Rezidenční větrání má za úkol především hygienickou výměnu vzduchu v objektu. Moderní snaha o úspory energie klade vysoké požadavky na obálku budovy, čímž se snižují tepelné ztráty prostupem. Na celkové energetické náročnosti tak roste podíl tepelných ztrát větráním. Nedostatek čerstvého vzduchu, vysoká koncentrace oxidu uhličitého, nadměrná vlhkost, prach a hluk z vnějšího prostředí - to vše jsou aspekty interního mikroklima, které mohou negativně ovlivňovat naše zdraví. Ve vnitřních prostorách přitom trávíme většinu času, a proto je kvalitní vnitřní prostředí budov jedním ze základních uživatelských aspektů každé budovy určené pro dlouhodobý pobyt osob.
Každý člověk v závislosti na fyzické aktivitě vyprodukuje 30 až 300 gramů vodní páry za hodinu. Na celkových vnitřních zdrojích vlhkosti se podílejí i rostliny a provoz domácnosti, jako například osobní hygiena, praní a vaření. Při nedostatečném větrání může nadměrná vlhkost zapříčinit vznik plísní a šíření roztočů, jež mohou při dlouhodobém působení ovlivňovat zdraví osob.
Subjektivně kvalitu vzduchu hodnotíme podle obsahu odérových látek - pachů. Z hygienického hlediska se objektivně hodnotí i obsah látek, které nejsme schopni zaznamenat čichem. Hlavním ukazatelem kvality vzduchu je oxidu uhličitý (CO2). Jeho koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí dle vyhlášky o technických požadavcích na stavby překročit hodnotu 1 500 ppm. Při tomto obsahu CO2 ve vzduchu již pociťujeme únavu a pokles soustředěnosti, se stoupající koncentrací může docházet i ke zdravotním komplikacím.
Vzduchové filtry, které jsou nedílnou součástí rekuperačních jednotek, slouží k odstranění mechanických a biologických částic z větraného vzduchu. Limitní koncentrace prachových částic a dalších škodlivin v obytných místnostech jsou stanoveny vyhláškou č. 6/2003 Sb. Z hlediska účinnosti jsou filtry rozděleny do jednotlivých tříd dle celosvětového standardu ISO 16890.
Podle závazných předpisů musí být každá místnost v rodinném domě nebo bytě dostatečně větraná. Přirozené větrání bytů je realizováno především otevřenými okny a infiltrací. K výměně vzduchu dochází pouze vlivem tlakového rozdílu, který je způsoben rozdílnou teplotou uvnitř a vně budovy nebo dynamickým tlakem větru. Při současných požadavcích na stavební materiály, prvky a provedení jednotlivých detailů je větrání infiltrací téměř nemožné a nežádoucí. U pasivních domů se vzduchotěsnost objektu navíc deklaruje.
V minulosti byl nejčastějším způsobem nuceného větrání bytů a rodinných domů podtlakový systém. Ventilátory umístěné v koupelně a na WC nárazově odváděly znehodnocený vzduch instalační šachtou, případně přímo přes fasádu objektu. Odváděný vzduch byl hrazen infiltrací, která je ale z dnešního pohledu nežádoucí.
V současnosti se navrhují systémy rovnotlaké se zpětným získáváním tepla. Tyto systémy jsou lidově označované jako rekuperace a zajišťují řízenou výměnu vzduchu, filtraci vzduchu, zpětné získávání tepla (rekuperaci) a případně dohřev a dochlazení vzduchu.
Přirozené větrání probíhá bez použití mechanických zařízení - typicky pomocí otevíratelných oken, větracích mřížek nebo komínového efektu. Jeho hlavní výhodou je nízká pořizovací cena a nulová spotřeba energie. Nevýhodou je však nízká účinnost, závislost na venkovních podmínkách a nemožnost regulace. V moderních, dobře utěsněných domech často nedostačuje.
Tento systém využívá ventilátory pro aktivní výměnu vzduchu. Vzduch je nasáván zvenčí a odváděn z vnitřních prostor. Výhodou je vyšší účinnost a možnost časového nebo senzorového řízení. Nevýhodou jsou vyšší provozní náklady a ztráty tepla při výměně vzduchu.
Nejmodernější a nejúčinnější forma ventilace. Systém rekuperace umožňuje zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu, čímž výrazně snižuje energetické ztráty. Účinnost rekuperace může dosahovat až 90 %. Tento systém je ideální pro nízkoenergetické a pasivní domy.
Rekuperační jednotka je zpravidla umístěna na stěně nebo v podhledu technické místnosti, chodby nebo koupelny. Čerstvý vzduch je distribuován vzduchotechnickými rozvody do jednotlivých obytných místností.
