Evropská unie v období 2023-2027 přerozdělí mezi zemědělce téměř 264 miliard eur, což představuje zhruba třetinu unijního rozpočtu. Společně s národními programy má do sektoru směřovat 307 miliard eur z veřejných peněz. Přibližně dvě třetiny této částky tvoří přímé platby určené na udržení příjmů zemědělců.
Rozhodování o tom, jak s evropskými finančními prostředky naloží, je v kompetenci jednotlivých členských států, pokud jejich plány odpovídají hlavním principům společné zemědělské politiky. Jedním z těchto principů je zvýhodnění menších farem. Tyto farmy, ačkoliv tvoří páteř evropského zemědělství, postupně ubývají.
Podle údajů Eurostatu z roku 2020 v unii existovalo 9,1 milionu farem, což je o 37 % méně než v roce 2005. Dřívější pravidla EU neukládala státům povinnost zvyšovat podporu malým a středním zemědělským podnikům, a každý stát si tuto problematiku řešil po svém.
„Pokud se ukazuje, že se podniky i nadále zvětšují a malé zanikají, je jasné, že takové opatření není dostatečné. Nebrání tomu, že se z dotací zvětšují zisky i velkých zemědělských podniků,“ uvádí se v materiálu. Evropská unie proto přišla s návrhem, aby země ve větší míře přesunuly finance od velkých k malým a středním podnikům, tedy aby účinněji zacílily přímé platby.
V roce 2020 bylo v EU evidováno 9,1 milionu farem, což představuje pokles o 37 % oproti roku 2005. Tento trend ukazuje na postupné slučování menších farem do větších celků. Většina zemědělských podniků v EU je charakterizována jako malé a střední podniky, často rodinného typu.
V roce 2016 bylo v Evropské unii (EU) pro zemědělskou produkci využíváno více než 171 milionů hektarů půdy, což představuje přibližně 40 % celkové rozlohy EU. Na této půdě hospodařilo přibližně 10,3 milionu hospodářství.
Většina zemědělských podniků v EU patřila mezi malé: dvě třetiny měly výměru menší než 5 hektarů. Naopak 3 % zemědělských podniků EU o velikosti 100 ha nebo více hospodařila na více než polovině zemědělské plochy EU. Ačkoli průměrná velikost zemědělského podniku v EU byla v roce 2016 16,6 ha, medián se pohyboval pod 5 ha.
Mezi členskými státy jsou patrné značné rozdíly. V Rumunsku devět z deseti farem (92 %) bylo menších než 5 ha, zatímco pouze 0,5 % farem hospodařilo na 50 ha a více a obhospodařovalo 51 % zemědělské půdy. Větší farmy (nejméně 50 hektarů) byly častější v Lucembursku (52 %), Francii (41 %), Velké Británii (39 %) a Dánsku (35 %).
Polovina celkového obratu v zemědělství EU pochází ze zemědělské produkce Francie, Německa, Itálie a Španělska. Z 10,3 milionu farem v EU mělo 4 miliony standardní ekonomický výstup pod 2 000 EUR a podílely se pouze 1 % na celkové zemědělské produkci. Naopak 296 000 hospodářství (3 % všech podniků) s výstupem nad 250 000 EUR ročně, generovalo 55 % celkové evropské zemědělské produkce.
V roce 2020 pracovalo v EU zhruba 8,7 milionu lidí v zemědělství na plný úvazek, což představuje 4,2 % pracovní síly EU. Odhadovaná celková pracovní síla v zemědělství je však vyšší, přibližně 17 milionů lidí.
Průměrný věk zemědělců se blíží konci profesního života. V roce 2016 byla jedna třetina (32 %) zemědělců starší 65 let, zatímco pouze 11 % bylo mladších 40 let. Mladí zemědělci jsou nejméně zastoupeni na Kypru (3,3 %), v Portugalsku (4,2 %) a ve Velké Británii (5,3 %). V České republice podíl zemědělců starších 60 let činí přes 14 %, přičemž nejsilnější věkovou skupinou jsou zemědělci ve věku 45-59 let (42,5 %).
