První zmínka o Hrádku pochází z roku 1298 a je obsažena v darovací listině. Pro obec Hrádek představuje tato listina nejstarší dochovaný písemný doklad, kde je zmiňován Přibyslav z Hrádku.
Od roku 1588 patřilo hrádecké panství rytířskému rodu pánů Račínů z Račína. Tito šlechtici pravděpodobně po roce 1590 přestavěli původní středověkou tvrz na renesanční zámek. Rod Račínů vlastnil Hrádek do roku 1686. Po smrti Vojtěcha Arnošta Račína se majitelé na zámku začali rychle střídat.
Významným rokem pro zámek byl rok 1731, kdy se jeho majitelem stal hraběcí rod Des Fours de Montu et Athienville. Hrádecké panství jim patřilo téměř 100 let. Prvním majitelem z tohoto rodu byl Jan Ferdinand. Jeho synovec Bedřich Des Fours provedl rozsáhlou přestavbu renesančního zámku. K původní renesanční budově nechal vystavět nový barokní zámek. V roce 1775 byla k objektu přistavěna barokní kaple zasvěcená sv. Valburze. Tato podoba zámku se dochovala do dnešních dnů.
Rod Des Fours (Desfours) vlastnil panství téměř sto let a významně se zasloužil o jeho rozkvět. Dalším dědicem se stal baron Karl Theodor Sturmfeder. Během jeho správy přišel na zámek v roce 1847 vychovatel a kněz Vojtěch Hlinka (1817-1904), známý pod pseudonymem František Pravda. Hlinka byl nadšeným příznivcem národního obrození a úspěšným spisovatelem lidových povídek, novel a divadelních her, vydal na 150 knih. I když to původně neměl v úmyslu, zůstal v Hrádku až do své smrti a je pochován na hřbitově u kostela sv. Vavřince na Zdouni.
V roce 1867 přešlo panství na rodinu dcery Karla Theodora Sturmfedera, Ottilie, provdanou za barona Karla Henneberg-Spiegla. Od roku 1898 hrádecké panství spravoval jejich jediný syn baron Bohumil Henneberg-Spiegel (1861-1934) s manželkou Annou Marií, rozenou hraběnkou z Harrachu. Po smrti paní hraběnky v roce 1938 byl jejich majetek rozdělen mezi příbuzné z rodin Hertlingů, Windischgrätzů a biskupskou konzistoř v Českých Budějovicích, jelikož manželský pár byl bezdětný.
Po konci druhé světové války byl zámek i velkostatek zkonfiskován. Zámek převzala Pražská obec baráčníků jako rekreační objekt. Ačkoliv byl zámek po šlechtických majitelích plně zařízen a v dobrém stavu, po půlroční správě Pražské obce baráčníků na zámku zůstaly již jen holé zdi. Zámek se proměnil na byty pro přibližně 20 rodin. Nedostatečná údržba vedla k jeho chátrání a postupné neobyvatelnosti. V roce 1976 se kvůli havarijnímu stavu zřítila zámecká věž. Nájemníci se postupně odstěhovali. Zázrakem se jako jediný dochoval interiér zámecké kaple.
Záchranou pro zámek se stal rok 2000, kdy jej zakoupil Ing. arch. Pavel Lejsek. Po mnoha letech byly zahájeny práce směřující k záchraně objektu. Dne 24. června 2010 byl zámek po náročné desetileté rekonstrukci otevřen pro veřejnost jako hotel a restaurace. V dalších letech se postupně opravují hospodářské objekty a nádvoří. V roce 2012 proběhla revitalizace zámeckého parku. V roce 2014 vzniklo v bývalém hospodářském objektu wellness centrum. V roce 2015 prošla kompletní rekonstrukcí kaple sv. Valburgy a budova barokního špýcharu, kde se nachází Galerie Hrádek „Prostor her a inspirace“, nabízející hravé seznámení s historií hrádeckého zámku v 19. století pro děti. U špýcharu je adventure golfové hřiště.
