Povolení výjimky z požadavků na výstavbu představuje proces, který umožňuje stavebníkům odchýlit se od některých předepsaných technických a územních požadavků. Tento proces je možný pouze z hlediska veřejného zájmu, aniž by byla ohrožena bezpečnost nebo jiné důležité aspekty. Výjimky jsou regulovány stavebním zákonem a jsou určeny pro případy, kdy není možné splnit všechny stanovené požadavky, ale zároveň je zajištěna bezpečnost a funkčnost stavby. Typickým příkladem je odchýlení se od požadavku na minimální odstupové vzdálenosti stavby od hranice pozemku.
Výjimka nesmí ohrozit bezpečnost stavby, požární ochranu, ochranu zdraví osob, ochranu životního prostředí ani jiný veřejný zájem. Musí být zdůvodněna zvláštními okolnostmi.
Proces udělování výjimek z obecných požadavků na výstavbu je primárně upraven ve Stavebním zákoně (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) a souvisejících prováděcích předpisech.
V případě hlavního města Prahy platí specifická úprava v podobě Nařízení č. 10/2016 Sb. hlavního města Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (Pražské stavební předpisy). Vzhledem k tomu, že Listina základních práv a svobod stanoví v čl. 4 odst. 1, je nutné dodržovat i základní principy.
Podle § 169 odst. 2 Stavebního zákona lze výjimku z obecných požadavků na výstavbu povolit pouze v jednotlivých odůvodněných případech a pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, která výslovně povolení výjimky umožňují. Klíčovou podmínkou je, že se tím nesmí ohrozit bezpečnost, ochrana zdraví a života osob, ani sousední pozemky či stavby. Dále je nezbytné, aby řešením podle povolené výjimky bylo dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu.
Závažný důvod pro povolení výjimky, jak uvádí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2013, č.j. 10 A 141/2011-120, musí vylučovat realizaci stavby v souladu s obecnými požadavky na výstavbu bez nutnosti udělení výjimky.
Výjimečnost výjimky se projevuje i ve výši správního poplatku za její povolení.
Řízení o povolení výjimky je specifickým typem správního řízení, které v praxi neprobíhá vždy jednotně a bývá vnímáno jako problematické. Důsledné dodržování kritérií pro povolení výjimky není vždy zajištěno.
Řízení o povolení výjimky se vede vždy na žádost. Stavební úřad nemůže toto řízení zahájit z moci úřední. Žadatel/stavebník se stává hlavním účastníkem řízení.
Řízení může být vedeno buď samostatně, nebo může být spojeno s územním, stavebním, případně společným územním a stavebním řízením, nebo řízením o dodatečném povolení stavby. Je však důležité si uvědomit, že okruhy účastníků spojených řízení se nemusí shodovat s okruhy účastníků řízení o výjimce.
Účastníkem řízení je vždy žadatel podle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu. Hlavními účastníky řízení jsou i další dotčené osoby, na které se rozhodnutí správního orgánu musí vztahovat. Vedlejšími účastníky řízení jsou například sousedé.
Formulář žádosti o výjimku není předepsán konkrétní vyhláškou. Podstatné je, že k žádosti se nedokládají souhlasy vlastníků sousedních pozemků a staveb.
Žádost musí být řádně a přesvědčivě zdůvodněna, zejména s ohledem na územně nebo stavebně-technické důvody. Z odůvodnění musí být zřejmé, proč nemůže být dodržen předmětný požadavek na výstavbu a že povolením výjimky nedojde k ohrožení bezpečnosti, zdraví a života osob ani sousedních pozemků či staveb.
Stavební úřad přezkoumá úplnost žádosti. Pokud žádost obsahuje předepsané náležitosti a netrpí vadami, stavební úřad oznámí účastníkům řízení a dotčeným orgánům zahájení řízení o povolení výjimky. V případě potřeby může nařídit ústní jednání, které může být spojeno s ohledáním na místě. Stavební úřad přizve i příslušný dotčený orgán.
Pro objektivní rozhodnutí je nezbytné náležitě zjistit skutkový stav věci.
Stavební úřad může vydat samostatné rozhodnutí ve smyslu § 169 odst. 5 SSZ. Proti rozhodnutí o výjimce se účastník může odvolat.
