Venkovská usedlost Kouřimecká rybárna je historická samota u řeky Berounky, poblíž Branova. Původně sloužila jako obydlí převozníka a její kořeny sahají až do roku 1667. Dodnes zůstává v rodinném vlastnictví rodiny Zýků/Zíků. Nachází se pod Čertovou skalou, v blízkosti památného dubu. Usedlost nabízí fascinující historii spojenou s přívozem z roku 1942, pro který se dochovalo povolení.
Kouřimecká rybárna je situována v údolí Berounky na jejím pravém lučinatém břehu, přibližně 4,7 km vzdušnou čarou jižně od Branova. Nedaleko, jen několik desítek metrů západně od usedlosti, se nacházel starý, již zrušený přívoz zvaný Kouřimecký. Areálem prochází travnatá polní cesta spojující Karlovu Ves s Týřovem a Skryjemi.
Budovy usedlosti jsou rozloženy volně podél travnatého dvora nepravidelného půdorysu, jehož terén se svažuje k západu směrem k řece a přívozu, a také k severu. Na východní straně dvora stojí obytný dům. Bezprostředně vedle něj směrem k severozápadu, oddělený úzkou soutkou, se v mírně snížené poloze nachází starý chlév. Naproti domu, na jihovýchodní straně dvora, je umístěn nový chlév.
Poněkud mimo hlavní jádro areálu, na druhé straně cesty, se nachází torzo staré stodoly. Jižně od ní je nově rekonstruovaná studna. Naproti novému chlévu stojí dřevník. Při jižním okraji areálu se nachází obdobná dřevěná kolna, možná seník. V jihozápadním rohu areálu jsou dvě nové, převážně dřevěné chaty na cihelné podezdívce, přičemž větší chata má evidenční číslo 01. Plocha areálu není ohraničena umělým ohrazením a volně přechází do okolních luk a lesa.
Venkovská nebo také lidová architektura zahrnuje nejen zemědělské usedlosti s obytnými domy a hospodářským zázemím, ale také mlýny, hamry, kovárny, sušárny, hospody a školy. Podoba vesnic a venkovských staveb se liší region od regionu, ale základem je vždy funkčnost zemědělského provozu povýšená estetickým ztvárněním.
Kromě solitérních kulturních a národních kulturních památek hraje při ochraně venkovské zástavby mimořádně významnou roli plošná památková ochrana. Specialisté Národního památkového ústavu se podílejí na péči o 61 vesnických památkových rezervací a 211 zón, které reprezentují typologickou, konstrukční, uměleckořemeslnou i sociální bohatost vesnického stavitelství v České republice.
Areál Janatova mlýna v Buřanech je situován na samotě v sevřeném údolí Františkovského potoka. Skládá se z budovy mlýna a blízkých chlévů, stodoly, kolny, mléčnice, pazderny, včelína a náhonu. Mlýn byl postaven v roce 1767, jak naznačují informace od potomků mlynářského rodu Janatů. Z této stavební etapy by měla pocházet část přízemí s mlýnicí a původní mlýnské složení. Stavbu provedl mistr tesařský Jan Bouzek ze Tříče. Nápis na záklopu zaznamenává požáry v letech 1806 a 1820, kdy došlo k první výraznější úpravě. Zásadní přestavba a modernizace mlýna proběhla v roce 1881 a další rozšíření v roce 1913.
Vodní kolo z roku 1903 bylo na začátku roku 1920 nahrazeno Francisovou turbinou, která je dodnes funkční a zásobuje objekt elektrickou energií. Rodina Janatova mlýn vlastnila od roku 1841 do roku 1951. V roce 2006 jej zakoupil současný vlastník, který zahájil jeho kompletní obnovu.
Budova mlýna je třípodlažní stavba obdélného půdorysu se sedlovou střechou. Centrem mlýna byla a zůstala rozlehlá přízemní síň. Vzhledem k tomu, že mlynář doplňkově prodával různé zboží i pečivo, dochoval se v objektu mlýna jedinečně kompletně vybavený krámek a zařízení k výrobě pečiva. Kompletní je i technické zařízení mlýna, včetně dobového inventáře a unikátního „dvougeneračního“ dřevěného záchodu. Za ojedinělou technickou raritu lze označit zachovalou elektrickou instalaci s originálními Křižíkovými žárovkami.
Usedlost čp. 171 v Čisté u Litomyšle je dokladem dlouhého a složitého stavebního vývoje od středověku po současnost. Obytná místnost, krov a některé další dřevěné části domu se dochovaly v autentické podobě z osmdesátých let 16. století, což z ní činí jeden z nemnoha zachovalých příkladů nejstarších tradičních roubených staveb s pozůstatky středověkých konstrukcí a tzv. dýmného provozu.
Areál usedlosti byl dobudován a upraven na počátku 18. století a získal svou charakteristickou regionální podobu, kombinující přízemní obytnou část s navazujícím patrovým hospodářským traktem s pavlačí.
Mikuláštíkovo fojtství v Jasenné je mohutná patrová roubená bloková stavba zbudovaná na kamenné podezdívce ve svahu nad potokem. První zmínka o něm pochází z roku 1585. Současná podoba fojtství pochází z roku 1748. Dům je postaven z masivních jedlových trámů, po celé nádvorní straně probíhá pavlač. Svisle bedněný štít má ve vrcholu polokuželovitou kuklu s ozdobným nápisem.
