Luxor, původně nazývaný v dobách starověkého Egypta „Théby“, je často označován jako „největší muzeum pod širým nebem na světě“. Tato archeologická lokalita, zařazená v roce 1979 na Seznam světového dědictví UNESCO, se nachází zhruba 650 km jižně od Káhiry a necelých 250 km od Asuánu. Město leží mezi východním a západním břehem řeky Nil a je jedním z nejnavštěvovanějších a nejúchvatnějších míst v Egyptě.
Na západním břehu Nilu se nachází řada významných památek, včetně Údolí králů, Údolí královen a zádušních chrámů. Východní břeh pak hostí monumentální chrámy Karnak a Luxor. Život místních obyvatel zde pulzuje po staletí v těsné blízkosti těchto starověkých monumentů.
Nejnavštěvovanějším chrámovým komplexem v Egyptě jsou bezesporu Karnak a Luxor. Karnak je jedním z největších chrámových staveb starověkého i moderního světa. Jeho výstavba započala kolem roku 2000 př. n. l. a byla dokončena až za vlády prvních Ptolemaiovců, více než 1700 let po zahájení. Chrám je zasvěcen bohu Amonovi, přičemž jeho jižní část je věnována bohyni Mut a severní část místnímu bohu Montuovi. Vstup do chrámu lemují sfingy s beraní hlavou, symbolizující jednu z podob Amona.
Nejznámější částí Karnaku je monumentální sloupová síň, kterou nechali zbudovat faraoni Amenhotep III. (prostřední řady sloupů měřící 23 metrů) a Seti I. (postranní řady sloupů měřící 14 metrů). Hlavice egyptských sloupů jsou typicky zakončeny květy lotosů nebo papyru.
Chrám Luxor je proslulý svým vstupem, u něhož původně stávalo šest soch faraona Ramsese II. v nadživotní velikosti, z nichž se dochovaly pouze dvě. Stavba chrámu začala kolem roku 1500 př. n. l. a poslední úpravy proběhly v období vlády prvních Ptolemaiovců.
Memnonovy kolosy představují další pozůstatek monumentálního chrámu, konkrétně zádušního chrámu faraona Amenhotepa III., který se nachází na západním břehu Nilu. Tyto dvě kolosální sochy zobrazují sedícího faraona Amenhotepa III. a původně stály u vstupu do dnes již zaniklého chrámu. Sochy byly vytesány z alabastru a původně měřily přes 14 metrů. Zobrazují Amenhotepa III. s rukama položenýma na stehnech a pohledem upřeným k východu, k Nilu a vycházejícímu slunci.
Amenhotep III. vládl v letech 1390-1353 př. n. l., v období Nové říše, které je považováno za zlatý věk egyptské civilizace, éru dlouhodobého míru, hospodářského blahobytu a velkolepé architektury. Faraon byl již za svého života uctíván jako božstvo a zanechal po sobě řadu monumentálních staveb, z nichž jeho zádušní chrám na západním břehu Nilu patřil k nejrozsáhlejším v Egyptě.
Kolosy byly kolem roku 1200 př. n. l. svrženy silným zemětřesením, které zničilo většinu zádušního chrámu. Sochy se rozpadly na stovky fragmentů, část kamene byla v průběhu staletí odvezena a některé bloky byly znovu použity při stavbě jiných památek, například v Karnaku. Jižní socha se skládá z jednoho kusu kamene, zatímco severní socha vykazuje velkou trhlinu od pasu nahoru.
Po více než tisíci letech, kdy Memnonovy kolosy ležely v troskách, se dočkaly slavnostního představení dokončené obnovy. Egyptsko-německá archeologická mise, vedená egyptoložkou Hourig Sourouzian, zahájila na konci 90. let 20. století systematické mapování, dokumentaci a restaurování dochovaných fragmentů. Práce postupovaly s maximální opatrností a s využitím moderních vědeckých metod.
V prosinci 2024 byly obnovené kolosy slavnostně představeny. Dnes se po zhruba dvaceti letech práce znovu tyčí u vstupu do zádušního chrámu Amenhotepa III., který pokrývá plochu zhruba 35 hektarů a je považován za jeden z největších a nejbohatších chrámových komplexů v Egyptě.
Obnovení Memnonových kolosů přišlo krátce po otevření Velkého egyptského muzea u pyramid v Gíze, což jsou klíčové projekty zaměřené na podporu turismu. V roce 2024 navštívilo Egypt přibližně 15,7 milionu turistů, a očekává se další nárůst v následujících letech.
Zádušní chrám královny Hatšepsut v Der el-Bahri je jedním z nejkrásnějších chrámů starověkého Egypta. Ačkoliv nedosahuje velikosti Karnaku či Luxoru, jeho architektonická jedinečnost, zasazení do skalního masivu a promyšlené uspořádání s nádvořími, rampami a kolonádami jej činí mimořádně působivým. Chrám, navržený architektem Senenmutem, se vyznačuje minimalismem, čistými liniemi a symetrií.
Údolí králů na západním břehu Nilu je rozsáhlým pohřebištěm faraonů, princů a významných úředníků. Dosud bylo objeveno a prozkoumáno 62 hrobek, z nichž nejznámější je hrobka faraona Tutanchamona, jedna z mála nevykradených hrobek. Prozkoumání hrobek s jejich zdobenými stěnami a chodbami nabízí magický zážitek.
Údolí královen je obdobou Údolí králů, kde byly pohřbívány manželky faraonů, jejich dcery a další významné ženy dvora. Bylo objeveno 75 hrobek, z nichž některé jsou skromnější, ale výjimku tvoří hrobka královny Nefertari, manželky Ramsese II. Tato hrobka prošla v letech 1987-1992 nákladnou rekonstrukcí a je považována za mistrovské dílo.
Luxorský chrám, původně „Théby“, sloužil jako srdce staroegyptské královské rodiny, dějiště korunovací a festivalů. Na rozdíl od jiných chrámů se zde primárně oslavovali vládci prostřednictvím obřích soch a impozantních bran. Chrám je místem nepřetržitého uctívání již více než 4 000 let a zajímavostí je, že v jeho zdech se nachází i středověká mešita.
tags: #memnonovy #kolosy #rekonstrukce #chramu