Pan Jindřich svobodný pán z Lažan a Seydlicz byl stejně jako král Václav IV. a jiní příslušníci české šlechty, nakloněn reformním snahám Jana Husa v katolické církvi. A Hus na jeho sídle Krakovci nepobýval krátce - od 15. července do 11. října roku 1414. Jindřich si své svědectví určitě nenechal pro sebe a ono tak bylo sdíleno jejich potomky, putovalo dále k jejich potomkům a jejich potomkům a dále a dále, z generace na generaci. Přes staletí se neslo starodávným šlechtickým rodem Bechinieů z Lažan až v 15. generaci doputovalo do současnosti, kdy se nositelem onoho svědectví stal MUDr. Emanuel Adolf III. baron Bechinie z Lažan, žijící v Třešti. Ten svého předka a jeho hrad připomíná v článku o Krakovci, který napsal pro Historickou šlechtu.
Římský císař a 11. český král Karel IV. Lucemburský (*14.5.1316 † 29.11.1378) se po smrti své první manželky Blanky z Valois (*1316 † 1.8.1348) opět oženil - 11.3. 1349 s Annou Falckou, dcerou Rudolfa II. z Wittelsbachu (1306 † 1353), kurfiřta a falckraběte na Rýně. Rudolf II. Jan Falcký byl také příbuzným obou manželek Karlova syna krále Václava IV. Rudolf II. Jeho švagr Karel IV. mu v roce 1360 zapsal doživotně hrad Angerbach u Kožlan se šesti vesnicemi. S podmínkou, že může on nebo jeho nástupce Angerbach vykoupit zpět za 1.000 kop českých grošů.
Potomek Jana Falckého v 16. generaci MUDr. Emanuel Bechinie k tomu dále píše: “Již v roce 1363 císař Karel IV. Angerbach vyplatil a kníže Jan Falcký koupil od Čeňka ze Mšeného statek Krakov (s tvrzí v Krakově a s vesnicemi Rousínovem, Všesulovem a Skupou). Sám císař mu půjčil na kup 500 kop grošů českých, které musel Jan vrátit do sv. Jiří 1364. Jan kníže Falcký ale městečko Luhe prodal a zahájil v letech 1364-1371 nedaleko tvrze Krakova stavbu nového hradu Krakovec, obtékaném potoky krakovským a šípským.
V roce 1375 předal Jan Falcký hrad Krakovec synům Janovi, Hankovi a Vilémovi z Krakovce, kteří přijali od krále Václava IV. léno na Krakovec s příslušenstvím. Po smrti knížete Jana z Krakovce byl Krakovec prohlášen za odúmrť a hrad tak získal král Václav IV. Za něho byla poté stavba Krakovce dokončena. Janovi pozůstalí synové obdrželi náhradou drobné statky v okolí Krakovce - Šanov, Necky, Příběnice, Hostokryje a Skřiváň.
Jak dále píše MUDr. Emanuel Bechinie ve svém článku, v roce 1381 daroval Václav IV. Krakovec nebohatému rytíři a svému milci Jírovi z Roztok, kterého povýšil do panského stavu a kterému svěřil úřad nejvyššího lovčího v Českém království a později úřad podkomořího a hofmistra (1385-1400). Od něj a jeho synů 14. února 1410 koupil hrad Krakovec s 12 vesnicemi pan Jindřich z Lažan, pán na Náchodě a Homoli přezdívaný „Lefl z Lažan“. 29.4. 1410 na krakoveckém panství 1.000 kop grošů českých věna své manželce Kateřině, kněžně Falcké z Krakovce, dceři Jana knížete Falckého (Wittelsbacha) z Krakovce.
Pan Jindřich Lefl z Lažan byl stejně jako král Václav IV. a jiní příslušníci české šlechty, nakloněn reformním snahám Jana Husa v katolické církvi. Z Krakovce se do Kostnice Jan Hus vydal 11. října 1414 s “průvodem asi 30 jezdců a několika vozů. Jako ochráncové doprovázeli ho dva čeští pánové Jan z Chlumu a Václav z Dubé. Bakalář Petr z Mladoňovic (Jan Hus ho promoval) si činil zápisky o celé cestě i jednání v Kostnici. z Chlumu se stal jakýmsi sekretářem Husovy výpravy. Jeho rukama prošla většina korespondence Husovy i jeho průvodců. Zaznamenal a ve své zprávě uvedl Husovu závěť, kterou adresoval svému žákovi Martinovi z Volyně, a také listy, kterými mistr Jan informoval o cestě své přátele v Čechách. Je proto známo, že během celé dlouhé trvající 3 neděle, byl Hus všude přijat vlídně. Nikde nebyly zastaveny bohoslužby, jak nařizovala papežova bula o klatbě. Nejen v Čechách, nýbrž i v Němcích rádi s Husem hovořili měšťané, kněží i mistři. Sám Hus napsal 24. S dobrou myslí proto Hus dorazil 3. listopadu 1414 do Kostnice. Chronologie pobytu Jan Husa v Kostnici, jeho odsouzení k smrti a upálení 6. července 1415 jsou dostatečně známy a podrobně popsány.
Hrad Hus je zřícenina hradu asi 1,5 km jihozápadně od Křišťanovic v okrese Prachatice. Hrad Hus byl vystavěn na úzkém skalnatém ostrohu obtékaném řekou Blanicí. Přístupný byl od severu, kde bylo opevněné předhradí. Za ním stál vlastní hrad chráněný hlubokým, ve skále vylámaným příkopem s hradbou.
