Originální mapy stabilního katastru představují přímý výsledek měřických prací provedených při zakládání stabilního katastru. Jedná se o ručně kreslené a vybarvené mapy, které byly po dokončení litograficky reprodukovány. Jedna z tiskových kopií, po ručním vybarvení, byla uložena ve Vídni jako kontrolní exemplář, známý jako císařský povinný otisk. Ostatní kopie sloužily k běžné práci.
Samotné originální mapy byly po nějakou dobu vedeny jako evidenční mapy a byly do nich červeně dokreslovány nastalé změny. Ve složitějších případech byl nový stav vykreslen na zvláštní listy označené jako Beimappe (příložná mapa). Tímto dodatečným zakresením změn se originální mapy zásadně liší od císařských povinných otisků, které zachovaly původní stav v době založení katastru.
V řadě případů byly také dvě sousední obce mapovány společně (s vyznačenou společnou hranicí) a až na císařských otiscích byly odděleny.
Data jsou Ústředním archivem zeměměřictví a katastru (ÚAZK) pořizována skenováním shromážděných archiválií. Cílem je zpřístupnit odborné i laické veřejnosti výsledky rozsáhlých geodetických a kartografických prací, které v minulosti probíhaly na území České republiky.
Údržba a aktualizace dat probíhá neplánovaně. Po naskenování celé datové série již data dále neaktualizují, jelikož se jedná o archiválie.
Klíčová slova související s těmito mapami zahrnují:
Pro zobrazení obsahu mapy je použit referenční systém Gusterberg (Ferro) a St. Stephen (Ferro), známé také jako Gusterberský souřadnicový systém stabilního katastru a Svatoštěpánský souřadnicový systém stabilního katastru. Naskenovaná data nejsou transformována do žádného jiného systému.
Katastr jako základní nástroj vládnoucí moci pro majetkové přiznání nemovitostí a výběr daně není novinkou. Práce na Stabilním katastru byly zahájeny v roce 1807, mapování probíhalo v letech 1826-1843. V Čechách byl vyhlášen v roce 1860, na Moravě v roce 1851. Stabilní katastr rychle zastarával a v roce 1869 proběhla jeho reambulace.
Mapy tohoto katastru, po různých reambulacích, aktualizacích a doměřování, přežily až do vzniku první republiky. Na územích s měřítkem 1:2880 (tzv. sáhové měřítko) přežívá jejich kresba dodnes v mapě pozemkového katastru (PK).
V průběhu komunismu se nepodařilo domapovat celé území v JTSK. Mapa stabilního katastru, doplněná a reambulovaná jako mapa PK, upravená ve smyslu scelování pozemků do bloků, fungovala po celou dobu. Po znovuzavedení zákona o Katastru nemovitostí se stala mapou KN.
2. vojenské mapování (Františkovo, 1836-1852) mělo jako podklad mapu stabilního katastru a bylo založeno na vojenské triangulaci s udáváním výšek trigonometrických bodů. Geodeticky představuje mapu vyšší kvalitativní úrovně než 1. vojenské mapování, přestože se obraz území s průmyslovou revolucí značně změnil.
3. vojenské mapování (Františko-Josefské, 1877-1880) má za podklad mapu katastru a v podstatě se jedná o mapu stabilního katastru 1:2880 v podobě, jak ji známe dodnes.
Přesnost starších mapování se liší: Muellerova mapa (cca 1200 m), 2. vojenské mapování (cca 250 m), 3. vojenské mapování (cca 50 m). Tyto hodnoty kontrastují s moderními systémy GIS.
Tereziánský katastr (předchůdce stabilního katastru) neobsahuje ucelené mapové dílo na celém území monarchie. Některé existující "mapy" jsou spíše výjimkou a nejsou mapami v přísném technickém slova smyslu. Jednotkou pro Tereziánský katastr byla "usedlost".
Josefský katastr (zaveden patentem Josefa II.) byl prvním skutečně "měřeným katastrem" na území monarchie, vytvářeným podle jednotné prováděcí instrukce. Přišel s novým pojmem "pozemek" a dělil území na jednotky tvořící "katastrální obce". Hranice těchto "katastrálních obcí" později přešly pod jiným názvem do stabilního katastru.
Klasifikace pozemků pro berní účely v josefinském katastru zahrnovala pole, louky, vinice a lesy, včetně stanovení výnosu. Tyto pozemky byly označeny topografickým číslem a odlišeny barevně. Do ploch pro výměru daně se nepočítaly cesty, potoky a neobdělávané pozemky.
Výsledky mapování josefinského katastru sloužily jako podklad pro výběr daně do roku 1860, tedy přibližně 70 let. Některé "Josefinské hraniční znaky katastrálních obcí" jsou patrné v krajině dodnes.
tags: #veseli #nad #moravou #mapa #stabilniho #katastru