Od roku 2016 je opět součástí zámeckého areálu užitková zahrada s empírovou oranžerií. V současnosti vznikají projekty na opravy budov zámeckého pivovaru a zbořené věže. Součástí života na zámku jsou také svatební obřady a hostiny, kulturní, společenské a firemní akce, prohlídky s průvodkyní i s majitelem.
Barokní kaple byla do své současné podoby upravena ve druhé polovině 18. století hrabětem Bedřichem Desfoursem. Zámecká kaple je zasvěcena svaté Valburze, světici, která není v Čechách příliš známá, ale je věhlasná v Německu, kde zakládala kláštery. Zámecká kaple je údajně jediným kostelem v celých Čechách, který je svaté Valburze zasvěcen. V zámecké kapli se, jako jediný objekt v celém zámku, dochoval původní bohatý mobiliář. Kaple slouží pro církevní obřady katolické církve. Díky výtečné akustice a barokním varhanám se v kapli pořádají také hudební koncerty. Každou první neděli v měsíci se zde koná mše svatá od 10 hodin.
Zámecký park a užitková zahrada prošly významnými změnami a obnovami s cílem poskytnout návštěvníkům Hrádku relaxaci a estetický zážitek. Barokní park s výhledem do okolní krajiny nabízí místo k odpočinku pod stínem staletých stromů. V roce 2012 proběhla renovace parku, byly přidány lavičky, dětské hřiště a prostor pro společenské akce. Součástí byla i výstavba Naučné stezky Františka Pravdy, která představuje historii zámku a obce. Fotografování v parku vyžaduje svolení majitele.
Zahrada prošla revitalizací od roku 2016, včetně obnovy empírové oranžerie. Oranžerie slouží jako zázemí pro pěstování ovoce, zeleniny a bylin využívaných v restauraci a wellness procedurách. V zahradě je snaha o zachování starých odrůd ovocných stromů a květin. Plány na budoucnost zahrady zahrnují další úpravy a možnou obnovu zaniklé části oranžerie.
Naše průvodkyně vás seznámí s historií objektu, poutavými příběhy z jeho minulosti i současným využitím vnitřních a venkovních prostor. Hlavním smyslem prohlídek je ukázat, jak lze historické stavby citlivě zachovat a zároveň je přizpůsobit požadavkům dnešní doby. Délka prohlídky je 60 minut a není třeba ji rezervovat. Po předchozí domluvě je možné rezervovat individuální prohlídku pro skupiny nad 10 osob.
Během prohlídky s majitelem se dozvíte, co všechno obnáší provoz zámku a jak vypadá život v historické budově dnes. Uslyšíte osobní příběh pana majitele a nahlédnete do každodenního chodu zámku, abyste zjistili, jak se daří citlivě propojit historii s moderním využitím. Délka prohlídky je přibližně 100 minut a doporučujeme rezervaci. Vzhledem k tomu, že budova zámku není bezbariérová, může být pro osoby s omezenou pohyblivostí obtížně přístupná.
Hrádek u Nechanic je neogotický zámecký objekt, který se nachází na mírné vyvýšenině 800 metrů severozápadně od centra obce Hrádek. Zámek byl postaven v letech 1839-1854 jako hlavní reprezentační sídlo hrabat z Harrachu, kteří v roce 1829 zakoupili sádovské panství. Projekt zámecké budovy ve stylu romantické neogotiky, známé také jako Tudorská gotika, byl vypracován podle nerealizovaného projektu přestavby anglického zámku Crewe Hall od E. B. Lamba z poloviny 17. století. Projekt upravil a v detailech provedl významný rakouský architekt Karel Fischer, který navrhoval i veškeré interiéry zámku. Okolí zámku bylo současně s výstavbou upraveno do podoby anglického parku.
Po druhé světové válce, v roce 1945, byl zámek na základě Benešových dekretů znárodněn. V roce 1945 se zámek stal sídlem generálmajora Govorova, náčelníka jedné z armád Ukrajinského frontu Rudé armády.
