Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, mezinárodně uznávaná instituce zaměřená na užité umění, design a řemesla, je významným kulturním a architektonickým skvostem České republiky. Jeho historie sahá až do 19. století, kdy reagovalo na potřebu zachovat a prezentovat umělecká řemesla v době nastupující masové průmyslové výroby.
Založení muzea v Praze v roce 1885 odráželo dramatický vývoj české společnosti. Po vzniku podobné instituce v Brně v roce 1873 se pražské muzeum brzy stalo důležitým kulturním a vzdělávacím centrem v Českých zemích, tehdy součásti Rakousko-Uherska. Nepříznivý dopad průmyslové revoluce na estetický vzhled a kvalitu výrobků byl dlouhodobě předmětem oprávněné kritiky umělců, teoretiků i veřejnosti. Myšlenka zřízení stálé expozice uměleckého a uměleckého průmyslu v Praze se uskutečnila prostřednictvím výstavy pořádané spolkem Arkadia v roce 1861 na Staroměstské radnici.
Dalším zdrojem inspirace bylo založení podobné instituce - South Kensington Museum (dnešní Victoria and Albert Museum), které bylo otevřeno v Londýně v roce 1852 a původně obsahovalo sbírku předmětů uměleckého a uměleckoprůmyslového umění. V roce 1868 ve spolupráci s vídeňským muzeem uspořádala Pražská obchodní komora na Žofíně výstavu předmětů získaných z mezinárodní výstavy Exposition Universelle d'Art et d'Industrie de 1867, doplněnou o historická umělecká řemesla převážně ze sbírky Vojtěcha Lanny, který se stal nejvýznamnějším donátorem a sponzorem muzea.
Muzeum bylo postaveno díky Obchodní a živnostenské komoře, která již v roce 1875 otevřela malou, ale stálou expozici ručně vyráběných předmětů v dnešním domě Platýz na Národní třídě; tehdy to byl rodinný palác Porgů z Portheimu. Stejný důvod stál za otevřením Odborné školy pro zlatnické umění a příbuzná řemesla Komorou v roce 1873. Když Česká spořitelna nabídla Obchodní a živnostenské komoře nové výstavní prostory v nově otevřeném Rudolfinu, muzeum mohlo být skutečně založeno. To se stalo v roce 1885, kdy muzejní činnost začala první skutečnou výstavou v Rudolfinu, s první stálou expozicí otevřenou v roce 1886 a o rok později zpřístupněnou knihovnou s badatelnou.
Nová budova pro muzeum byla postavena v letech 1897-1901 podle projektu architekta Josefa Schulze (1840-1917). Jedná se o reprezentativní architekturu na místě, považovaném dnes spolu s ostatní zástavbou přilehlého Palachova náměstí za jeden z nejzdařilejších urbanistických celků Prahy 19. století. Budova byla postavena v novorenesančním italském stylu. Muzeum má podélnou dispozici s akcentovaným středovým rizalitem.
Výstavba muzea spadá do závěrečného období historismů, pro které byl příznačný slohový synkretismus. Ve cviklech zvýšeného přízemí hlavního průčelí je bohatá plastická figurální výzdoba, symbolicky připomínající poslání muzea. Vlevo jsou reliéfy uměleckých řemesel od sochaře Antonína Poppa (tkalcovství, košíkářství, vyšívačství a krajkářství, zlatnictví a klenotnictví, platnéřství, zámečnictví, zvonařství a cínařství). Vpravo jsou reliéfy z dílny Bohuslava Schnircha (brusičství, řezbářství, tisk, výroba a výzdoba knih, kamenictví, sklářství, hrnčířství a výroba porcelánu). Schnirch je rovněž autorem plastických heraldických znaků českých měst, která se proslavila svou uměleckoremeslnou výrobou. Tyto erby jsou umístěny mezi okny prvního patra.
Vstupní vestibul a reprezentativní schodiště projektoval architekt Josef Schulz v neorenesančním italizujícím stylu. Charakterizují jej vysoké toskánské sloupy zdůrazňující tektoniku, mramorové obklady, intarzované dveře, bohaté štukatury i malované dekorace. Při vstupu do druhého patra se nachází cyklus monumentálních nástěnných maleb s náměty uměleckých řemesel od Ferdinanda Herčíka.