Centrální větrací systém se skládá z větrací jednotky s ventilátory a výměníkem tepla a souvisejícího systému rozvodu vzduchu, který větrá celou budovu. Větrací jednotka nasává čerstvý venkovní vzduch a předává jej do obytných místností prostřednictvím zabudovaného výměníku tepla a rozvodů přiváděného vzduchu. Současně je teplý odváděný vzduch z hygienických místností a kuchyně přes výměník tepla odváděn ven. Teplo z odváděného vzduchu je předáváno přiváděnému vzduchu, a tím je rekuperováno. Potrubní rozvody zajišťují přívod čerstvého vzduchu do všech obytných místností a odtah znečištěného vzduchu ze sanitárních místností a kuchyně. Malé množství čerstvého vzduchu přiváděné trvale do každé obytné místnosti vytváří v těchto prostorách přetlak, který vytlačuje vydýchaný vzduch pod dveřmi směrem k sanitárním místnostem, kde odsávaný vzduch vyvolá mírný podtlak. Tím je velmi účinně zabráněno šíření zápachu a páry do obytných prostor a při vhodně navrženém systému se provětrá celý dům.
Centrální systémy přenášejí větší proud vzduchu, protože celý průtok vzduchu zajišťuje jediné zařízení. Jsou určeny k větrání celého domu. Celkový objem vzduchu se nastavuje na samotné větrací jednotce, s možností nastavení jednotlivých úrovní větrání podle potřeby. Všechny centrální větrací jednotky mají ventilátory s konstantním průtokem, což usnadňuje regulaci a kompenzuje případné znečištění filtrů.
Hladina hluku centrálního systému je obvykle nižší než u decentralizovaného systému, díky umístění součástí mimo obytné prostory a instalaci tlumičů hluku.
Lokální rekuperační jednotky jsou umístěny v každé obytné místnosti a čerstvý vzduch přivádí přímo přes obvodovou stěnu. Na rozdíl od centrálních systémů obvykle nemají systém vzduchovodů. Jednotky se instalují přímo do vnější stěny jednotlivých místností, což umožňuje jejich snadnou dodatečnou instalaci i do starších budov. V závislosti na typu systému je zapotřebí pouze vyvrtat otvor ve vnější stěně.
Decentrální systémy větrají pouze jednotlivé místnosti, průtok vzduchu je proto nižší. Do systému musí být zapojeno několik decentralizovaných jednotek. Každá decentralizovaná jednotka vyžaduje vnější nástěnný difuzor.
Decentrální větrací systémy jsou při modernizaci nákladově efektivnější, protože není nutný žádný rozvodný systém. Mohou být instalovány speciálně do jednotlivých místností, kde se například vyskytl problém s vlhkostí.
Kvalitní systém rekuperace lze navrhnout pro novostavby i rekonstrukce. Je možné volit mezi centrálním a lokálním řešením. Pokud se rozhodneme pro kterýkoliv systém rekuperace, zvýšíme hodnotu své nemovitosti, snížíme energetickou náročnost, ale především zajistíme kvalitní a zdravé vnitřní prostředí.
Systém větrání doporučený pro nízkoenergetické domy a nezbytný pro pasivní domy. Přes vyšší počáteční náklady má tento systém velmi nízké provozní náklady a zaručí příjemné prostředí v domě po celý rok. Investice 150 000 Kč se jim vrátí během 7 let díky úsporám na vytápění. Systém je napojen na senzory CO₂ a vlhkosti, které automaticky regulují výkon.
Instalace lokálních ventilátorů s časovým spínačem v koupelně a kuchyni. Celkové náklady 10 000 Kč. Výrazné snížení vlhkosti a zamezení vzniku plísní. Doplněno pravidelným větráním okny.
Majitelé zvolili decentrální rekuperační jednotky do jednotlivých místností. Výhoda: není nutné vést rozvody. Cena za jednu jednotku cca 20 000 Kč. Ideální řešení při postupné rekonstrukci.
Při výběru systému ventilace doporučujeme:
Domy musí dýchat, stejně jako lidé. Větrání je způsob dýchání domu. V minulosti bylo mnoho rodinných a bytových domů postaveno s přirozeným větráním, ale s rostoucí vzduchotěsností budov tento princip selhal. Od roku 1970 je v domech běžné mechanické odsávání. Mnoho nově postavených domů dnes používá ventilační systémy s mechanickým přívodem a odvodem vzduchu a rekuperací energie - systém s mechanickým větráním tepla (MVHR). Tento typ systému zajišťuje nejen zdravé vnitřní klima pro váš domov, ale také snižuje vaši spotřebu energie.
tags: #ventilace #rodinny #dum