Zámek tvoří dvojice patrových křídel, která svírají úhel přibližně 110° a vybíhají z ústřední, věžovité části. Půdorys zámku tak připomíná široce otevřené písmeno „V“. Půdorys je dále ozvláštněn řadou rizalitů. Silueta zámku je bohatě promodelována pomocí cimbuří a dalších quasifortifikačních prvků. Zámek má velmi ploché střechy, které jsou navíc skryty za atikovými nástavci.
Reprezentativní interiéry zámku jsou vybaveny nejen množstvím soudobého nábytku, ale také řadou starožitných prvků, převezených na zámek zejména z Itálie a Rakouska. Jedná se o stavební prvky, jako jsou portály či kompletní dřevěné vyřezávané stropy, a také o starožitný nábytek a další umělecké předměty. V zámecké kapli Svaté Anny jsou instalovány vzácné obrazy německých mistrů z konce 15. století. Pozoruhodný je též soubor obrazů anatomických anomálií z 18. století.
Romantická podoba zámku je zajímavá i pro filmaře. V roce 1964 byly v parku zámku natáčeny scény z filmu Atentát. O dva roky později se zde natáčela část filmu Hotel pro cizince a v roce 1978 část pohádky Princ a Večernice.
Hrádek u Sušice je tvrz přestavěná na zámek, který se nachází ve stejnojmenné obci v okrese Klatovy. Stojí na místě tvrze ze čtrnáctého století, která byla v šestnáctém století přestavěna na renesanční zámek. Současná podoba je výsledkem barokního rozšíření a klasicistních úprav v osmnáctém a devatenáctém století.
Nejstarším panským sídlem v Hrádku bývala ve čtrnáctém století tvrz, na které sídlili Sezima a Protiva z Hrádku. Od roku 1371 byla vesnice připojena k velhartickému panství. Na počátku patnáctého století na tvrzi bydleli purkrabí. Později nepotřebná tvrz zpustla.
Jediným majitelem tvrze se časem stal Vojtěch Račín z Račína, po němž statek v roce 1575 zdědili synové Adam a Kryštof. Kryštofa zabil v roce 1597 blesk a jeho podíl hrádeckého panství prodali poručníci Adamovi. Adamův syn Humprecht Račín z Račína se zúčastnil stavovského povstání, za což byl v roce 1623 odsouzen ke změně svobodného statku na manství. Podle Karla Třísky byl Humprecht synem Vojtěcha Račína, který byl stavebníkem renesanční tvrze. Humprecht později zadlužil panství natolik, že musel rozprodat většinu vesnic. Další majitelé zámku se rychle střídali.
Roku 1693 panství koupil hrabě Zikmund Maxmilián Hrzán z Harasu, v roce 1703 Adam Humprecht Koc z Dobrše, o čtyři roky později hrabě Humprecht Zikmund Althann a v roce 1721 hraběnka Marie Juliana Truchsässová. Ta zámek vlastnila deset let a poté jej prodala hraběti Janu Desfoursovi.
Bedřich Desfours nechal přistavět nový barokní zámek a upravit západní křídlo starého zámku. V roce 1775 byla postavena kaple svaté Valburgy. Starý zámek stojí přibližně ve středu velkého areálu. K jižní části západního průčelí přiléhá kaple svaté Valburgy a na jihu stojí budova nového zámku, na jejímž konci byla až do roku 1979 třípatrová hranolová věž. K severnímu průčelí severního křídla se připojuje dlouhá budova určená v minulosti k ubytování služebnictva.
Jádrem starého zámku jsou dvě souběžná jednopatrová křídla s renesančními štíty se zbytky sgrafitových omítek. V interiéru se dochovaly valené a hřebínkové klenby. Nový zámek je trojkřídlý. V hlavním průčelí se nachází rizalit se vstupním portálem. Do prvního patra vede zalomené schodiště se sochami andělů. Kaple svaté Valburgy má obdélníkový půdorys a půlkruhový presbytář. Stěny interiéru jsou členěny pilastry a strop je tvořen třemi poli plackové klenby.
V roce 2000 zakoupila zámek firma Šumavaplan spol. s r.o., a po mnoha letech byly zahájeny restaurátorské práce. Nejprve bylo provedeno základní stavební a statické zajištění objektu, rekonstrukce krovu a výměna střešní krytiny. Veřejnosti je přístupná kaple, která patří k zámku, při bohoslužbě konané jednou měsíčně.
