Koupě rodinného domu starého 30 až 80 let s následnou rekonstrukcí je jednou z možností, jak získat bydlení. Nicméně, osobní názor mnohých odborníků směřuje k tomu, že je lepší dům nejprve zrekonstruovat a teprve poté se do něj nastěhovat, abyste se ocitli v nových obytných místnostech.
Mezi nejčastější problémy starších domů patří vlhkost a statické poruchy. Vlhkost se může projevovat jako nepříjemný zápach nebo viditelné mapy na zdech, zatímco statické poruchy se mohou projevovat jako velké praskliny ve zdi nebo naklánějící se stěny.
Příčinou těchto problémů bývá často velmi prozaická záležitost, jako je například díra v okapu, kterou po několik desítek let stékala voda pod zeď, až se tato zeď naklonila. Mnoho problémů je skrytých a projeví se až při zahájení stavebních prací. Například dům postavený v roce 1923, kde poslední rekonstrukce proběhla před více než 20 lety a který byl posledních 5 let neobydlený, může mít ve zdi velkou prasklinu, mírně vlhké stěny a zatékající střechu na několika místech.
Plánovanou přestavbu je třeba nejdříve důkladně promyslet. S tím vám pomůže zkušený stavební inženýr, ideálně ještě před zahájením jakýchkoliv stavebních prací. Dokáže určit, co všechno je v domě nutné vyměnit.
Prvorepublikový styl bydlení již nemusí vyhovovat současným požadavkům, a proto dojde na přerozdělování místností. Většinou je nutné vyměnit veškeré rozvody. Vodovodní trubky bývají zarostlé, elektřina je vedena ve starých slabých drátech a topení může téct.
Nejvíce energie uniká okny, s jejichž výměnou byste měli počítat. Druhou v pořadí úniků energií je střecha, kterou je vhodné zaizolovat při její výměně. Doporučuje se také zaizolovat podlahu v přízemí.
Možnost hned se nastěhovat, jedinečný "duch místa" starších nemovitostí, nebo postupná investice - to jsou důvody, kvůli kterým se majitelé domů rozhodují pro rekonstrukci. Nakonec se vám práce vyplatí a vy získáte dům, který do svého prostředí zapadne a bude vám sloužit další desítky let.
Lidé, kteří celý život budovali a zhodnocovali svůj majetek, často chtějí mít určitou kontrolu i nad tím, co se s ním stane po jejich smrti. Toho nejsnáze docílí sepsáním závěti. Dědické právo je zaručeno výslovně již v Ústavě České republiky.
Pokud nedojde k dědění na základě dědické smlouvy nebo závěti, přichází na řadu tzv. dědictví ze zákona. Občanský zákoník stanoví šest dědických tříd, které přicházejí postupně v úvahu. Podle první dědické třídy dědí manžel a děti, pokud nejsou, pak jejich potomci. Pokud nejsou žádní dědicové z první třídy, nastupují dědicové z druhé třídy a tak dále. V případě, že zesnulý nemá žádné příbuzné, připadne dědictví státu jako tzv. „odúmrť“.
U dědiců, kteří dědí ze zákona nebo ze závěti, nastává tzv. univerzální sukcese. Dědí vše v určitém podílu, přičemž existují tzv. nepominutelní dědicové. Ti mají právo na povinný podíl z dědictví nezávisle na závěti či odkazu. Nepominutelnými dědici jsou děti, a pokud nedědí, tak jejich potomci. Nezletilý nepominutelný dědic musí dostat alespoň tři čtvrtiny svého zákonného dědického podílu.
Zůstavitel má manželku a dva syny (22 a 17 let). Hodnota pozůstalosti (dům) činí 3 600 000 Kč. Podle závěti má vše připadnout manželce. Podle zákona by každý ze tří dědiců (manželka a dva synové) obdržel 1/3 pozůstalosti, tj. 1 200 000 Kč. Povinný díl nezletilého syna činí 3/4 zákonného podílu, tedy 900 000 Kč. U zletilého syna činí povinný díl 1/4 zákonného podílu, tedy 300 000 Kč.
Pokud zůstavitel chce, aby dědicové nezískali ani povinný díl, musí je vydědit. Vydědění je možné pouze ze zákonem stanovených důvodů, jako je neposkytnutí pomoci potomkovi, jeho odsouzení za závažný trestný čin, nebo pokud vede trvale nezřízený život.
Pozůstalost, i když na první pohled může obsahovat cenné nemovitosti, může být ve skutečnosti předlužena. Dědictví lze pochopitelně odmítnout, zpravidla z důvodu jeho předlužení. Dědictví pak připadne ostatním dědicům v poměru, v jakém dědí oni. Dědictví se lze také vzdát nebo se zřeknout dědického práva, což lze provést pouze ve prospěch někoho jiného.
Dědické řízení vede soudem určený notář, označovaný jako soudní komisař. Ten nejprve zkoumá, na základě čeho bude řízení probíhat (dědická smlouva, závěť, nebo zákonná posloupnost). Pokud neexistuje smlouva ani závěť, přistupuje se k dědickému řízení na základě nejbližšího příbuzenstva.
Jakmile soudní komisař zhodnotí majetek, dochází k jeho ocenění pro dědické řízení. Dědicové se mohou mezi sebou domluvit a rozdělit si nemovitost, nebo se vzdát svého podílu, zejména pokud se dědictví pojí s dluhy.
Veškeré poplatky spojené s nemovitostí (hypotéka, elektřina, plyn, voda) byste měli i v průběhu dědického řízení platit, jinak vám hrozí sankce nebo odpojení služeb. V případě, že nemovitost dědí více lidí, je nezbytné komunikovat s ostatními potenciálními dědici a domluvit se na platbách.
Při prodeji zděděné nemovitosti je důležité si ujasnit, zda se do celého procesu pustíte sami, nebo si vezmete na pomoc realitního makléře. Ve zděděném bytě je nejprve potřeba najít všechny dokumenty, ujasnit si, co chcete udělat s vybavením a cennostmi, a zda je nutné provést rekonstrukci.
Základním pravidlem je, že nemovitost můžete prodat až ve chvíli, kdy dědické řízení nabylo právní moci. Pokud se nemovitost dělí mezi několik dědiců, musí být všichni podepsáni na kupní smlouvě a shodnout se na ceně a dalších podmínkách prodeje.
Dědická daň se v současné době neplatí. Nicméně, platí se daň z prodeje zděděné nemovitosti, pokud nebyly splněny podmínky pro osvobození (např. vlastnictví nemovitosti po určitou dobu nebo využití peněz na vlastní bytovou potřebu).
tags: #rekonstrukce #domu #pred #zdedenim