Úspěšný boj s vlhkostí vždy začíná odhalením konkrétních příčin. Jak se říká - poznej svého nepřítele. Teprve poté budete vědět, co přesně na vlhkost v domácnosti platí a jak můžete tohoto nezvaného nájemníka začít řešit. Protože pravděpodobně doma nebudete mít vybavení k měření vlhkosti přímo ve zdech, tak se musíte zaměřit na vlhkost vzduchu a vizuální kontrolu stěn.
Vlhké zdi v domě poznáte podle typických skvrn, bývají na dotek studené a mnohdy mohou začít takzvaně „chytat plíseň“. Co se týče relativní vlhkosti vzduchu, ta by se měla držet v rozsahu 40 až 60 %. Pokud nevíte, jak vysokou vlhkost v domě máte, nezkoušejte se řídit svým pocitem. Jednoduše si pořiďte kvalitní vlhkoměr. Máte? V případě, že je vlhkost vzduchu ve vaší domácnosti (nebo kanceláři) vyšší než 60 %, máte pravděpodobně i vlhké stěny. Ke zvýšené vlhkosti je obvykle náchylná kuchyně, koupelna a zejména sklep. Vlhkost ve sklepě je velmi častý jev, kvůli kterému jej mnoho lidí nemůže využívat.
Vlhké zdi v domě a související vlhký vzduch může mít na svědomí řada faktorů:
Každý člověk prostřednictvím dýchání a pocení produkuje vlhkost. Pokud není zajištěno dostatečné větrání, tato vlhkost se hromadí v interiéru.
Zvýšenou vlhkost v domě může mít na svědomí i sušení prádla uvnitř v místnosti, častější vaření nebo delší sprchování. Tyto běžné domácí činnosti významně přispívají k celkové vlhkosti vzduchu.
Nově postavené domy častokrát mají vlhký vzduch a vlhké stěny, protože se stále vysušují stavební materiály, omítky a další prvky. Tato takzvaná technologická vlhkost je běžná v prvních letech užívání stavby.
V případě, že se vlhkost zdiva objeví náhle a ve větším rozsahu, může být na vině prasklé vodovodní či odpadní potrubí. Tento problém vyžaduje okamžité řešení.
Vlhkost v domě stoupne zejména po výměně oken za nová plastová a též vlhkost v domě po zateplení bývá vyšší. Starší netěsnící okna totiž větrala prakticky bez přestání, ale pochopitelně kvůli nim unikal teplo, což bylo nežádoucí. Nová těsná okna omezují přirozené větrání, a proto je nutné zajistit aktivní způsob výměny vzduchu.
Jednou z nejčastějších příčin vlhkého zdiva je vzlínající vlhkost od spodní vody. Prvním varovným znamením bývá vlhká zeď od podlahy či vlhké zdivo přímo ve sklepě. Tato vlhkost stoupá vzhůru skrz základy budovy kapilárními cestami ve zdivu.
Zeď v bytě nebo domě nemusí být vlhká jen od podlahy směrem nahoru. Pravděpodobně se s vlhkostí zdiva setkáte u starších budov, kde může jít o léta neřešený a zanedbávaný problém. Většinou za tím stojí nefunkční hydroizolace, neboť životnost materiálů, které se k tomuto účelu používaly, byla nižší desítky let. Po uplynutí této doby již zdivo není proti vzlínající vlhkosti chráněno, ať už lokálně na místech, kde je izolace narušena, nebo plošně v rámci celé stavby. Dalšími příčinami může být i nedodržení správného postupu během pokládání hydroizolace při stavbě budovy nebo izolace schází úplně.
Vzlínající vlhkost trápí hlavně starší nemovitosti. Typickým znakem je omítka opadaná v pásu u země. Někdy se neloupe přímo omítka, ale jen barva na omítce. To se děje hlavně u cementových omítek, které jsou velmi pevné. Dalším typickým projevem vzlínající vlhkosti jsou takzvané solné výkvěty. Skutečně to vypadá, jako když na zdi něco kvete. Sůl vylézá skrz omítku na povrch.
Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu. Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu.
