurzí s cílem popularizovat právo pro širokou veřejnost a vytvořit prostor pro neformální setkávání právnické obce.
Plénum Ústavního soudu svým nálezem ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/17 ze dne 11. února 2020 zamítlo návrhy na zrušení klíčových ustanovení zákona o střetu zájmů. Tímto rozhodnutím zůstává v platnosti omezení pro členy vlády, kteří nadále nemohou provozovat rozhlasové a televizní vysílání ani vydávat periodický tisk.
Emeritní soudce Ústavního soudu JUDr., PhDr. Stanislav Balík, Ph.D. označil nález za důležitou ochranu proti budoucím střetům zájmů u veřejných činitelů a zdůraznil, že zákon dává politikům možnost svobodně se rozhodnout, zda budou podnikateli, nebo se budou věnovat politice.
Evropa se znovu potýká s tématy, která považovala za uzavřená, jako jsou obranyschopnost, energetická bezpečnost a limity zelené transformace. Podle Tomáše Salomona, šéfa České spořitelny, se mění základní předpoklady evropského ekonomického modelu.
Bankovní sektor zaznamenal zásadní proměnu přístupu ve dvou oblastech: zbrojním průmyslu a ESG (Environmentální, sociální a správní řízení).
Česká spořitelna se historicky podílela na financování českého obranného průmyslu, který se nyní musí výrazně posílit. To vyžaduje budování dodavatelských řetězců, technologický posun a značné finanční zdroje, spolu se společenskou a politickou akceptací rozvoje tohoto odvětví.
Navzdory rekordním úsporám mají Češi nízkou ochotu riskovat, což může brzdit ekonomický růst. Po období nízkých úrokových sazeb se spořicí účty staly nástrojem ochrany proti inflaci, nicméně dlouhodobá aktiva českých domácností často nereagovala na inflaci. Banky se snaží motivovat klienty k pravidelnému a diverzifikovanému investování, s rostoucím zájmem zejména u mladší generace.
Odpovědnost za přestupek se standardně posuzuje podle zákona účinného v době jeho spáchání. Pokud je však pozdější zákon pro pachatele příznivější, aplikuje se tento (princip lex mitior), vycházející ze zásady zakotvené v Listině základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud stanovil pravidla, kdy se princip lex mitior neuplatní, zejména v případech, kdy:
Příklady z oblasti regulace poštovních služeb a cenové regulace nakládání s komunálním odpadem ilustrují, kdy soudy aplikovaly tyto výjimky.
V případě provozovatele potravinářského podniku, který neinformoval o příchodu zvířat, Nejvyšší správní soud aplikoval princip lex mitior, jelikož dočasné zpřísnění informační povinnosti nesplňovalo podmínky pro výjimku z jeho použití.
V případě nedodržování práva EU vnitrostátními soudy vzniká otázka náhrady škody. Český zákon o odpovědnosti za škodu vyžaduje předchozí zrušení nezákonného rozhodnutí, což může být problematické, pokud jde o rozhodnutí nejvyšších soudů.
Soudní dvůr EU v kauze Köbler dovodil, že odpovědnost státu je nutná i ve vztahu k rozhodnutím vnitrostátních soudů, jejichž rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky. Podle SDEU by členské státy měly umožnit dotčeným osobám uplatnit toto právo vhodným právním prostředkem.
Požadavek předchozího zrušení rozhodnutí soudu poslední instance byl SDEU v případu Ferreira označen za závažnou překážku bránící účinnému uplatňování unijního práva. Česká právní úprava by měla být přizpůsobena unijnímu právu, přičemž obecný soud by měl rozhodnout o náhradě škody i v případě, že rozhodnutí nebylo zrušeno.
Soudcovské dotváření práva je moderní fenomén, který po roce 1989 přispěl k překonávání právního formalismu. Otázkou zůstává, zda současná judikatura nepřekračuje hranice aplikace zákonů a sama nevytváří primární normy.
Test proporcionality, původně z německé soudní praxe, je užitečný při vyplňování mezer v zákoně nebo při poměřování různých právních norem a hodnot. Jeho použití v případech, kdy je jazykové vyjádření zákona jednoznačné, však může být problematické, jelikož kompetence poměřovat hodnoty přísluší primárně zákonodárci a Ústavnímu soudu.
Příklad propuštění policisty za podnikání ilustruje situaci, kdy Krajský soud aplikoval test proporcionality na ustanovení, které bylo dle Ústavního soudu třeba zrušit, čímž podle názoru autora textu překročil své kompetence.
Právo na informace je v české Listině základních práv a svobod zakotveno v čl. 17. Zda toto právo zahrnuje i pozitivní závazek státu informovat, je předmětem diskuse.
Autor se přiklání k názoru, že pozitivní závazek státu informovat lze dovodit již z čl. 17 odst. 1 Listiny.
Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) se dlouho oscilovala mezi chápáním práva na informace jako svobody bez povinnosti státu informovat a uznáním pozitivního závazku státu. Aktuální judikatura ESLP uznává omezené právo na přístup k informacím pro subjekty plnící roli "hlídacích psů demokracie".
Listina základních práv a svobod zavazuje orgány veřejné moci. Povinným subjektem z hlediska práva na informace jsou tedy orgány státu a veřejnoprávních korporací. Soukromé subjekty nemají tuto ústavní povinnost, ačkoli zákon jim ji může uložit.
Nález Ústavního soudu ve věci ČEZ upozornil na potřebu konkretizovat v zákoně subjekty s povinností poskytovat informace. V současné době se debatuje o tom, zda § 8b InfZ dopadá i na poskytování informací o platech, přičemž judikatura rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu se přiklání k jeho aplikaci.
tags: #stretnuti #pravni #upravy #s #realitou