Nejstarší písemná zpráva o hradu Husí pochází z roku 1341, kdy král Jan Lucemburský povolil bratrům Jenšíkovi, Vavřinci a Peškovi z Janovic vystavět hrad na místě zvaném „Na husí" na ochranu nově zakládaných vsí na odlesněné půdě. Král si přitom vyhradil právo volného vstupu do hradu, kdykoliv by hrozil nepřátelský vpád z Bavor do Čech. Roku 1359 potvrdil král Karel IV. vlastnické právo Peškovi z Janovic a jeho příbuzným. K hradu patřila městečka Husinec a Záblatí a vesnice Řepešín, Zvěřinec (zaniklá), Křišťanov, Mlynářovice, Milešice, Zábrdí, Lažiště a další.
Roku 1363, po vymření pánů z Janovic se huské panství dostalo do přímého králova majetku.
Kolem roku 1390 měl hrad a panství královský podkomoří Zikmund Huler, jeden z oblíbenců krále Václava IV. V roce 1394 však byl zbaven úřadu a nakonec pro páchané podvody v roce 1405 popraven. Král pak dosadil na hrad jako purkrabího Mikuláše z Pístného, jenž se začal psát z Husi.
Mikuláš z Husi náležel mezi horlivé přívržence Husova učení, a proto byl roku 1419 vypovězen z Prahy. Stal se jedním z předních hejtmanů na Táboře a pomáhal město uhájit, když ho oblehl Oldřich z Rožmberka. Po Mikulášově nečekané smrti roku 1420 převzal hrad Hus do své držby Jan Smil z Křemže. Jako spojenec táborů byl nepřítelem Oldřicha z Rožmberka. Ten jej roku 1439 lstivě vylákal na svůj hrad v Krumlově, kde ho dal uvěznit a nakonec popravit.
Opuštěného hradu se zmocnil Habart Lopata z Hrádku, který odtud přepadal kupce, kteří přiváželi po tzv. Zlaté stezce zboží. Proto byl vyhlášen za zemského škůdce a Přibík z Klenového, Petr Zmrzlík ze Lnářů a Jan Sedlecký z Prachatic hrad v roce 1441 oblehli a vyhladovělou posádku donutili, aby se vzdala. Hrad byl zapálen a rozbořen.
Na půli cesty mezi Prachaticemi a Volary se na zalesněném ostrohu nad Blanicí nachází zřícenina středověkého hradu Hus nedaleko Záblatí. Svolení s jeho výstavbou vydal král Jan Lucemburský již roku 1341 bratrům z rodu pánů z Janovic. Místo ke stavbě se zvalo Na Husi a odtud také jméno budoucího šumavského hradu. Náleželo k němu zboží představující městečko Husinec a devět okolních vesnic, které měl chránit. Hus, německy Gans, však přešel do majetku české koruny ještě ve 14. století.
Stal se předmětem zástav a jeho pohnutá historie netrvala příliš dlouho. Vlastně jen sto let. Po roce 1400 se o něj začali zajímat různí příslušníci nižší šlechty, často i s pochybnou pověstí. Hned na počátku 15. století se jej snažil ztéci pomocí provazových žebříků dokonce i jistý Žižka se svými kumpány. Že by také Jan? Kdo ví.
| Sloh | gotický |
|---|---|
| Výstavba | 1341 |
| Zánik | 1441 |
| Stavebník | páni z Janovic |
| Další majitelé | Zikmund Huler z Orlíku, Mikuláš z Husi, Jan Smil z Křemže |
| Současný majitel | Lesy České republiky |
| Poloha | 1,5 km jihozápadně od Křišťanovic, Záblatí, Česko |
Hus (německy Gans) je zřícenina hradu asi 1,5 km jihozápadně od Křišťanovic v okrese Prachatice. Stojí v nadmořské výšce 730 m na úzké skalní ostrožně, která vybíhá z jižního úbočí Panského vrchu a obtéká ji řeka Blanice. Hradní jádro bylo od předhradí odděleno příkopem. Podoba jádra je však nejasná, protože zřícené zdivo hradních budov zaplnilo prostor mezi nimi, výrazně navýšilo úroveň terénu, a vytvořilo tak tzv. zavřený hrad. Zřícenina hradu je volně přístupná.
Ještě po letech, když hrad Hus již dávno zarostl mechem, chodili sem lidé chtiví bohatství a hledali v rozvalinách poklady. Někteří tu kopali po celé týdny a zpřevraceli kdejaký kámen, jiní sem chodili s kouzelnými proutky a zlatými kuličkami, které prý samy dovedou člověka v místa, kde se skrývá poklad. Nenašli nic, co by mělo cenu. Nejednou utíkal odtud hledač pokladů zsinalý hrůzou, vyprávěje, že se mu zjevila na hradbách Bílá paní. I báli se pak lidé vkročiti do hradu a zanechali na čas hledání pokladů. Nejvíce lidí se pídilo po zlaté huse, jež prý sedí kdesi ve skále na zlatých vejcích.
Na základě výzkumů se odhaduje, že byl hrad Hus středně velkým hradem. Sestával se ze dvou částí. Z opevněného předhradí, či jej možno nazvat dolním hradem. Toto předhradí bylo od samotného jádra hradu (druhá - severní část hradu) odděleno vylámaným příkopem ve skále. Již zmíněnou druhou částí bylo samotné hradní jádro hradu Hus na severu. Z dnešních z téměř neznatelných pozůstatků hradu je možné pouze spekulovat o konečné tehdejší podobě. Jedna z mála věcí, kterou lze z výzkumů odvodit podle většinových názorů je, že vstup byl do hradního komplexu z jihu přes opevněné podhradí a dále přes vytesaný příkop do hradního jádra. Pozůstatek vstupní brány do dolního hradu se zachoval dodnes a je to již výše zmíněný jediný větší fragment zříceniny.
tags: #hus #hrad #rekonstrukce