Přízemí i patro jsou tradičně řešeny ze střední síně, ze které se vstupuje do přední obytné a zadní komorové části. Přízemní obytná místnost sloužila jako úřad fojta. V roce 1964 byla nemovitost zestátněna a sloužila jako národopisná expozice. V roce 1993 bylo fojtství vráceno rodině Mikuláštíků, kteří zde provozují soukromé muzeum.
Kosárna čp. 146 v Karlovicích je ojediněle zachovalou památkou svého druhu. Jedná se o rozložitou stavbu se zděným kamenným přízemím, roubeným patrem s pavlačí a vysokou střechou krytou šindelem. Původní objekt byl postaven v roce 1600 jako součást areálu knížecí Horní hamerní hutě.
V tomto období vznikla i stávající budova kosárny, která od počátku sloužila k výrobě hospodářského nářadí, obručí, drátů a jiných předmětů, a také k bydlení místních zaměstnanců. I přes pozdější úpravy si kosárna zachovala svou původní vnější podobu i dispozici interiérů.
Usedlost čp. 12 v Kučerově je jedním z nemnoha dochovaných tzv. žudrových domů. Charakteristickým prvkem zdejších usedlostí byl mohutný rizalit žudru vystupujícího z boční strany nad vstupem do domu, v přízemí průchozí a otevřený arkádovými oblouky. Sloužil k setkáváním a drobným domácím pracím, v jeho patře byla umístěna špýcharová komora.
Usedlost čp. 12, postavená téměř kompletně z nepálených cihel, je posledním, téměř intaktně zachovalým žudrovým domem v Kučerově. Pochází z 30. let 19. století, starší žudr vznikl patrně v první třetině 18. století.
Areál kostela sv. Petra a Pavla v Liberku byl postaven v roce 1691 na ostrožně nad údolím na místě zaniklého hradu. Roubená kostelní stavba je příkladem životnosti středověkých stavebních tradic ve venkovském prostředí. Strmá sedlová střecha s vysokými štíty svědčí o doznívání principu gotické vertikality.
Typické rysy barokního tvarosloví má štíhlá věžice uprostřed hřebene střechy. Vnitřek kostela je obložen prkenným táflováním a stejným způsobem je upraven i strop. Zařízení je převážně barokní z konce 17. a z 18. století. Zajímavý je pozdně středověký deskový oltářní obraz a obrazy 12 apoštolů. Zvony ve věžici jsou dílem zvonaře Hanse Pauera z 2. poloviny 16. století. U kostela na hřbitově stojí čtyřboká dřevěná zvonice postavená současně s kostelem.
Návesní zvonice v Louce je drobná stavba stojící ve středu obce. Představuje unikátně zachovalou ukázku typické drobné sakrální architektury Slovácka. Nevelká, ale masivní zděná věžovitá zvonice čtvercového půdorysu je zakončena širokou jehlancovou střechou.
K jižní straně zvonice je připojen plochý přízemní rizalit s nikou zdobenou typickým modrým lidovým rostlinným ornamentem, v níž je umístěna výklenková kaplička se soškou Panny Marie.
Viniční dům čp. 145/1 v Pavlově patří mezi nejlépe dochované zástupce specifické skupiny vinohradnických staveb - tzv. nadsklepních bytů. Od 17. století se v Pavlově začaly budovat vinné sklepy za humny, kde se vyvinul typ patrových staveb s lisovnou a sklepem v přízemí a obytným patrem přístupným ze zadní strany.
Vodní pila v Peníkově se strojním vybavením byla součástí areálu mlýna. Současné zařízení pily je datováno k roku 1865. Budova pily je obdélná, rámové konstrukce se sedlovou střechou, částečně zapuštěná do hráze rybníka.
Vodní kola poháněla svislou rámovou pilu i další mechanická soustrojí. Až do 50. let minulého století byl mlýn s pilou v provozu. V letech 2001 - 2005 proběhla důkladná obnova pily, která byla v roce 1963 prohlášena nemovitou kulturní památkou. Obnova byla provedena do podoby odpovídající přestavbě pilnice před první světovou válkou.
Ve vesničce Pohleď se dochovala unikátní památka lidové architektury, tzv. Michalův statek. Statek tvoří uzavřený dvůr skládající se z obytného domu s chlévy, sýpky, stodoly, kolny, výměnku a dalších objektů, které vznikaly postupně od 17. do 20. století.
Rod Michalů je doložen jako usedlý na tomto statku od 16. století. V roce 2000 statek koupila obec Pohleď a po opravách byl v roce 2004 otevřen pro veřejnost jako Selské muzeum.
Areál kostela sv. Jana Křtitele ve Slavoňově představuje ojedinělý celek převážně pozdně středověkých vesnických sakrálních památek. Kostel je prostá celoroubená stavba z roku 1553. Vnitřní stěny, tribuna i strop pokrývají rustikální polychromované malby z roku 1705.
Na hřbitov se vstupuje mohutnou hranolovou věžovou zvonicí s dolní zděnou a horní bedněnou částí. Uprostřed hřbitova obehnaného kamennou zdí stojí kostel.
Usedlost čp. 16 v Telecí je zástupcem tzv. poličského typu troj nebo čtyřbokých uzavřených dvorů. V obci Telecí se dochovalo značné množství hodnotných, zejména roubených lidových staveb. Dvůr čp. 16 je patrně historicky i architektonicky nejhodnotnější a nejvýznamnější památkou.
Velká roubená stodola obdélného půdorysu stojí východně od domu. Roubená konstrukce spočívá na kamenné podezdívce. Dochovaly se obě roubené oplotně, přepážky oddělující průjezdný mlat od postranních peren. Krov a střecha již zanikly.
tags: #venkovska #usedlost #kourimecka #rybarna #npu