Pro dělení pozemků vyžaduje Stavební zákon vydání územního rozhodnutí o dělení pozemků. Podle § 82 odst. 1 SSZ rozhodnutí stanoví podmínky pro nové rozdělení nebo scelení pozemků. Klíčovou podmínkou je zajištění přístupu z veřejně přístupné pozemní komunikace na každý nově vytvořený pozemek.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. září 2017, č.j. 1 As 166/2016-38, judikoval, že napojení na veřejně přístupnou pozemní komunikaci musí být bezprostřední. Vznik pozemku bez možnosti přístupu na něj je důvodem vzniku nezbytné cesty, což omezuje vlastníka pozemku, přes který cesta vede.
Závěry soudu zdůrazňují, že každý nově vymezovaný pozemek musí být bezprostředně a trvale napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Pouze za předpokladu udělení výjimky z § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. by bylo možné rozdělit pozemek způsobem, kdy jeden pozemek má přímé napojení a druhý je napojen prostřednictvím věcného břemene.
Problematiku odstupových vzdáleností upravuje § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Vzájemné odstupy staveb musí splňovat řadu požadavků, včetně urbanistických, architektonických, hygienických, požárních a bezpečnostních.
Podle § 26 vyhlášky č. 501/2006 Sb. lze za podmínek stanovených v § 169 Stavebního zákona udělit výjimku z ustanovení § 25 odst. 2 až 7. Aplikace tohoto ustanovení však není jednotná a představuje jedny z největších problémů.
Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích shrnul, že výjimka z odstupové vzdálenosti je možná, pokud:
Smyslem vzájemných odstupových vzdáleností je zajištění kvalitního životního prostředí. Z § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. nelze udělit výjimku, neboť obecně upravuje vzájemné odstupové vzdálenosti staveb.
Zákaz stavební činnosti ve stavebních uzávěrách není definitivní. Podle § 123 odst. 5 zákona č. 283/2021 Sb. nelze územním opatřením o stavební uzávěře omezit nebo zakázat udržovací práce. Stavební zákon umožňuje povolení výjimky z podmínek, omezení nebo zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře, jestliže povolení výjimky neohrožuje sledovaný účel (§ 129 zákona č. 283/2021 Sb.).
V případě stavebních uzávěr na území hlavního města Prahy je k rozhodování o výjimkách příslušná Rada hl. m. Prahy. Příjem žádostí, jejich projednání a předklad Radě zajišťuje odbor územního rozvoje Magistrátu hl. m. Prahy.
Forma rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry je předmětem diskuzí. Krajský soud v Praze (usnesení ze dne 30. 11. 2017, čj. 45 A 13/2016 - 56) uvedl, že rozhodnutí o povolení výjimky je správním rozhodnutím, nikoliv opatřením obecné povahy. Toto rozhodnutí zakládá konkrétní veřejné subjektivní právo spočívající v možnosti konat na stanovených pozemcích jinak, než jak předpokládá územní opatření o stavební uzávěře.
Přezkoumatelnost rozhodnutí o výjimce ve správním soudnictví je často diskutovanou otázkou. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/2011 - 66, samotné rozhodnutí o povolení výjimky ještě nepředstavuje zásah do veřejných subjektivních práv vlastníka sousedního pozemku, pokud na něj navazuje další řízení. Teprve navazující rozhodnutí představuje zásah do práv.
V případě, že rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, soud je oprávněn ho zrušit. Odůvodnění musí jasně vymezit žádost, účel stavební uzávěry a důvody pro zamítnutí žádosti.
Komentáře k právní úpravě zdůrazňují, že územní opatření může stanovit podmínky pro povolení výjimek. Dle § 99 odst. 3 má rada obce možnost na žádost povolit výjimku. Povolení výjimky nesmí ohrozit sledovaný účel. Proti rozhodnutí o výjimce se nelze odvolat, lze jej však napadnout správní žalobou.
Možnost žádat o výjimku je stanovena pro následující ustanovení:
Předložená žádost musí obsahovat přesnou specifikaci ustanovení vyhlášky, z něhož se povolení výjimky požaduje.
tags: #vyjimky #z #uzemniho #planu #doc