Lovecké zámečky představují fascinující kapitolu v historii šlechtických sídel a jejich architektury. Tyto stavby, často situované v malebných přírodních lokalitách, sloužily primárně k rekreaci a lovu šlechty. Jejich půdorys, stavební styl a následný osud se lišily v závislosti na době vzniku, majitelích a regionu.
Počátky výstavby loveckých zámečků sahají do období, kdy šlechta hledala útočiště a místo pro odpočinek mimo rušná města a hlavní sídla. Tyto stavby byly často součástí rozsáhlých panství a jejich vznik byl spojen s konkrétními historickými událostmi a osobnostmi.
Ve vzdálenosti 1,5 km jižně od Smetanovy Lhoty, v líšťanském polesí, nechal hrabě Karel Bohumil Bissingen okolo poloviny 18. století postavit lovecký zámeček. Tento objekt, podle Pavla Vlčka označovaný spíše jako zahradní casino, byl jednopatrovou stavbou s mírně převýšenou přední válcovou částí, kde se nacházel hlavní sál. Po stranách objektu se nacházela dvě křídla s konkávně prohnutými bočními částmi.
S čimelickým panstvím byl zámeček získán v roce 1783 Vratislavci a od roku 1842 přešel do vlastnictví orlických Schwarzenberků, kteří jej drželi do roku 1948.
Karlův zámeček, známý také jako Karlův les nebo Karlswald, býval lovecký zámeček nacházející se u obce Pávov u Jihlavy. Jeho výstavba započala na počátku 18. století a objekt byl zbořen v roce 1998.
Zámeček nechal v roce 1685 jako lovecký zámek, položený v rozlehlé oboře, vystavět hrabě Pachta z Rájova, majitel Střítežského panství. Zámek zůstal v držení Pachtů do roku 1725, kdy celé panství přešlo na hraběte Filipa Ludvíka ze Sinzendorfu. Od roku 1735 byl majitelem litoměřický biskup Mořic Adolf Karel, vévoda v Sasku Žičici. Během jeho držení, v roce 1743, došlo na Karlově zámečku k významnému setkání císařovny Marie Terezie s nejvyšším českým hofmistrem Filipem Josefem Gallasem.
V roce 1805 zámeček a přilehlou oboru zpustošilo bavorské vojsko generála Wredeho, což vedlo k postupné devastaci objektu. Pravděpodobně v tomto období zanikla centrální budova. Od roku 1840 byl zámek v majetku K. Antonína z Hohenzollern-Sigmaringenu, který zde v roce 1850 zřídil hospodářský dvůr. Sedm dochovaných pavilonů sloužilo jako byty, stodoly a chlévy. Poslední vlastník, A. Fišar, zde nechal postavit obytné budovy.
V 50. letech 20. století byl zámeček znárodněn a stal se majetkem JZD a později státního statku. V blízkosti zámku byly postaveny nové účelové budovy pro chov prasat. Po roce 1989 byl zámeček vrácen v restituci, následně jej však zakoupilo město Jihlava a prodalo jej stuttgartské firmě Bosch. V roce 1998 byly zbývající části zámku zbourány a na jejich místě vyrostly tovární haly firem Bosch diesel a Automotive Lighting.
Architektem stavby byl Johann Bernard Fischer z Erlachu. Zámeček měl osmiúhelníkový půdorys, okolo centrální budovy se nacházelo 8 pavilonů s rozbíhajícími se cestami do obory. Z dochovaných záznamů vyplývá, že zámeček disponoval 30 pokoji pro šlechtu. V jednom z pavilonů se nacházela kaple. Okolo zámku byla osmihranná ohradní zeď.
Ještě za vlastnictví státního statku byly v budovách patrné zbytky fresek a maleb. Severovýchodní pavilon sloužil jako hájovna.
Od roku 1775 stálo u jednotlivých zámeckých alejí šest barokních soch od Jana Václava Prchala - alegorie hudby, tance a čtyř ročních období. Od roku 1923 byly čtyři z těchto soch (čtyři roční období a alegorie hudby) umístěny ve Smetanových sadech v Jihlavě, od roku 2006 jsou vystaveny v parčíku jihlavské radnice v centru Jihlavy.
Barokní lovecký zámeček byl vystavěn v letech 1738-1739 majiteli ostrovského panství, markrabaty Ludwigem Georgem a Augustem Georgem z Baden-Badenu a Hochburku. Stavba se nacházela na návrší v nejvyšší části rozsáhlé panské obory v někdejším lesním revíru Tiergarten, přibližně 1,5 kilometru jihozápadně od vsi Mořičov (Möritschau).
Okolo zámečku byl vybudován důmyslný systém orientovaných cest, alejí a průhledů, navržený pro lov spárkaté a divoké zvěře. Přímo k jižní stěně zámečku přiléhala bažantnice. Objekt je poprvé zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768 s označením letohrádek (Lusthaus).
Lovecký zámeček sloužil potřebám majitelů pravděpodobně až do počátku 19. století, poté byl opuštěn. Neudržovaný objekt rychle zpustl a na císařském otisku mapy stabilního katastru Mořičova z roku 1842 je již označen jako zřícenina. Postupně se propadla střecha a krov objektu, zřítily se stropy jednotlivých pater.
Barokní dvoupatrová centrální stavba měla půdorys nepravidelného jedenáctiúhelníku a byla postavena z omítnutého čedičového lomového kamene s příměsí cihel. Přízemí a první podlaží dosahovaly výšky 4 metrů, druhé patro bylo o metr nižší. Vstup do objektu byl obdélný a vedl z jihovýchodní strany.
Stěny objektu byly prolomeny obdélnými okny s cihlovým orámováním a maltovými rámci s klenáky ve všech patrech. Červeně natřené vnější stěny s imitací režného cihelného zdiva byly členěny bílými lizénovými rámci a jednoduše profilovanými plochými horizontálními římsami mezi patry.
Dne 11. února 1964 byly zříceniny bývalého loveckého zámečku u Mořičova zapsány na státní seznam kulturních památek České republiky.
Ve druhé polovině 20. století však pokračovala rychlá destrukce opuštěného objektu. Okolí zříceniny postupně zarůstalo vysokými stromy. Vnitřní prostor objektu býval přepažen 0,6 metru silnou střední příčnou zdí. Velkou jihozápadní prostorou v přízemí byla vstupní místnost, v přední části podsklepená. V prvním patře tvořila plocha celého severovýchodního dílu podlaží, pokud nebyla zabrána schodištěm, rozlehlou podestu. Větší jihozápadní hlavní obytná prostora bývala vytápěna krbem. Poslední nedělené patro tvořilo jedinou prostorou, plnící funkci společenské místnosti v době honů.
Dnes jsou pozůstatky objektu bývalého loveckého zámečku v havarijním stavu z důvodu absolutní neúdržby.
Lovecké zámečky často spojovaly prvky různých architektonických stylů, od baroka až po rokoko. Kompoziční myšlenka připojující k ústřednímu tělesu boční nižší části je typická pro vrcholný barok. Samotné provedení stavby pak mohlo být rokokové, v detailu až lehce zlidovělé.
Oblá ostěnní oken, odvozená od císařských staveb, datují stavbu do druhé poloviny 18. století.
Půdorys loveckých zámečků se lišil, ale často zahrnoval centrální budovu s přilehlými křídly nebo pavilony. Některé stavby měly osmiúhelníkový či nepravidelný jedenáctiúhelníkový půdorys. Vnitřní dispozice zahrnovala obytné prostory, společenské místnosti a často i kapli.
tags: #lovecky #zamecek #karlov #pudorys