Zemědělské profese stále dominují muži. V EU je pouze asi 29 % vedoucích zemědělských podniků tvořeno ženami. Mezi mladými zemědělci do 40 let je podíl žen ještě nižší (23 %).
Rodinné farmy tvoří základ evropského zemědělství. Přes 86 % lidí pravidelně pracujících v zemědělství v EU jsou jedinými vlastníky farem nebo jejich rodinnými příslušníky. V některých členských státech, jako je Polsko, Slovinsko, Chorvatsko a Irsko, tvoří práce rodinných příslušníků 90 % veškeré zemědělské práce.
V České republice je do zemědělství na rodinných farmách zapojeno pouze 25 % lidí. Toto číslo je nižší než ve většině ostatních členských států EU, kde rodinné podnikání tvoří významnou část pracovní síly.
Společná zemědělská politika EU (SZP) stanovuje soubor podmínek, které musí zemědělci splnit, aby získali dotace. SZP je předmětem diskusí, často kritizována za nevyvážené rozdělení (cca 80 % dotací připadá na 20 % zemědělců) a za nedostatečnou účinnost, neboť příjmy zemědělců zůstávají o zhruba 40 % nižší než průměrné mzdy v ostatních odvětvích.
Nejvíce prostředků v rámci SZP směřuje na přímé platby zemědělcům. Druhým pilířem je program rozvoje venkova. Výdaje na SZP v období 2014-2020 dosáhly 408,3 miliardy eur, přičemž 71,3 % šlo na přímé platby, 24,4 % na rozvoj venkova a 4,3 % na tržní opatření.
Výdaje na SZP postupně klesají. V roce 2022 tvořily 23,6 % celkových unijních výdajů. Nejvíce prostředků v rámci SZP v roce 2021 čerpala Francie (17,1 %), následovaná Španělskem (12,5 %), Německem (11,2 %) a Itálií (10,5 %).
V roce 2022 zaujímala plocha využívaná pro ekologickou zemědělskou produkci v EU téměř 17 milionů hektarů, což představuje více než desetinu zemědělské půdy. Mezi lety 2012 a 2022 se ekologicky obhospodařovaná půda rozšířila o 79 %.
Unijní strategie Farm to Fork si klade za cíl, aby do roku 2030 bylo 25 % zemědělské půdy obhospodařováno ekologicky. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) by však EU musela téměř zdvojnásobit současné tempo pokroku, aby tohoto cíle dosáhla. Při současném tempu růstu by EU do roku 2030 dosáhla pouze 15% podílu ekologického zemědělství.
V roce 2022 vedla v EU v ekologickém zemědělství Francie s 2,9 milionu hektarů (17 % celkové ekologické plochy EU), následována Španělskem (2,7 mil. ha), Itálií (2,3 mil. ha) a Německem (1,6 mil. ha). Těchto pět zemí dohromady představovalo 56 % celkové ekologické plochy EU.
Zeměmi s nejvyšším podílem ekologicky obhospodařované plochy byly Rakousko (27 %), Estonsko (23 %) a Švédsko (20 %). Naopak Irsko, Bulharsko a Malta měly v roce 2022 méně než 5 % své půdy v ekologickém zemědělství.
Polsko bylo jedinou zemí EU, která v uplynulém desetiletí zaznamenala pokles podílu ekologicky obhospodařované půdy.
Udržitelné hospodaření s půdou je klíčové pro boj proti ztrátě biologické rozmanitosti. Model vyvinutý unijním výzkumným střediskem ve spolupráci s Eurostatem odhaduje, že průměrný občan EU v roce 2021 využíval k pokrytí svých ročních potřeb 0,26 hektaru orné půdy, což je více než celosvětový průměr (0,19 ha).
