Film Úsměvy smutných mužů, režiséra Dana Svátka, je hořkosladkým snímkem plným katarzí, ale i naděje, který míří do kin. Děj se odehrává převážně v protialkoholní léčebně, kde se setkává různorodá skupina mužů trpících závislostí na alkoholu. Film je natočen podle knihy Josefa Formánka, který si sám prošel závislostí a dnes úspěšně abstinuje.
Hlavní postavou je Josef F., úspěšný podnikatel, který ztratil pocit, že mu svět leží u nohou, a nyní čelí realitě, kdy přichází o svou rodinu. Trvá mu čas, než pochopí, že říkat pravdu sobě i ostatním je jediná možná cesta. Stejně jako v knize, i ve filmu se podařilo zachovat deníkový charakter díky občasnému čtenému komentáři hlavního hrdiny. Charakteru filmu pomáhají i občasné flashbacky a kamera, které divákovi pomáhají pochopit životy, chování a následné uvažování jednotlivých postav.
Flashbacky pomáhají postupně pochopit jednotlivé příběhy postav, které Josef F. v léčebně potkává. Jejich příběhy se mnohdy zdají až absurdní, ale zároveň člověka vtáhnou do světa, kde život začala ovládat alkoholová závislost, kterou autor nazývá „černým drakem“. Režisér Dan Svátek dokáže barvitě a s přirozenou syrovostí převést na plátno celé vyprávění.
Pro film se podařilo sestavit skvělé obsazení. Roli Josefa F. ztvárnil David Švehlík, který podává výtečný výkon. Další výraznou postavu Milana P., který žije mimo tento prostor i čas, si zahrál Jaroslav Dušek. Mezi dalšími klienty léčebny se objevili Ondřej Malý, Ivan Franěk, Jiří Maryško, Jaroslav Plesl, František Černý, Karel Ondrka a Rostislav Novák st. Roli manželky hlavního hrdiny přijala Marika Šoposká a jako lékařka se v prostředí léčebny objevila Simona Babčáková.
Další rozměr snímku dodává kromě dobré kamery Jakuba Šimůnka i výtečný soundtrack. Jeho autorem je Ondřej Havlík alias Endru, jeden z nejlepších evropských beatboxerů a vícemistr v hudebním loopingu. Pro multitalentovaného Havlíka je to první filmová spolupráce a použití takového druhu hudby je velmi originální.
Film Úsměvy smutných mužů zanechává po zhlédnutí zvláštně očišťující pocit. Přináší na plátna kin důležité téma, neboť v alkoholismu se Česká republika drží na jedněch z nejvyšších příček světového žebříčku. Pozitivní ale je, že film si v sobě uchovává prostor pro naději, přestože reflektuje tak vážný problém. Režisér Dan Svátek dovede zachytit nervní euforii pitky i nebezpečí, které se za ní skrývá.
Téma filmu není v české kinematografii originální ani ojedinělé. Tíživé osudy a konce alkoholiků vykreslily již dříve filmy jako Dnes naposled (1958), Tažní ptáci (1983) či Dobří holubi se vracejí. Nynější film Dana Svátka se od nich liší tím, že vedle vyobrazení závislosti na alkoholu netematizuje nic dalšího, ale dokáže koloběh závislosti a prostředí léčebny vykreslit natolik věrně, že pozornost diváků udrží až do konce. To je zčásti dáno i hereckými výkony a proměnou intelektuála ve zvíře a zpět, kterou Svátek zachycuje bez přílišných manýr.
Film je spíše terapií a mementem než silnou uměleckou výpovědí, ale dokáže zachytit nervní euforii pitky i nebezpečí, které se za ní skrývá, k čemuž mu dopomáhá nejen manický střih, ale především hudba Ondřeje Havlíka.
Premiéra filmu proběhla 12. července. Režisér Dan Svátek na sebe upozornil již dříve filmy jako Stockholmský syndrom nebo Hodinu nevíš. Natáčelo se v centru Českých Budějovic a v krajině České Kanady.
tags: #usmevy #smutnych #muzu #realita