Dominantou schodiště, jež se pohledově uplatňuje jak při vstupu do muzea, tak při pohledu z prvního patra, jsou dvě velké barevné vitraje s dedikačními nápisy a daty. Vitraj vlevo představuje umělecký průmysl s ústřední alegorickou postavou dámy v historizujícím kostýmu a s nautilskou číší v ruce. Po stranách jsou rozmístěny drobnější postavy žen v antikizujících oděvech, mezi nimiž podle atributů poznáváme vlevo alegorii sklářského průmyslu se sklářskou píšťalou a skleněnou číší a naproti alegorii rytectví s rytinou známého autoportrétu Albrechta Dürera a umělcovým monogramem.
Na vedlejší vitraji je uprostřed alegorie malířství držící v rukou paletu a štětec. Vlevo od ní je alegorie sochařství s drobnou plastikou atleta a naproti stojí alegorie architektury s kružidlem a nákresem půdorysu základního antického chrámu typu „in antis“.
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze shromažďuje a uchovává pro budoucí generace příklady historických a současných řemesel, užitého umění a designu - v národním i mezinárodním kontextu. Hlavní stálá expozice "ART, LIFE. Umění pro život" zobrazuje přes 1300 exponátů a nachází se v historické budově v Josefově, poblíž Starého židovského hřbitova a Rudolfina. Muzejní sbírky zahrnují dekorativní a užité umění a design od pozdní antiky po současnost s důrazem na evropské předměty, zejména umělecká řemesla vytvořená v českých zemích.
Po důkladné rekonstrukci bylo muzeum znovu otevřeno s třetím patrem výstavního prostoru a poprvé je veřejnosti otevřena relaxační zahrada. Muzejní obchod byl přestavěn a je zde také nová restaurace. Skleněná expozice je jednou z nejrozsáhlejších v Evropě a je sama o sobě důvodem k návštěvě, ale muzeum nabízí mnohem více: keramiku a porcelán, textil a módu, hračky, šperky, stejně jako grafiku a fotografie. Hlavním tématem je umění v pohybu života. Vše kolem nás vstupuje do lidského života, doprovází ho a transformuje funkčně i symbolicky. Umění a design tak spoluvlivňují životní styly a scénáře a modely lidského chování. Jsou zapojeny do rituálů a oslav, do objevování světa a jeho ovládání. Umění transformuje tyto aspekty života do nesčetných projevů, ať už jde o liturgické předměty používané při procesích a mši od středověku, artefakty v renesančních kuriozitních skříních, které naznačují mikrokosmoské hádanky, devatenáctisté-stoleté dědictví spojené s blízkostí rodinného krbu, nebo oblečení a šperky, které zdobí a formují lidské tělo.
Mezi nejznámější mecenáše muzea patřil Bohumil Bondy, předseda Obchodní a živnostenské komory, Václav Němec, bývalý předseda správní rady muzea, císařský rada Josef Wohanka a další. Nejštědřejší mecenáš ze všech, úspěšný sběratel a vynikající znalec, rytíř Vojtěch Lanna, daroval muzeu mimo jiné polovinu svých drahocenných sbírek skla, což dodnes umožňuje prezentaci podrobného vývoje skleněných památek od starověku po současnost.
Po rekonstrukci obnovila svou činnost také knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze, která je největší českou veřejnou odbornou knihovnou specializovanou na volné a užité umění, architekturu a design. Fondy knihovny jsou budovány od roku 1887, kdy se knihovna poprvé otevřela veřejnosti. Ve studovně byl zachován původní mobiliář Josefa Schulze a také barokní knihovní skříně z piaristického kláštera v Benešově, instalované při stavbě muzea v letech 1897 až 1900. Největší česká knihovna specializovaná na umění a příbuzné obory je nedílnou součástí muzea. Disponuje 172 000 svazky, včetně autoritativních uměleckých encyklopedií, slovníků umělců, komplexních děl z ikonografie, topografie a heraldiky. Kromě uměleckých knih a dalších odborných publikací obsahuje knihovna řadu referenčních příruček a periodik.
V nové vstupní hale v parteru muzea s bezbariérovým přístupem přes zahradu ze Široké ulice se nachází muzejní obchod firmy Modernista.
Muzeum se rovněž věnuje pořádání přednášek a speciálních výstav, jako byla například výstava "Qubus: The Beautiful Beast / Boj s krásou" nebo přednáška mezinárodně uznávané specialistky Anne Cartier-Bresson o historii fotografických procesů a jejich konzervaci.
tags: #umeleckoprumyslove #museum #v #praze #pudorys