V letech 2014 až 2021 byla EU čistým dovozcem produktů z orné půdy. V roce 2021 EU dovezla produkty z orné půdy o rozloze 50 milionů hektarů a vyvezla 28 milionů hektarů. Domácí využití orné půdy v EU činilo 94 milionů hektarů.
Hlavními zeměmi, z nichž EU dovážela plodiny z orné půdy, byly Argentina, Brazílie a Ukrajina. Šlo především o rostlinné oleje, olejniny a zbytky z potravinářského průmyslu.
Průměrná velikost českých farem je výrazně větší než v mnoha jiných evropských zemích. Zatímco v Polsku je průměr 11,42 hektaru, v ČR dosahuje přibližně 130 hektarů. Podle předsedy Zemědělského svazu ČR je výhodou českého zemědělství právě větší velikost farem v kontextu EU, která umožňuje levnější produkci a lepší přístup k financování a specializovaným zaměstnancům.
Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal upozorňuje na nezdravé konkurenční prostředí způsobené odlišnou mírou podpory v jednotlivých státech a propojeností evropského trhu. Cena produkce se liší v závislosti na nákladech a dotačních podmínkách.
Čeští zemědělci čelí konkurenci ze zemí s nižšími náklady na práci a daně, jako je například Polsko. Velké firmy v USA, Kanadě, na Ukrajině, v Argentině a Austrálii mají farmy podstatně větší než v ČR, což ovlivňuje světové ceny.
České zemědělství se potýká s koncentrací zpracování mléka do rukou několika velkých hráčů. Deset největších firem v roce 2022 zpracovalo 76 % dodávek mléka. Zároveň se 23 % produkce mléka vyváží, zatímco 46 % tuzemské spotřeby mléčných výrobků se dováží.
V Polsku je základní platba na hektar vyšší než v ČR. Redistributivní platba na prvních 150 hektarů v ČR je poměrně radikální (23 % přímých plateb), což je v EU nadprůměrné. Tato politika však čelí kritice ze strany větších zemědělců, kteří upozorňují na nízkou základní sazbu a potenciální problémy s náročnější produkcí.
Kvalita půdy v České republice se dramaticky zhoršuje, což je způsobeno nadměrným zatížením a nedostatečnou péčí o půdu a vodní zdroje. Zhoršování stavu půdy se děje exponenciálně.
Hlavními příčinami eroze jsou velké půdní celky v kombinaci s členitou krajinou, což vede k větrné a vodní erozi. Ztráta svrchní vrstvy půdy snižuje úrodnost a konkurenceschopnost zemědělství. Podle Ministerstva zemědělství je erozí ohroženo 12-15 % půdy, přičemž z jednoho hektaru může ročně zmizet až 10 tun zeminy.
Přestože existují restriktivní mechanismy pro erozně ohrožené půdy, jejich účinnost je zpochybňována. V některých velkých podnicích přetrvává špatná praxe, která vede k erozi půdy.
Stát má nástroje k boji proti erozi, například prostřednictvím dotací. Zemědělci by měli mít hrozbu ztráty dotací při nesprávném hospodaření. Asociace soukromého zemědělství navrhuje konkrétní postupy, ale státní správa často přešlapuje na místě.
Většina sedláků na rodinných farmách, kteří obhospodařují vlastní půdu, má jiný přístup k hospodaření a snaží se půdu nepoškozovat. Rodinné farmy, které hospodaří na stejných pozemcích po generace, mají silný vztah k půdě a snaží se ji předat v lepším stavu.
Spotřeba hnojiv závisí na řadě faktorů, včetně velikosti populace, dostupnosti živin, technologie, ekologických faktorů a finančního postavení farmářů. Pro pochopení budoucí spotřeby hnojiv je klíčové znát konečné spotřebitele - pěstitele.
Mezi hlavní změny ve farmářství EU patří:
Tyto změny přinášejí jak hrozby (např. zastaralé distribuční systémy), tak příležitosti (např. segmentace trhu, prodej přímo velkým farmám).
tags: #velikost #zemedelske #pudy #v #eu