Vlhké zdi ve starém domě a s nimi spojená vysoká vlhkost vzduchu je ideálním prostředím pro vznik nejrůznějších plísní, které často způsobují dýchací obtíže a alergie. Vzlínající vlhkost způsobuje zdravotní rizika nepřímo. Největším zdravotním rizikem jsou plísně a jejich spory. Spory jsou rozmnožovací útvary plísní. Po dopadu spory na vlhké místo s živinami (například omítka) začne spora plísně klíčit, poté roste a poměrně rychle vytváří další spory. Jejich vdechování je zdraví škodlivé. Astma, horší léčení z infekčních nemocí, kožní potíže, to jsou jen některé důsledky plísní v domácnostech.
Jak souvisí vzlínající vlhkost s plísněmi? Voda vzlínající zdí se dostane do omítek a odtud se neustále odpařuje do vzduchu. Tím se zvyšuje vzdušná vlhkost a ta se pak sráží na studených částech zdí jako jsou rohy místností, zdi za nábytkem nebo okolí oken a dveří. Na těchto místech se pak daří plísním, které do vzduchu uvolňují svoje spory.
Vlhké zdi v bytě nebo domě zkrátka a dobře nevypadají hezky. Vlhké rohy v domě, od kterých se táhnou velké skvrny přes polovinu zdi žádnou parádu neudělají - spíše naopak. Dlouhodobě zvýšená vlhkost ve zdi konstrukci rozhodně neprospívá. Dochází k opadávání omítky a může se narušit i samotné zdivo, které se časem začne drolit. Zeď postižená vlhkostí má horší izolační vlastnosti a ochlazuje interiér.
Méně závažná vlhkost v domě se dá řešit správným větráním a omezením činností, které mohou zvyšovat vlhkost. Větrání není nijak složité, je třeba pouze dodržovat odlišný přístup podle toho, zda větráme v létě nebo v zimě. Vlhkost v domě v létě je obvykle vyšší, neboť teplejší vzduch dokáže pojmout více vlhkosti. Proto v létě větráme zásadně ráno, večer a během noci. Nejlépe se vlhkost v domácnosti snižuje otevřením protilehlých oken - vznikne tak průvan, který sebou odnese i přebytečnou vlhkost. Větráním se zbavíme dočasné vlhkosti, která nám čas od času vzniká například v kuchyni, v koupelně a při malování zdí. Časté a intenzivní větrání nám pomůže i v případě, kdy máme zvýšenou vlhkost v domě po zateplení.
Podle Tomáše Pošty z divize Weber je nutné komplexní řešení. To je někdy náročnější finančně i z hlediska zásahu, ale dlouhodobé. Ze všeho nejdříve je potřeba zjistit, odkud vlhkost do stěny přichází. Nejčastěji jsou takto zasažené suterénní stěny nebo stěny v přízemí. Pokud umíme příčinu odstranit, je problém ve své podstatě vyřešen, ale dost často se to nepovede. Právě suterénní zdi mohou například sousedit s pozemkem, kam nemůžeme a kde třeba chybí hydroizolace. Maximálně pak můžeme měřením zjistit vlhkost stěny a aplikovat sanační systém, pomocí kterého vlhkost ze stěny odvedeme do interiéru.
Komplexní řešení je náročné. Je nutné zcela omlátit původní omítku až na cihlu a poté aplikovat sanační systém. Jedná se o souvrství, které má celkem tři vrstvy: sanační podhoz, sanační jádro a štuk. Po vyschnutí omítky následuje vnitřní nátěr, to jsou zpravidla dvě vrstvy: první je ředěná z 20 % a druhá neředěná. Důležité ale je vybrat správný nátěr - minerální nebo silikátový. Tedy takový, který umožní vlhkosti v podobě vodní páry procházet do interiéru. Nikdy nepoužijte nátěr disperzní, který by stěnu zavřel a vlhkost by neodcházela ven.
Pokud nemáte kapacitu na komplexní náročnější řešení, je možná pouze dočasná kosmetická oprava. Vlhká stěna totiž je velmi často zasažená plísní. V tom případě je nutné nejprve aplikovat odstraňovač plísní, který zároveň ničí i řasy a mech. Jedná se o kapalný produkt, kterým postříkáme stěnu a necháme působit. Pokud plíseň hned nezmizí, nastříkáme znovu. Kosmetické vady na stěně pak můžeme opravit lokálně přeštukováním. Poté, co štuk vyschne a odstraníme plísně, můžeme použít prodyšný silikátový nátěr jako na sanační omítky.
Před vysoušením zdí hledejte příčinu vlhkosti. Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach, na stěnách se objevuje plíseň. Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů. Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem.