V roce 2010 byl zámek vyhlášen Stavbou roku Plzeňského kraje. Oprava a přestavba památky stála 30 milionů korun. Vzniklo zde společenské, kulturní a ubytovací centrum se sálem, knihovnou a muzeem spisovatele Františka Pravdy. Lázně, které byly postaveny v části hospodářského objektu, mají nabídnout jeden základní bazén se všemi druhy masáží, uhličité koupele, rašelinové koupele a zábaly, infrasaunu, bylinnou a solní páru a zážitkovou sprchu.
Zámek zaměstnává deset místních obyvatel a dává práci řemeslníkům. V roce 2013 navštívilo památku zhruba 8 500 lidí. Odborníci památkové péče považují zámek za mimořádnou kulturní památku, která učebnicově dokumentuje etapy stavebněhistorického vývoje. Jsou zde zachovány části renesanční, manýristická a základ je barokní.
Během 15. století na Hrádku vládli pánové z Hradce a z Rýzmberka. Hrádek se rozrostl až na úroveň poddanského městečka a na tvrzi žili purkrabí velkého velhartického panství. V roce 1479 ale Hrádek i tvrz vyhořely. Význam městečka klesl a nepomohlo ani to, že se v roce 1506 stal součástí majetku Zdeňka Lva z Rožmitálu.
Východiskem z časté změny majitelů se stává rod Račínů z Račína, kteří dvěma koupěmi v letech 1565 a 1588 získali celý Hrádek. Po roce 1590 byl pány Račíny z Račína a Čejkov na místě středověké tvrze vybudován renesanční zámek. Současně nechali vystavět také unikátní kamenný obloukový most přes řeku Ostružnou, který však byl v roce 1967 nahrazen novým železobetonovým.
Posledním Račínem, který na zámku žil, byl Vojtěch Arnošt s manželkou Kocínkou z Dobrše. Po roce 1686 nastává období tzv. překupníků, které trvalo skoro 50 let. Majitelé se rychle střídali a o rozkvět panství se nestarali. Záchranou pro zámek byl rok 1731, kdy panství se zámkem získává hrabě Jan Ferdinand Des Four de Mont et Atthienville.
Další zásluhou Bedřicha Desfoursa, viditelnou do dnešních dnů, je postavení kaple sv. Valburgy v roce 1775. Zámecká kaple je zasvěcena svaté Valburze. V otevřené knize z původní zámecké knihovny jsou vidět poznámky Bedřicha Desfoursa z roku 1784. Obrázek krásné mladé dámy patří Adéle Desfoursové, vnučce Bedřicha Desfoursa. Adéla byla sestrou další dědičky hrádeckého panství po Bedřichovi Desfoursovi, Romany Františky. Od roku 1814 se tyto dvě mladé dámy spolu se svojí matkou staraly o celé hrádecko-velhartické panství.
Matyáš Benjamin Kosler, známý Jana Evangelisty Purkyně, se stal správcem hrádeckého panství. Byl schopným hospodářem a právníkem, ale také zábavným společníkem. Mladá komtesa Adéla jím byla okouzlena. O své lásce a touze provdat se za neurozeného Benjamina se Adéla svěřila své matce, která jí to ale razantně odmítla. Její sestra, majitelka hrádeckého panství, Romana Františka, se v roce 1823 provdala za Karla Teodora Sturmfedera z Oppenweilern. Romana Františka umřela při druhém porodu mrtvé holčičky. A krátce na to umřel i jejich prvorozený syn. Karel Teodor Sturmfeder se stal jediným majitelem panství. Několikrát nabízel svobodné Adéle manželství, ale ta jej odmítla a raději spolu se svou matkou v roce 1827 opustila Hrádek, který jejich rodině patřil téměř sto let.
Adéla se nikdy nevdala. Její život skončil tragicky, kdy ve svých 46 letech umřela na následky těžkých popálenin, které si nešťastně způsobila o hořící svící, když se chystala na ples.