Vlhkost ve zdivu představuje častý problém zejména u starších staveb, kde chybí nebo selhala původní hydroizolace. Efektivní sanace zdiva je proto nezbytná pro dlouhodobé zachování hodnoty nemovitosti. Sanace vlhkého zdiva je klíčová pro zdravé bydlení. Vlhkost pronikající do zdiva způsobuje nejen estetické vady, jako jsou mapy na omítkách, ale především statické a zdravotní problémy. Dochází k degradaci stavebních materiálů, růstu plísní a zhoršení tepelněizolačních vlastností konstrukce. Sanace vlhkého zdiva je tedy nezbytná pro zachování funkčnosti a životnosti stavby.
Jednou z nejúčinnějších metod, jak zabránit dalšímu poškozování konstrukcí, je podřezání zdiva. Tato mechanická metoda spočívá v horizontálním přerušení kapilární cesty, kterou vlhkost vzlíná vzhůru. Do vzniklé spáry se vkládá hydroizolační vrstva, nejčastěji z plastu, nerezové oceli nebo asfaltových pásů. Tím se vytvoří nepropustná bariéra, která zabrání dalšímu pronikání vody do zdiva. Podřezání zdiva představuje trvalé řešení, které zcela eliminuje vzlínání vlhkosti. Mechanická bariéra je spolehlivá a neztrácí účinnost, navíc je možné celý proces vizuálně kontrolovat. U některých objektů však může být tato metoda nevhodná kvůli statickému stavu nebo typu zdiva. U kamenných či velmi silných zdí může být podřezání technicky složité nebo neproveditelné. Z tohoto důvodu je vždy nutná odborná konzultace a individuální posouzení situace.
Proces podřezání zdiva je technicky náročný a vyžaduje odborné provedení. Nejprve je nutné provést diagnostiku vlhkosti pomocí měření vlhkostního profilu zdiva. Zároveň se zhodnotí stav konstrukce a vhodnost metody. Existuje několik technologií podřezání: řetězová pila, lanová pila, diamantový kotouč. Výběr závisí na typu a stavu zdiva i přístupu k místu zásahu. Po vytvoření vodorovného řezu se do spáry vloží izolační materiál a následně se spára vyplní speciální maltou. Celý proces vyžaduje preciznost a zkušenosti.
Pokud není možné použít podřezání zdiva, existují i další metody. Chemická injektáž vytváří hydrofobní clonu uvnitř zdi, je však méně trvalá. Vytvoří se tak překážka pro vzlínající vlhkost. Tato metoda je méně invazivní než podřezání zdiva a je vhodná pro různé typy staveb.
Elektroosmóza obrací tok vody pomocí elektrického pole, což vyžaduje stálý provoz zařízení. Ventilační systémy podporují odvětrávání vlhkosti. I když tyto metody mohou pomoci, samy o sobě často nestačí bez kombinace s dalšími zásahy.
Než se přistoupí k samotné realizaci, je důležité správně určit rozsah a příčinu vlhkosti. Bez důkladné analýzy může být sanace zdiva jen dočasným řešením, které problém neodstraní, ale pouze oddálí. Diagnostika obvykle zahrnuje měření vlhkosti, analýzu solí ve zdivu a posouzení stavu izolací. Na základě těchto údajů se zvolí optimální technologie, ať už jde o podřezání zdiva, chemickou injektáž nebo kombinaci více metod. Jen tak lze zajistit, že sanace vlhkého zdiva bude skutečně účinná a trvalá.
Doporučujeme důkladné měření vlhkosti ve zdivu před provedením opatření, po půl roce, po roce a dále, až do dosažení takzvané přirozené vlhkosti zdiva. Cílem není dosáhnout 0 % vlhkosti. To není přirozený stav zdiva. Cílem je takzvaná přirozená vlhkost zdiva.
V rámci řešení problému s vlhkostí v domě ale nezapomeňte odstranit možné příčiny, které ji způsobily. Řádně zkontrolujte střechu, okapy nebo opravte poškozené vodovodní potrubí.
Sanace zdiva je investice, která se dlouhodobě vyplatí. Kvalitně provedená sanace zdiva zásadně prodlouží životnost budovy a zvýší komfort bydlení. Náklady na podřezání zdiva se pohybují podle typu objektu, dostupnosti a použité technologie, obvykle v řádu několika tisíc korun za běžný metr. Vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhodobé řešení, představuje tato investice smysluplný krok k ochraně nemovitosti.
tags: #vlhke #zdi #v #novostavbe #nelze #topit